Mafia

29.

Pohled Shawna

„Co se to sakra děje a kam to jedeme?"

„Jedeme do Los Angeles, policie na vás přišla, a tak musíme změnit letiště," vysvětlil jsem.

„A jak ti je?" zeptal jsem se a navázal s ní oční kontakt. Měl jsem pocit ji musím neustále kontrolovat, protože jsem se bál, že bych ji mohl ztratit.

„Nevím, abych byla upřímná."

„To bude tím, že ti doktor píchl injekci, která ti otupila bolest."

„Cože?!" otočila se na mě a já ji levou rukou lehce strčil zpátky do sedačky.

„Nehýbej se tak prudce! Nesmíš si porušit stehy," napomenul jsem ji a ona si hned vyhrnula tričko a prsy přejela po velké náplasti.

„Měla jsi vnitřní krvácení," řekl jsem.

„Je mrtvý?" zeptala se chladně.

„Ano."

„Proč jsi mě tam nechal?! Myslela jsem, že mi pomůžeš! Věřila jsem ti!" začala po mě hystericky křičet.

„Nechceš si o tom popovídat, až budeme doma?"

„Ne, nechci! A to, kde momentálně přežívám, není domov!" Zhluboka jsem se nadechl a silněji stiskl volant, až mi zbělaly klouby.

„Lay, poslyš, já se ti moc omlouvám, za to co jsem ti tímhle způsobil a že jsi ve mě ztratila důvěru. Byl to rozkaz, měla jsi u sebe čip, který jsem ti dal těsně před tím, než jsi odešla. Vážně mě mrzí, že jsem ti to nemohl říct," řekl jsem a podíval se na ní. Její výraz nevykazoval nic. Jen sledovala cestu před sebou.

„Nevybrali jste si nás náhodně," řekla po dlouhých minutách ticha.

„Jak to myslíš?" zamračil jsem se a předjel pár aut, abych měl v dohledu Codyho.

„Declan říkal, že si Joseph nevybírá lidi jen tak."

„A ty mu věříš? Člověku, který se s tebou chtěl vyspat, unesl tě a mučil?"

„Vy se od nich moc nelišíte! Taky jste nás unesli a trénujete nás jako opice! A jestli mu věřím? Ano, jistě že mu věřím! Stejně nedává smysl, že nás vybral jen tak."

„Řekla jsi mu něco o našem gangu?" zeptal jsem, i přes to že se to v tuhle chvíli nehodilo.

„Děláš si srandu?!" vykřikla.

„Ne," pokrčil jsem rameny a snažil se zůstat v klidu.

„A řekla?" zeptal jsem se nejistě.

„Ty jsi neskutečnej!"

„Promiň, ale musím to vědět."

„Kdybych mu něco řekla, tak by na mě neposlal toho Michaela."

„Takže jsi mu nic neřekla," zeptal jsem se, abych od ní dostal tu odpověď, kterou jsem chtěl slyšet. Pootočil jsem se na ní a litoval toho, že jí takhle ještě trápím, ale ona nesmí vědět, že k ní něco cítím.

„Ne," zašeptala a opřela si hlavu o okno. Po zbytek cesty jsme byli ticho. Pokaždé, když jsem se chtěl na něco zeptat, rozmyslel jsem si to, protože byla vážně naštvaná a nedivím se jí. Nevím co si myslí, ale nemohl jsem pokazit celou misi, kvůli tomu, že jsem jí chtěl pomoct. Taky by mě zajímalo, proč je Joseph vybral k nám do gangu. Ale bylo mi jasné, že to není jen tak. Bohužel nám podrobnosti nedal.

Pohled Layly

Sledovala jsem ubíhající krajinu kolem a snažila se tolik nenervovat. Stále dokola jsem přemýšlela nad tím, proč by nás Joseph potřeboval. Nejsme vůbec důležité, měli jsme obyčejné životy a obyčejnou školu. Nic zajímavého na nás není. S povzdechem jsem litovala, že nemohu vidět Tessu. Musím jí toho tolik říct a pobrečet si. Před Shawnem jsem nechtěla vypadat slabě, už tak si přijdu jako mrtvola.