Mafia

19.

V hotelu jsme se dozvěděli několik nových informací a taky něco o těch mužích, které budeme svádět. Bohužel nás potom poslali do pokoje, kde jsme si pustili televizi, která nám dlouho chyběla a u toho si vybalovaly věci. Když jsem zaregistrovala naše fotky na obrazovce, drkla jsem do Tessy. Popadla jsem ovladač a zvýšila hlasitost.

„Policie marně pátrá po dvou nezvěstných dívkách necelé tři měsíce. Rodiče si začínají myslet, že dívky jsou již po smrti, ale –" najednou mi někdo vytrhl ovladač z ruky a televize zčernala. Podívala jsem se na udýchaného Shawna a zamračila se.

„Tu televizi už nezapínejte," napomenul nás.

„My jsme nezvěstné skoro tři měsíce!" zakřičela hystericky Tessa se slzami v očích.

„Tess–" pokusila jsem se jí uklidnit.

„Ne, Laylo! My jsme neumřely! Naši rodiče si zaslouží vědět, že žijeme! Bojí se o nás a chybíme jim! Musíme za nimi!"

„Nikam nemusíte! Je lepší, když si budou myslet, že nežijete než, aby stále vymýšleli, co se vám stalo."

„Ale –"

„Poslouchej mě! Slíbil jsem, že vám odsud pomůžu, ale teď musíte spolupracovat, prosím," řekl zoufale a Tess sklopila hlavu do klína.

„Fajn," svěsila ramena a sedla si na naši postel.

„Fajn," zopakoval, a i s ovladačem v ruce odešel. Nechala jsem ji sedět a doskládala si věci do skříně.

„Jdu si dát sprchu," řekla z ničeho nic a odešla. Obě jsme věděly, že potřebujeme být na chvíli samy.

Připravila jsem si pyžamo a čekala, než přijde Tess, která určitě brečela. Neříkám, že se mi taky nechtělo, protože mi vážně chyběla mamka s Derekem. Nemohla jsem ani uvěřit, že jsme tak dlouho pryč, ale věřila jsem Shawnovi, že nás odtud dostane, nic jiného mi ani nezbývalo. Ale nedokázala jsem si představit co se stane, až odejdeme. Měla jsem strach, že po nás půjdou a ublíží těm, které máme rádi, přeci jenom vědí, kde bydlí.

„Taky mu věřím," řekla Tess, když vyšla z koupelny. Přišla jsem k ní a pevně ji objala.

„Chci domů," zavzlykala mi do ramene.

„Já vím," pohladila jsem ji po zádech.

„Lay, bojím se," řekla a odtáhla se.

„Zvládneme to, budu vždycky s tebou, takže se nemáš čeho bát," pokusila jsem se ji uklidnit.

„Teď si dám sprchu a půjdeme spát jo?"

,,Dobře."

* * *

Další den po obědě bylo v plánu nakupování. Normálně, bych nikam nešla, ale dneska jsem se nemohla dočkat.

Oblékli jsme se a poté si vzaly ještě mikiny, které jsme museli mít povinně, aby nás nikdo nepoznal. Na chodbě na nás už čekali kluci s brýlemi na očích a kožených bundách. Musela jsem se usmát, protože tohle bylo fakt "nenápadný".

„Ahoj," zamumlala jsem směrem k Shawnovi, protože Codyho jsem se snažila ignorovat. Přišlo mi, že se změnil za tu dobu, co jsem tady. Na začátku byl v pohodě, ale teď mi je příjemný, tak jako Josh. Shawn mi oplatil pozdrav, vzal mě kolem ramen a vydali jsme ven do ulic. Myslím, že ani nebylo potřeba mít kapuci na hlavě, jelikož tady bylo hodně lidí. Zalezli jsme do centra, kde jsme nejdříve hledali obchod s šaty.

„Tady!" zatáhla nás Tessa dovnitř.

„Wow," zašeptala jsem, když jsem se pořádně rozhlédla. Nebyla jsem zvyklá nakupovat v drahých a luxusních obchodech. Většinou jsem chodila do New Yorkeru nebo H&M. Tessa mě odtrhla od Shawna a táhla do uliček. Nechala jsem se, protože její styl byl dost dobrý. Postavila mě k zrcadlu a začala vybírat šaty. Pokaždé mi je přiložila na tělo a buď jsem souhlasila nebo odmítala. Když jsem měla troje, které jsem rozhodla vyzkoušet, začala Tessa, která popadla dvoje a šla se mnou do velké kabinky, kde jsme se obě vešli. Ano, bylo to trochu divné, ale my jsme si zvykly a navíc si pomůžeme.

Nakonec jsme si vybraly jednoduché šaty, ze saténu. Upřímně jsem si je zamilovala. Mé sice nebyly tak odvážné jako Tessy, ale stále byly moc krásné. Když jsme byly s výběrem hotové, kluci je zaplatily a šli jsme hledat vhodné boty. Cestou jsme nakoupili i potřebná líčidla a make-up. Když jsme konečně měli všechno, Tess napadlo, že bychom mohli jít ještě ke kadeřnici.

„Nevím, jestli je to dobrej nápad, co když vás někdo pozná?"

„Ale no tak Cody, ty bys taky potřeboval ostříhat," mrkla na něj Tessa.

„No dovol," lehce do ní strčil a oba se zasmáli. Nevím proč, ale slušelo jim to spolu. Sice Codyho fakt nesnáším a ani náhodou nechci, aby spolu chodili, ale byli spolu roztomilí, to jsem musela uznat.

„Ty chceš taky?" zeptal se Shawn.

„Co?" zeptala jsem se nechápavě.

„No nechat se ostříhat."

„Nevím," pokrčila jsem rameny a vzala si do ruky konečky vlasů, které byly docela roztřepené.

„Asi jo, taky bys mohl, jestli půjde i Cody," usmála jsem se a trochu mu je rozcuchala. On se zatvářil ublíženě a prohrábl si je volnou rukou, protože v druhé mi nesl všechny tašky. Což od něj bylo velmi milé.

„Jde se do kadeřnictví," rozhodl Cody a my ho následovali.