Tento příběh vypráví o Layle Brownové a o jejím životě, který se mění hned po jejím únosu. Zažije strach, ztrátu, bolest, ale možná i lásku a nové přátelství. Nic nebude lehké, ale vše se dá zvládnout, dokud drží pospolu.
Cítila jsem, jak mi teplá krev stéká po hlavě a z posledních sil jsem se snažila udržet víčka otevřená. Byla jsem tak pomlácená, že bych se nedivila, kdybych měla otřes mozku.
Tenhle chlap je stroj, cítím se jako boxovací pytel, který si oblíbil. Navíc si u toho dělal srandu a zesměšňoval mě. Bylo to pro mě nehorázné utrpení. Obličej jsem ani necítila a jeho rány pomalu taky ne, naštěstí odešel před pár minutami a já měla klid.
Byla jsem docela ospalá, ale nechtěla jsem ukázat, že jsem slabá a že nic nevydržím.
Po zavření dveří mi došlo, že je zase tady. V tuhle chvíli jsem chtěla umřít, nikdy jsem takovou bolest nezažila a už jsem ani nechtěla.
Nadzvedl mi bradu a usmál se. V jeho očích jsem viděla radost z toho, co udělal na mé tváři. Byl prostě pyšný na to co vykonal. Využila jsem toho, že je tak blízko a plivla mu nashromážděnou krev v ústech do obličeje.
„Ty jedna malá mrcho!" křikl po mě a v návalu zuřivosti mě udeřil do obličeje. Poté se přemístil ke stěně, kde sebral řetěz s pouty. Sundal mi okovy z končetin a na ruce mi nasadil ty pouta. Trhnutím mě postavil a já se jen tak tak udržela na nohách. Dotáhl mě do rohu a přehodil řetěz přes tyč nad námi. Sledovala jsem jeho pohyby a modlila se, aby to nedělal. Když zatáhl za konec, mé ruce se zvedly a já byla nucena stát na špičkách v těch vysokých jehlách.
„Nechte toho, prosím," zavzlykala jsem bolestně.
„Ale prosím tě, je to zábava," zasmál se a vytáhl mě výš. Z kapsy si vytáhl nůž a přejel mi jím slabě po krku. Sice to bylo nepatrně, ale cítila jsem krev proudit po pokožce. To samé udělal přes šaty na boku. Prožívala jsem muka, ale nemohla jsem už ani promluvit, natož křičet. Přišla jsem si jako hadrová panenka. Putoval tím nožem po mém klepajícím se těle, zastavil se sním u srdce a chytil mě pod krkem.
„Dělej, zabij mě. Uděláš mi tím laskavost," zašeptala jsem bezmocně.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
„A proč bych to dělal, když tohle je pro mě lepší. Víš holčičko, mě nejde o to tě zabít, mě jde o to vidět tě trpět, a to se mi až neskutečně daří."
„Trhni si!" sykla jsem a vyplivla na zem krev. Nechtěla jsem riskovat žádné další řezné rány.
„Tak jste někam pokročili?" zeptal se Declan, který ve tu záhadně objevil. Když mě spatřil, byl trochu šokovaný.
„Zkus to," pobídl ho.
„Tvé pravé jméno?" zeptal se znova.
„Elizabeth," zašeptala jsem.
„Lžeš!" křikl a Daniel do mě kopl. Vykřikla jsem a tou ukrutnou bolestí omdlela.
* * *
Probudila jsem se s pískáním v uších. Zem se mi hýbala a chvilkami jsem viděla černo. Točila se mi hlava a bylo mi na zvracení.
„Kdy pochopíš, že vzpírání nemá cenu," uslyšela jsem Declana, ale nedívala jsem se na něj.
„Dám ti pár hodin na to, aby ses vzpamatovala, pak se s tebou Michael srát nebude."
Pohled Shawna
Už to budou dva dny od té doby, co ji unesli a já na ni nemůžu přestat myslet. Takový strach jsem neměl snad o nikoho. Tessa měla pravdu, záleželo mi na ní, bohužel až moc.
„Shawne?" zaklepal Cody na dveře mého pokoje a bez mého pozvaní vstoupil.
„Hele Joseph se ptal, kde jsme, ostatní na nás čekají. Takže jestli stojíš o to, tu Lauru zachránit, tak bys měl začít něco dělat."
„Je to Layla," opravil jsem ho podrážděně.
„No a co, stejně je možná mrtvá, takže od ní bude klid," pokrčil rameny a já se v sobě pokusil udržet vztek, který na mě přišel. Zvedl jsem se od stolu, zandal si zbraň za opasek a cestou z pokoje jsem do něj vrazil ramenem. Namířil jsem si to rovnou před hotel a Cody si rychle sedl na místo spolujezdce.
Celou cestu jsme mlčeli a já byl rád, že se se mnou nesnaží o konverzaci. Zastavil jsem až v garáži, kde už na nás čekali ostatní. Přešel jsem do jiného auta a do navigace nastavil Layly lokaci a vyjel za ostatníma.
„Tak jdeme na to!" zavýskal vesele Cody do vysílačky a já protočil očima.
Nemohl jsem se dočkat až jí spatřím. Doufal jsem, že to bude v pořádku a že nebudu muset svírat její nehybné tělo.
Tak tady je další!!! Snad se bude líbit :) Omlouvám se, že je to až dneska.
