Mafia

6.

Ráno jsem byla vzhůru už o půl sedmé. Než bylo osm, stihla jsem i sprchu a převléknout se do legín a volného trička. Vlasy jsem si stáhla do vysokého culíku a vzala si mikinu. Pak už jsem jen čekala, až si pro mě přijdou. Netrvalo dlouho a už jsem procházela tmavou chodbou, která vedla do obrovské místnosti, kde byli už i ostatní.

„Neumíme bojovat, střílet ani svádět lidi a prodávat drogy," řekla jsem a zkřížila ruce na hrudi. A to ze dvou důvodů, zaprvé jsem chtěla vypadat nepřístupně a vyrovnaně a za druhé mi byla zima.

„Proto na tom budete pracovat. Ti nejlepší z mého gangu vás co nejlépe připraví."

„Tak, dneska se naučíte nějaké základy. Každá z vás bude mít svého trenéra a odteď vás budou mít pořád na starost. Snad vás to naučí co nejrychleji," řekl a ukázal na dva vypracované kluky, kteří k nám přišli. Do obličeje jsem se jim prozatím nekoukala. Už jen ta jejich vypracovaná vysoká těla mě děsila.

„Laylo, ty budeš mít Shawna a ty, Tesso, Codyho," řekl a odešel. Než jsme stihly něco pronést, oba se nás ujali a rozdělili se. Když jsme zastavili, rozhodla jsem se mu podívat do obličeje.

„Ty?!" vykřikla jsem překvapeně, když jsem zjistila, že to je ten kluk, který mě varoval před Joshem.

„Jo." Protočil nezaujatě očima.

„Jak? Pro-"

„Nejsem tu proto, abys mi pokládala otázky a já na ně odpovídal. Jsme tu, abych tě naučil bojovat a bránit se. Nebude to lehké a tvé kecy mě nezajímají."

Naštvaně jsem si dupnula nohou, zatnula čelist a čekala na povely.

* * *

Po náročném dni jsem si konečně lehla do postele. Shawn mě naučil nějaké triky, které by se mi mohly nejvíce hodit a pak jsme posilovali, tedy spíš já, ale moc mi to nevadilo. Zní to divně, to ano, ale sport mám ráda. Samozřejmě jsem to tady pořád nenáviděla. Určitě tu nebudu dlouho. Naučím se několik věcí, abych se ubránila těmto lidem a po té akci se pokusíme utéct. Co nejdříve s tím musím seznámit Tess, ale nevím jak, když nás hlídají na každém kroku.

* * *

Druhý den po snídani jsme pokračovali v tréninku, bylo to pro mě obtížnější, protože mě bolely svaly ze včerejška a ty modřiny tomu taky nepomáhaly. Shawna to ale nezajímalo a do oběda mě fyzicky trápil. Oběd proběhl v tichosti a když jsem dojedla, podívala jsem se na Tess, která vypadala stejně vyřízeně jako já. Měla stáhnuté vlasy v culíku, který se ji trochu rozpadal a lehce propadlé tváře. Nejraději bych jí popadla za ruku a hned utekla, bohužel to nebylo jednoduché.

„Teď máte volno tak do dvou, jestli chcete, tak můžete být spolu v pokoji, ale někdo vás tam dovede," nabídl.

„Děkujeme," řekla Tessa a já nad tím protočila oči. Podívala jsem se na Shawna, který stál u dveří a zamyslela se nad ním. I když byl na mě nepříjemný, věděla jsem, že je hodný, nebo jsem si to jenom namlouvala, ale proč by mě jinak varoval? Kdyby byl takový, jaký je teď, nepřišel by za mnou, bylo by mu to jedno.

Když jsem zahlédla, jak se Tessa zvedá ze židle, napodobila jsem ji. Shawn se nás ujal a dovedl do mého pokoje. Ona se svalila na postel a já hned vedle ní.

„Tak, jak se to stalo?" zeptala jsem se.

„Co?" podívala se na mě.

„No, jak jsi se sem dostala. U tebe doma to vypadalo šíleně a děsivě."

„Když jsem přišla domů z toho klubu, vysprchovala jsem se a lehla si do postele, ale netrvalo dlouho a někdo zazvonil, myslela jsem, že to budou sousedi nebo tak, a tak jsem otevřela a v tu chvíli do mě Tayler, tedy Cody, strčil a já spadla. Zamkl a snažil se mě nějak chytit, nebo tak něco a já jsem po něm ze strachu házela všechno co se mi dostalo pod ruku. Když mě chytil kolem pasu, křičela jsem, ale nikdo mi nepomohl, neměla jsem šanci, omráčil mě a já omdlela."

Když to dořekla, došlo mi to, co říkali její sousedi.

„Hele, já jen, sousedi mi říkali, že křičíš často ze spaní," otočila jsem k ní hlavu, abych viděla její reakci, která mě moc nepotěšila.

„Já-" zasekla se a vstala.

„Co se děje?" sedla jsem si.

„Prostě-"

„Víš, že mi můžeš říct cokoliv," povzbudila jsem jí.

„Jsou to jenom noční můry," řekla a posadila se. Viděla jsem, že je v tom něco víc, ale nechtěla to řešit, a tak jsem navázala na téma útěk. Seznámila jsem jí s mým nápadem a ona souhlasila.

„A jak to jde se Shawnem?" zeptala se po chvilce ticha.

„Až na to, že pomalu umírám, tak v pohodě." Povzdechla jsem si.

„Oni si snad myslí, že jsme stroje. Cody se mi vždycky směje, když mi něco nejde, pokaždé mám chuť mu dát facku a kopnout ho do rozkroku a ječet na něj, jakej je to kokot."

„Škoda, že nemůžeš," usmála jsem se.

„Navíc nechápu Shawnovo chování. Den po tvém zmizení přišel do kavárny a varoval mě před Joshem, samozřejmě, že jsem to neřešila a poslala ho do háje. Ale štve mě, že se teď ke mně chová, jakoby nic."

„Varoval?" zeptala se se zamračeným výrazem a sledovala mě.

„Jo."

„Je divnej, všichni jsou tady divní, ale on mi přijde příjemnější než Cody," pronesla a začala se procházet po pokoji.

„No, tak to nevím, protože on mě dokáže naštvat v jakékoliv situaci. A stejně nechápu, proč zrovna my, nic jsme neudělali. Třeba v nás viděli něco, co mohou využít. Byly jsme jim hned po ruce a skočily jim do pasti."

„Tím chceš říct, že si za to můžeme samy?" zastavila se a natočila se na mě.

„Jasně, že ne, jenom jsme měly být opatrnější."

„Jo, to měly." Svěsila hlavu.

„Tess," vstala jsem a objala ji. V tu chvíli se rozbrečela.

„Slibuji, že se odtud dostaneme, ale teď to musíme vydržet," zašeptala jsem a posadily jsme se na postel.

„Zajímalo by mě, kde to jsme."

„Mě taky."

„Ale pokoje máme podobné," usmála se a lehla si. Měla jsem smíšené pocity. Bála jsem se, že by se jí něco mohlo stát, přeci nás jen vydírají tím, že jedné z nás něco udělají. Tedy alespoň mě.

* * *

„Vstávejte," uslyšela jsem něčí hlas a poté ucítila zimu na mém těle. Otevřela jsem oči a všimla si Shawna, který držel mou přikrývku.

„Máte trénink," zamručel. S Tess jsme vstaly a šly s ním do areálu. Vůbec se mi nechtělo nic dělat, byla jsem bez energie. Má oční víčka byla těžká a mé nohy mě sotva držely. Má kamarádka na tom byla stejně. Na místě si jí Cody od nás převzal a my se tiše rozloučily.

„Vyber si, běh nebo box?"

„Běh," řekla jsem automaticky. Box jsem neuměla a navíc jsem ho neměla ráda, byl až moc násilný.

„Takže box," oznámil škodolibě.

„Děláš si srandu?" vyjekla jsem. To po mně přeci nemůže chtít.

„Vypadám na to, že si dělám srandu?" nadzvedl obočí.

„Ne, ale proč mi dáváš na výběr, když to stejně rozhodneš ty?"

„Abych věděl, co se musíš naučit co nejdřív a co nesnášíš. Ta akce proběhne brzy a ty se musíš naučit perfektně bránit."

„Jaká akce?"

„To se pak dozvíš, teď se jdeme pustit do toho boxu."

„A musím?" zakňourala jsem, vážně jsem na to neměla sílu.

„Musíš," odpověděl a rozešel se.