Sirius není jediný krvezrádce

31. Remův culík aneb Změna plánů

Opatrně mi vzal vlasy a přehodil mi je dozadu. "Můžu tě i učesat?" "Klidně.." Lehce jsem se pousmála a o kousek si poposedla.

"Petere podáš mi prosím hřeben? Je támhle na stole."Rem rukou ukázal na stůl kousek od Petera. "Jasně." Byla jeho odpověď. Pak se natáhnul ke stolu a podal Removi hnědý kartáč. "Díky."

Když si Rem převzal kartáč tak si vzal opět do rukou moje vlasy a pomalu mě začal česat. Musím uznat, celkem mu to jde.

Po chvíli mi opatrně začal vlasy vyčesávat víc nahoru. "Auu..." Sykla jsem když mě omylem dost silně zatahal. "Promiň!" Vypísknul a okamžitě mě začal česat víc opatrněji.

Když byl s česáním spokojený, začal mi gumičkou vlasy svazovat. "Taaaaak...hotovo." Ještě mi ten culík finálně utáhl a spokojeně se usmál. Nejistě jsem mu úsměv oplatila a začala si rukama přejíždět po vlasech, jestli neucítím hrbolek či nějaký náznak toho, že to dopadlo katastrofálně.

Teď mi to nemějte za zlé, ale až moc dobře si pamatuji, jak se mi poprvé pokusil udělat culík Regulus. Jednoduše řečeno....vypadala jsem jak strašák do zelí.

Otočila jsem se na Rema a pak na Siriuse. "Dobrý?" Siri si mou hlavu změřil pohledem. "Na to, že to dělal poprvý....je to fajn." Zazubil se a zvednul palec nahoru.

Po tomhle jsem se stejně zvedla a vydala se do koupelny. Když jsem se podívala do zrcadla tak, nebudu lhát, lehce jsem si oddechla.

"Tak co?" Ozvalo se mi za zády a v zrcadle jsem hned na to spatřila Remův odraz. Usmála jsem se na něj. "Je to super. Povedl se ti." "To jsem rád.." Úsměv mi vrátil a pak mě najednou z ničeho nic zezadu objal. "Copak?" Starostlivě jsem se mu přes zrcadlo podívala do obličeje. Na jeho tváři se však objevil malý úsměv. "Nic jenom..prostě jsem měl hroznou chuť tě obejmout. Jestli ti to, ale vadí tak-"

Už mě chtěl zase pustit když jsem chytila jeho ruce a lehce se usmála. "Ne t-to je dobrý.." 'Nojo to už tady vlastně taky dlouho nebylo..'

V našem odrazu jsem si na chvilku všimla Remova spokojeného úsměvu, než sklonil hlavu a položil mi ji na rameno.'Merline, já jsem oproti němu tak malinká...'

Chvíli jsem ho jenom pozorovala, ale pak jsem si začala plně užívat tenhle moment. Lehce jsem se o něj opřela a svoje ruce jsem nechala stále na těch jeho. Oba jsme si tu chvíli vychutnávali a ticho mezi námi nám vůbec nevadilo.

To se ovšem nedá říct o zbytku pokoje..

Silné prásknutí dveří donutilo Rema prudce zvednout hlavu z mého ramene. Zmateně jsme se na sebe podívali.

"Jsem zpaaaaaatky!! A má- kde jsou ti dva?" Jamesův hlas se rozlehl po jejich pokoji. Já pomalu pustila Removi ruce a on pak opatrně pustil mě. 'Ach jo..'

Společně jsme vyšli z koupelny."Jsou v koupel-" "-přímo tady." Skočila jsem Peterovi do řeči a usmála se. Když se na mě James otočil, všimla jsem si, že mu na rameni sedí jeho malá hnědá sovička Lily a v ruce drží nějaký pergamen.

'Ano jeho sova se jmenuje Lily.....jak ho to jméno asi napadlo?'

On si všimnul kam směřuje můj pohled a pak se podíval prvně na Siriho a pak na Rema za mnou. Všimla jsem si, jak na sebe všichni s úsměvy kývli.

Nechápavě jsem naklonila hlavu na stranu. Sirius si všiml mého pohledu a vydal se ke mně. Vzal mě okolo ramen a namáčkl se na mě.

"Emily?" Podíval se mi do očí. "No?" Usmála jsem se. "Jak by se ti líbilo s námi strávit celé Vánoce u Potterů doma?" V očích se mu zatřepotaly jiskřičky nadšení.