Tento příběh vypráví o Layle Brownové a o jejím životě, který se mění hned po jejím únosu. Zažije strach, ztrátu, bolest, ale možná i lásku a nové přátelství. Nic nebude lehké, ale vše se dá zvládnout, dokud drží pospolu.
Když jsem se vzbudila v pokoji bylo přítmí, díky světlům. Za tu dobu co jsem tady jsem zjistila, že ty světla jsou nastavené podle toho venkovního. Do té doby jsem nevěděla, že je to vůbec možné, zřejmě ano.
„Jak ti je?" ozval se Shawn, sedící v křesle s mobilem. Nejdříve jsem se zamyslela nad tím, co se vlastně stalo, než jsem odpověděla.
„Špatně," řekla jsem upřímně.
„Na stolečku máš čaj a prášky. Chceš s něčím pomoct?"
„Ne, díky," řekla jsem a natáhla se pro léky. Každý pohyb mě šíleně bolel, ale je pravda, že jsem si za to mohla sama. Zapila jsem pilulku a oklepala se zimou, která mě obklopila. Opatrně jsem se zavrtala pod peřinu a vytáhla si ji až ke krku.
„V této tašce máš nějaký ten make-up," řekl a ukázal na ni. Jen jsem kývla a zase zavřela oči. Byla jsem ospalá a vyčerpaná, a to jak fyzicky, tak i psychicky.
Pohled Shawna
Štvalo mě pozorovat její bolestné grimasy. Cítil jsem se vinen, za to, že jsem s ní nebyl. Celou dobu jsem jí sledoval a přemítal si scénu, jak biji Joshe stále dokola. Byl jsem nehorázně vytočený a nasraný sám na sebe. Dal jsem mobil na opěrku a pohodlně se natáhl do měkkého křesla, v kterém jsem hodlal strávit noc. Nebylo to nepříjemné, ale radši bych byl v posteli. Kdybych o ní neměl takový strach, šel bych. Musel jsem si přiznat, že o ní mám starost, už od té doby, co jsem ji spatřil v té pekárně jsem věděl, že na ní musím dát pozor. Nezasloužila si nic z toho. Nesmí mít takový život jako my, musím ji odtud dostat.
* * *
Vzbudil jsem se kolem třetí ráno s nepříjemným pocitem. Zaposlouchal jsem se do tmy a uslyšel šepot. Věděl jsem, že se jí asi něco zdá, a tak jsem to neřešil.
„Přestaň!" vykřikla a já se hned postavil na nohy. Přešel jsem k ní a rozsvítil lampičku.
„Prosím, přestaň!" Díky světlu jsem viděl její mokré tváře od slz. Jemně jsem jí přidržel ramena a stlačil ji k posteli, aby s sebou tolik neházela. Bylo mi jasné, že by si tím mohla ještě víc ublížit.
„Laylo," zašeptal jsem jí do obličeje. Toto jediné slovo stačilo k tomu, aby se probrala. Myslel jsem, že budu muset křičet, abych ji vzbudil. Očividně ne.
„C-co se stalo?" zeptala se vyděšeně. Pustil jsem její tělo a napřímil se.
„Měla jsi noční můru," řekl jsem, jako by mi to bylo jedno, i když nebylo. Nechtěl jsem, aby viděla starost v mých očích, ale musel jsem se zeptat.
„O čem se ti zdálo?"
„O Joshovi, bil mě, dokud mě nezabil, b-bylo stále dokola a ten jeho smích, byl tak strašný," zachraptěla. Zhluboka jsem se nadechl, protože moje svaly se začaly napínat.
„Neboj se, jsem tady, abych tě předním uchránil, nic se ti už nestane," uklidnil jsem ji. Ten její strach mě nutil k tomu, abych ho šel ihned zabít. Rozhodl jsem se, lehnout si vedle ní.
„Co to děláš?" zeptala se.
„Holky vždycky chtěj, aby s nimi byl kluk, když mají noční můry, tak ti to ulehčuji a jdu hned," zasmál jsem se a přisunul si ji opatrně k sobě a dal jí ruku pod hlavu. Byl jsem rád, když nic nenamítala a neptala se proč to dělám, protože sám nevím.
„Z té akce nemusíš mít strach, budu na tebe dávat pozor, nedovolím, aby se ti něco stalo," řekl jsem do tmy.
„Děkuji," odpověděla.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Moooc Vám děkuji, že tento příběh čtete a nevzdáváte to se mnou. K.
