Mafia

35.

Pohled Codyho

Nasedl jsem do svého auta a vyjel z garáže do města. Cestou jsem se snažil vymýšlet rozhovory, které povedu se Zitou, ale ani jeden nebyl dost dobrý. Čím blíž jsem byl čtvrti, kde se nacházela, tím víc jsem byl nervózní. Sevřel jsem pevněji volant, zabočil do slepé uličky a vypnul motor. S výdechem jsem vyšel z auta a zamkla ho. Zbraň jsem schoval za opasek a namířil si to do starého domu, kde jsme jejich gang pozorovali z dálky. Výhodné bylo, že jsme mohli přecházet z místnosti do místnosti a sledovat všechno. Přikrčil jsem se k vysklenému oknu, kde převážně vidím obchody drog s místními a dnešek nebyl jiný. Bylo tam tak dohromady pět lidí a mezi nimi nechyběla ani Zita. Právě si podávala peníze s nějakým mladým mužem, který už od pohledu byl závislý na heroinu. Chvíli se tam o něčem bavili, a pak se z ničeho nic ozvaly dva výstřely a ten kupec padl k zemi. Nejdříve jsem si myslel, že střílel někdo z nich, ale byl to někdo jiný, protože Zita se utekla schovat. Nějací lidé se vynořili se zbraněmi a kuklami na hlavě. Kulky začaly svištět vzduchem a já rychle vytáhl svou pistoli, abych ochránil sestru. Zastřelil jsem dva z nich, ale bylo jich hodně. Rozhodl jsem se jít ven a nějak odchytnout Zitu. Nečekal jsem, že se tohle stane, takže jsem neměl ani žádný plán. Seběhl jsem schody po dvou a rozutekl se ke kontejneru, který byl nedaleko. Chvíli jsem čekal, jestli někoho neuslyším, a pak jsem nahlédl za roh, kde se to vše odehrávalo. Na zemi leželo pár mrtvých a všude byla krev. Z mého zkoumání mě bohužel vyrušil zvuk za mnou. Na temeni jsem ucítil chladný kov a poté odjištění pistole.

„Ruce nad hlavu, tak ať je vidím," řekl ženský hlas. Poslechl jsem a opatrně zvedal ruce a když jsem usoudil, že mi vezme zbraň, prudce jsem se sehnul, zbraní ji sekl do ruky, kde svírala svou a následovně ji ihned upustila. Chytila se za zápěstí a s nadávkami si ho třela. Když mi došlo, že je to ona, popadl jsem ji za paži a co nejrychleji ji dostal do mého auta.

„Co to do prdele děláš?!" vykřikla a než stihla vylézt z auta, zamkl jsem ho.

„Zito přestaň!" okřikl jsem ji a vyjel pryč.

„Jak víš mé jméno? Nikdo ho neví," sykla nepříjemně a já zaznamenal i menší ublíženost v jejím hlase.

„Jsem Cody, tvůj bratr," řekl jsem a podíval se jí do obličeje.

„Ne! Nemám bratra!"

„Máš, jen o tom nevíš, rodiče tě dali k adopci, protože nechtěli, abych tě ohrozil."

„Jak to myslíš?" zeptala se a já začínal mít naději, že mi i po tom všem odpustí.

„Myslím to tak, že já jsem taky v gangu a rodiče nechtěli, abys byla taková jako já, a tak tě museli dát pryč-"

„Ale já bych si tě pamatovala, nejsi o dost starší než já."

„Jak říkám, byl jsem v gangu. Bylo mi šestnáct, když se to stalo. Měli jsme spory s jiným gangem a když jsi jela s mamkou do kina, ohrozili vás natolik, že jsi skončila v nemocnici s otřesem mozku a ztratila paměť. Mamka byla v pořádku, ale po dlouhém rozmýšlení usoudila, že tě dá k adopci. Zlomilo ji to, ale nechtěla, aby se ti něco stalo. Rozneslo se, že jsi umřela, dokonce jsme ti udělili pohřeb. Je mi líto, že se tohle stalo, ale jen tak jsme tě dokázali ochránit. Kdyby to neudělali, tak bys tady nebyla, tak jako oni. Můj šéf, zabil naše rodiče a zabil by i tebe, kdybys nebyla pryč. Vím, že to pro tebe musí být šok, ale musíš mi věřit. Můj šéf půjde po tvém gangu, a proto tě musím propašovat do našeho. Jsi moje setra a chci, abys mi byla na blízku."

„Jak můžeš být v jednom týmu s člověkem, který zabil naše rodiče?! A jak jsi mě vůbec našel?"

„Jsem s ním, protože se brzy stane nejmocnějším bossem a máto víc výhod, než se zdá. Nejsem jediný, komu tohle udělal. A nemusel jsem tě hledat. Od té adopce na tebe dávám pozor. Nejhorší bylo, když jsi se přidala do gangu. Byl to šok, protože to bylo to, před čím jsme tě chránili. Několik let jsem o tobě neslyšel a neměl jsem čas tě hledat, ale před půl rokem jsem tě náhodou spatřil se Shawnem. A od té doby jsme vás pozorovali."

„Co když mě pozná a bude mě chtít zabít?" zeptala se po chvilce. Natočil jsem na ní hlavu a sledoval jsem její obličej. Hledal jsem něco, co by mi napovědělo, proč to bere tak v klidu. Čekal jsem nadávky, pláč, křik, ale ísto toho se mě zeptá na tohle. Pokroutil jsem hlavou a zase sledoval cestu.

„Zaprvé, nedovolím, aby tě zabil a za druhé, to je ten důvod, proč jedeme do kadeřnictví a nakoupit ti nějaké věci. Musíš se trochu spravit, změnit si jméno a takový ty kraviny."

„Prosím?" řekla dotčeně a já se usmál.

„Neber to zle, ale tvoje pastelově modré vlasy, piercingy po obličeji není to nejlepší. Působíš moc nepřátelsky. Neříkám, že to není dobré, ale Joseph v tobě musí vidět potenciál, a já ti ho obstarám."

„Kurva," zašeptala a já se ušklíbl. Už teď jsem ji miloval. Bude to nejlepší setra ve všech a konec konců, je to moje rodina.

„Takže všichni, s kterýma jsem se posledních let bavila zemřou nebo je ovládne váš gang?" zeptala se po několika minutách ticha.

„Tak nějak."

„Hádám, že mám štěstí, že jsem se s nikým extra nekamarádila."

„Jak jako?"

„Nejsme ti, kteří drží pospolu, nebyli jsme ani gang, spíš skupina, která se jen tak poskládala. Každý kopal za sebe. Na nikoho jsme nespoléhali," řekla nezaujatě a já kývl.

„A věříš mi v tom, co jsem ti řekl?"

„Kdy jsem se narodila?"

„Dvacátého šestého prosince devatenácet devadesát sedm, jsi znamení kozoroh, a tvé pravé jméno je Zita Michaela McConorrová, jako malá jsi se koukala na detektivky a četla jsi hororové knížky."

„Věřím ti," řekla a já zatočil do centra. Zastavil jsem, vyndal lékárničku a řekl jí ať mi podá ruku.

„Promiň, nevěděl jsem, že jsi to ty, nechtěl jsem ti ublížit," řekl jsem a začal ji obvazovat trochu nateklé zápěstí.

„To je v pohodě, já jsem tě chtěla zastřelit," pokrčila rameny a usmála se.

„Nejdřív jdeme ke kadeřníkovi," řekl jsem, když jsme vystoupili z auta. Oba jsme si to namířili dovnitř budovy s obchody a salóny.

***

Spokojeně jsem se usmíval, když jsme jeli večer domů. Musel jsem uznat, že tenhle den byl nejlepší v mém posraném životě. Zita si nechala udělat falešné doklady s jiným jménem, nechala si obarvit vlasy na rudě červenou a ostříhat si je, nechala si jenom dva piercingy, jeden v nose a v obočí a koupila si mnoho nových věcí, které bude potřebovat. Cestou do základny jsem ji řekl snad všechno o našem gangu, Josephovi, Shawnovi a o našem systému. Bylo toho hodně, ale věděl jsem, že ona to zvládne, přece jenom to byla moje krev.

Joseph nechtěl, abychom měli rodinu u sebe. Už jsem zjistil proč. Oslabuje nás to a i když jsem věděl, že je to špatně. Nedovolím nikomu, aby jí ublížil a jestli to bude muset znamenat odejít z gangu, udělám to. Znám ji jenom krátce, ale je to má setra. To všechno mi zůstalo. Bez ní nemám nic a bez ní jsem nikdo.

Musím uznat, že jsem nečekala, že tento díl, bude tak dlouhý, ale na jednu stranu je to dobře. Doufám, že vše dává smysl, protože jsem se v tom trochu ztrácela.

A tuto kapitolu věnuji @Batete1, děkuji za tvé krásné komentáře!

K.

PS: pokud chcete také věnovat kapitolu, stačí napsat :)