Tento příběh vypráví o Layle Brownové a o jejím životě, který se mění hned po jejím únosu. Zažije strach, ztrátu, bolest, ale možná i lásku a nové přátelství. Nic nebude lehké, ale vše se dá zvládnout, dokud drží pospolu.
Držela jsem jeho ruce, a i přes to, že bylo nereálné uvolnit jeho stisk, jsem to zkoušela dál. Hlavou mi běžely myšlenky, jak ho ze sebe shodit. Mé končetiny mi přišly ztěžklé a mé naděje pomalu prchaly pryč, tak jako kyslík, který se nedostával do mého těla. Lapala jsem po dechu a před očima se mi začaly tvořit černé skvrny. V dálce jsem slyšela Shawnův hlas křičící mé jméno. Jeho hlas byl doprovázen výstřely, které se nesly vzduchem. Stisk okolo krku povolil a já upadla do temnoty, které mě pohltila. Necítila jsem na sobě váhu toho muže, vlastně jsme necítila nic. Nechtěla jsem takhle umřít, ne takhle. Cítila jsem, že jsem pootevřela pusu a chtěla jsem zakřičet, ale žádný zvuk ze mě nevyšel.
„Laylo, probuď se prosím." Uslyšela jsem vzdáleně.
„Kurva neopouštěj mě!" Slyšela jsem tu zoufalost a strach v jeho hlase. Chtěla jsem se zhluboka nedchnou a otevřít oči, snažila jsem se ze všech sil, až se mi to nakonec po chvilce podařilo. Nade mnou byl Shawnův obličej a mé tělo bylo na jeho klíně.
„Pořád žiju?" zachraptěla jsem nejistě a pohladila ho zakrácené tváři.
„Pamatuj si, že nikdy, ale nikdy bych tě nenechal zemřít." Štěstím mi stekla slza po tváři. Přitáhla jsem si ho za zátylek k sobě a políbila ho.
„Miluju tě," zašeptal oproti mým rtům a dal mi pusu na čelo. „Já tebe taky."
„Hele vy hrdličky, to nám jako nepoděkujete za záchranu vašich zadků?" zeptal se Cody, který stál se Zitou i Deanem vedle nás.
„Děkujeme." Usmála jsem a s Shawnovou pomocí jsem se postavila. Trochu se mi zamotala hlava, a tak mě přidržel a odešli jsme dovnitř. Společně jsme si lehli na pohovku a já si hlavu opřela o jeho rameno. Nadechla jsem se a v duchu poděkovala mým kamarádům za to, že tady stále jsem. Musím přiznat, že jsem byla stále trochu otřesená z mé blízké smrti.
„Kdo to byl?" zeptala se Zita, která seděla v křesle.
„Pravděpodobně někdo, kdo hledal pomstu," odpověděl Shawn. Ana svůj prst si namotal pramínek mých vlasů.
„Pomstu?" zeptala jsem se a zamračila se.
„Jo. Simon říkal, že po nás půjdou lidé od Josepha, ale tihle byli od Michaelam, protože je neznám. Navíc mají černé uniformy. Někdo si prostě nedá pokoj, dokud nebudeme mrtvý. Nad jeho posledním slovem mi přejela husí kůže po těle.
„Myslela jsem si, že už je konec."
„Nikdy nebude konec Laylo, s tím se musíme smířit." Jeho slovům jsem nechtěla věřit, ale věděla jsem, že má pravdu.
„Tak, kdo jde první?" zeptal se Dean s lékárničkou. „Shawne, měl by sis ten obličej nechat vydesinfikovat," řekla jsem, když jsem viděla, že se k tomu moc neměl. Posadila jsem se, aby mohl jít za ním.
„Jsem v pořádku," řekl a také se posadil, v tu chvíli zaskuhral a Dean se mu automaticky začal věnovat.
Nakonec jsme z toho vyšli jenom s modřinami a Shawn s naraženými žebry na pravé straně. Viděla jsem na něm, že ho to bolí, navíc jeho obličej hrál všemi barvami. Když usnul, pustili jsme se do úklidu, jelikož jsem neměla žaludek a sílu na likvidaci těl, tak jsem alespoň vydrhla koberce od krve. Pach krve jsem cítila všude i na sobě, bylo mi na zvracení. Uklidila jsem zbraně do našeho auta a po dvou hodinách Dean s Codym odjeli pryč s útočníky v kufru.
Společně se Zitou jsem stála naproti zdi, ve které bylo několik děr od kulek.
„Jsem zvědavá, jak tohle vysvětlíme majiteli," zamumlala jsem a dala si ruce v bok.
„Musela jsi to zakřiknout?!" sykla Zita a já se otočila jejím směrem. Pan Torres nám mával z dálky a my nasadily zoufalé pohledy.
„Zdravím vás děvčata, prý tu byl nějaký hluk, tak jsem se přišel podívat, zda jste v pořádku." Obě jsme věděli, že nemá cenu něco skrývat.
„Dobrý den," odpověděly jsme a sklopily pohled.
„panebože, co se tady stalo?!" vykřikl zděšeně, když spatřil svůj nábytek. Prošel okolo nás a mezitím, co si procházel zdevastovanou chatu, tak sprostě nadával. Zastavil se až v obýváku, kde jsme na něj čekaly. Shawn stále spal na gauči a on si nás změřil pohledem. Zastavil se na obličeji každé z nás, pak chvíli koukal na můj krk, kde byly otisky prstů toho muže.
„Co se sakra stalo? Přepadl vás někdo?" Zita začala přikyvovat a já si založila ruce na břiše.
„Moc se omlouváme, oni sem prostře vrhli a chtěli to tady vykrást," řekla a držela slzy na krajíčku, byla to dobrá herečka. Pan Torres nás jemně objal a nabídl, že nám udělá čaj. Já jsem zdvořile odmítla, ale Zita souhlasila a navyprávěla mu nějaké lži. Mezitím přijeli kluci a i přes protesty panu Torresovi vnutili peníze, navíc on sám říkal, že má uzavřenou pojistku, ale chtěli jsme mu alespoň trošku pomoct. Pan Torres se nám omluvil, za nepříjemnosti a my jsme mu poděkovali a rozhodli se, že odjedeme pryč. Nikdo nám totiž nezajistí to, že se objeví, někdo další. Mé oči neustále kontrolovaly Shawna, který spal jako nemlluvně. Jeho růžové rty byly pootevřené a jednu ruku měl za hlavou. Natáhla jsem se pro deku, která visela přes opěrku a přikryla. Pak jsem odešla do našeho pokoje, abych nám mohla sbalit věci. Byl tu takový nepořádek, že jsem si ani nemohla sednout na zem, aniž bych nezavadila o kus skla. S povzdechem jsme vyndala kufr a položila ho na postel. Ze skříně jsem vyndala naše věci a pečlivě jsem je do nich nakládala. Pak jsem sesbírala velké ostré kusy skla a hodila je do koše. Zbytek jsem se nažila zamést, ale z toho koberce to moc nešlo. Můj pohár trpělivosti přetekl a já mrskla smetáčkem o zem. Na tvářích jsem ucítila slzy, které jsme se ani nepokoušela zastavit. Jsem naštvaná, hlavně na sebe. Byla jsem až moc naivní, když jsem si myslela, že je konec. Mohli jsme předpokládat, že se něco takového může stát. Kopla jsme do stolečku u postele.
„Co se děje?" Uslyšela jsem za zády Deana a utřela si slzy. Bylo mi špatně z toho, jak jsem pořád brečela, byla jsem tak citlivá.
„J-jsem v pořádku, jen nevím, co mám dělat." Vzlykla jsem a on mezi námi překoval prostor a pevně mě objal. Bylo to objetí, které jsem momentálně potřebovala. Silné a plné bezpečí.
Oops! This image does not follow our content guidelines. To continue publishing, please remove it or upload a different image.
Konečně jsme se dokopala všechny kapitoly přepsat a vydat, abychom tento příběh měli i na tomto účtu ukončený. Děkuji za podporu!
