Sirius není jediný krvezrádce

41. Ranní rozhovor aneb Překvapení Potterovi

Stydlivě jsem se usmála. Removy paže držely můj pas a rozhodně to nevypadalo, že by mě v blízké době chtěl pustit. Prohlížela jsem si jeho tvář. Přijde mi, že i za těch pár dní, co jsme se neviděli, opět zkrásněl.

Jakýmsi záhadným způsobem se mi po chvíli podařilo se otočit. Okamžitě se mi naskytl pohled na všechny zbývající obyvatele domu, jak stojí uprostřed pokoje a dívají se naším směrem.

"Koukejme, kdo se vzbudil. Dole čeká snídaně, dal jsem si s ní dnes záležet, tak ne, že ji budete trápit moc dlouho." Pan Potter se mile usmál, dal své manželce pusu na tvář, vzal ji za ruku a když už společně vycházeli ze dveří, ukázal mi palec nahoru, aby mě trošku povzbudil.

Věděla jsem, že se na mě teď sesype hromada otázek. Proto jsem se pokusila opatrně ze sebe sundat Removy paže. Povedlo se mi to a tak jsem se začala odsouvat. Jenže ve chvíli kdy jsem se od Rema víc odsunula si mě najednou jeho ruce přitáhly zase rychle zpátky.

"Ale vypadá to, že Princ se svojí Princezny nemůže vzdát bez boje." James se tiše zasmál a plácl si se Sirim. "Nechtěla by jsi nám něco říct?" Sirius se na mě významně podíval. Na chvíli jsem se zamyslela.

"Vlastně jo." Svůj pohled jsem přesunula na Jamese. "Jak je možný, že ho vždycky dokážete vzbudit, protože já se o to pokoušela a ani jsem s ním nehla." Samozřejmě, že jsem to všechno zašeptala. Přece nechci vzbudit toho spícího vlčíka za mnou.

"Věř mi, že i mně je to stále záhadou, že nám to jde, ale tak, zázraky nepotřebují logické vysvětlení ne?" James se zašklebil a schytal od Siriuse vražedný pohled.

"Proč jsi sem vůbec přišla? Stalo se něco?" Po celé té době se taky konečně ozvala Lily. Lehce jsem se na ni usmála. "Už od mala trpím strachem z bouřek. Normálně bych si zalezla k Sirimu, ale ten spal jak mrtvej a jedinej koho jsem svými pokusy nakonec vzbudila byl Remus. Ten mi pak nabídl ať si lehnu k němu a já to přijala. Toť vše, konec příběhu."

James a Sirius se zatvářili zklamaně. "Nic víc?" zeptal se Siri. Nechápavě jsem svraštila obočí. "Jak jako nic víc?"

"No upřímně jsme teda doufali, že tam proběhly nějaký ty jiskřičky. Však ty víš, jako vždycky." Sehraně na mě zakývali obočím. Protočila jsem očima.

Najednou se ruka na mém pase trošku pohnula. Hned jsem se podívala na Removu tvář, ale zjistila jsem, že stále spí. Musela jsem se trošku pousmát.

V tu chvíli se mi u pravého oka objevilo ostré bílé světlo, které bylo doprovázeno tichým cvaknutím. Rychle jsem několikrát za sebou zamrkala, abych se zbavila barevných skvrn před očima.

Když se mi to povedlo, podívala jsem se zpátky na ty tři. Lily s fotoaparátem v rukou stála mezi Jamesem a Siriusem a ukazovala jim fotku.

Najednou jsem ucítila jak stisk okolo mého pasu opět zesílil, Rem něco tiše zamručel a hlavu mi zabořil do vlasů. "Že já s sebou nevzala videokameru.."Zakňourala Lily a uculila se.

"Nech toho.." Sykla jsem na ni a odvrátila od nich pohled. Sirius s Jamesem se jen začali šklebit.

"Hmm..." Leknutím jsem sebou trošičku cukla a vykulila oči. Rem se začal probouzet. Otočila jsem k němu opět hlavu. Chvíli jenom tak ležel než se jeho víčka lehce zatřepotala a on otevřel ty svoje medový kukadla.

Zmateně se na mě díval a trošku žmoural. Já na něj jen s jemným úsměvem koukala. Opět se objevilo bílé světlo a cvaknutí. Rem se hned podíval tím směrem.

"Dobré ráno." Pozdravil všechny s úsměvem po chvíli. Oni mu však nevěnovali pozornost a opět si prohlíželi novou fotku. "Tahle bude do svatebního alba!" Vyjekl James a ukázal na fotku. Cítila jsem teplo v mých tvářích a tak jsem radši jen protočila očima.