Mafia

40.

Pohled Shawna

S povzdechem jsem vypnul zvonící budík a vstal z postele. Sebral jsem ze židle oblečení, které jsem měl připravené a převlékl se. Poté jsem vypil sklenici vody, nasadil si hodinky a cestou k Layle jsem popadl ještě mikinu.

Bez klepání jsem vešel dovnitř a našel ji ještě v posteli. Přišel jsem k ní blíž a nepatrně ji pohladil po studené tváři.

„Laylo?" zašeptal jsem a trochu ji odtáhl peřinu.

„Hmm?" pronesla ospale a otočila se na bok.

„Musíme jít na střelnici."

„Nikam nejdu," zamumlala a já se usmál nad jejím chováním.

„Já vím, že nechceš, ale musíš."

„Shawny," zamumlala, když jsem jí stahoval pokrývku, kterou držela v pěsti. Na chvíli jsem se pozastavil nad tím, jak mě oslovila a pak jsem zase pokračoval v mém plánu.

„Ještě chvíli."

„Promiň, ale musíš vstát teď," řekl jsem a strhl z ní peřinu. Ona se posadila a promnula si oči.

„Nesnáším tě," sykla a odešla se připravit do koupelny.

Když byla hotová, následovala mě s otráveným pohledem. Ignoroval jsem to a spíš sledoval její pohyb, abych se ujistil, že to zvládne. Naštěstí vypadala v pořádku, jenom byla přikrčená.

„Byl za tebou Dean?"

„Jo, říkal, že jeden z těch prášků mi nedělal dobře, takže ho vysadil. A nahradil ho něčím jiným. Na podrobnosti se zeptej jeho, já se v lékařství nevyznám."

„Fajn," řekl jsem a otevřel dveře do místnosti, v které byli ještě další členové. Layla se na mě podívala mírně šokovaným pohledem a mě došlo, že netušila, že tady někdo bude a abych řekl pravdu, taky jsem to nečekal. Chtěl jsem tady s ní být sám.

„Stoupni si ke dvacet dvojce," řekl jsem jí a došel pro zbraň a náboje.

Pohled Layly

Poslechla jsem ho a došla k dvaadvacítce. Nervozitou jsem poklepávala nohou a snažila se odvracet obličej od těch lidí, kteří mě nenávistně sledovali.

„Ale podívejme, kdo nám sem zavítal," uslyšela jsem chladný hlas, který jsem doufala, že už nikdy neuslyším. Otočila jsem se na něj a čelila jeho svalnaté postavě.

„Joshi," řekla jsem bezcitně, nemohla jsem se nechat rozhodit, nesmím mu ukázat, že se ho bojím.

„Vypadáš docela dobře na to, že jsi dostala pořádnou nakládačku od Michela. Předpokládám, že kdyby nebylo tvého prince, tak bys už byla mrtvá," řekl posměšně. Mohlo mi dojít, že všichni vědí, co se stalo a možná proto na mě tak koukají.

„Tobě to může být jedno," sykla jsem.

„Může, ale jak vidíš jsem tady," ušklíbl se a přiblížil se ke mně. Automaticky jsem couvla a se strachem v očích jsem ho sledovala.

„To vidím, ale mohl by ses sbalit a zase odejít."

„Myslíš si, že nevidím, že se mě bojíš?" zasmál se a zase se ke mně přiblížil. Tentokrát jsem necouvla, ale pevně stála. Bohužel to nebylo tím, že bych mu něco chtěla dokázat, ale tím, že jsem strnula strachem. Měl pravdu, bála jsem se ho. On se vítězně usmál s natáhl ruku k mému krku. Zhluboka jsem se nadechla a přála si, abych se mohla pohnout. Jeho ruka, ale byla sražena dřív, než mohl cokoliv zkusit.

„Opovaž se na ni ještě sáhnout!" křikl po něm Shawn a ostatní na nás přemístili pohled. Bylo to nepříjemné.

„Ale no tak koukni, jak je vyděšená. Není to hezké, když se tě holky bojí? Máš u nich respekt, který si zasloužíme."

„Drž hubu, nikoho tvoje kecy nezajímají. Takže jak jsem řekl, nesahej na ni a vypadni."

„Uvidíme se příště," mrkl na mě, vyškubl se Shawnovi a odešel.

„Jsi v pořádku?"

„Myslím, že jo."

„Promiň, neměl jsem tě nechávat samotnou," řekl a podal mi zbraň. Podívala jsem se na ní a vrátila mu jí zpátky.

„Co to děláš?" zamračil se.

„Nemůžu," zakroutila jsem hlavou.

„Lay, bude to v pořádku," řekl a vložil mi ji zpět do rukou. Otočil mě čelem k terči a já natáhla ruce před sebe. On mi odjistil zbraň a já se snažila mířit na střed. Mé ruce se, ale klepaly a přede mnou už nebyl ten terč, ale ten muž, který mířil zbraní na Shawna.

„Uklidni se," zašeptal a já na svých zádech ucítila jeho hruď. V tu chvíli se mi vybavila vzpomínka na to, jak jsem se učila poprvé střílet.

„Dýchej," řekl u mého ucha a natáhl své ruce ke zbrani. Sevřel se mnou tělo pistole a společně jsme vystřelili. Díky jeho pevnému postoji jsem to ustála, ale vím, že kdybych to udělala sama, dokázala bych spadnout i na zadek.

„Bylo by lepší, kdyby to zkusila sama." Shawn ode mě odstoupil a oba jsme se podívali na Josepha, který z nás nebyl nadšený.

„Jen jsem-"

„Střílej," skočil mu do řeči a kývl na mě. S hlubokým výdechem jsem trochu rozkročila nohy, zpevnila tělo a namířila na terč. Potlačila jsem bolest a snažila hluboce dýchat a mířit co nejrovněji. Na chvilku jsem zavřela oči, rychle si vybavila Joshe stojící ho před středem a střelila. Nevěděla jsem, jestli jsem se vůbec trefila, ale čekala jsem na nějaké slovo od Josepha.

„Myslel jsem, že na tom budeš hůř, nevím, jestli je vůbec nutné trénovat s Shawnem. Klidně by ses mohla přidat k tvé kamarádce," řekl klidně a já otevřela oči. Nezasáhla jsem střed, ale kulka zasáhla terč. Musela jsem se v duchu pochválit, protože jsem taky nečekala, že bych to mohla zvládnout, ale pak jsem se zadrhla.

„Josephe, prosím, já potřebuji trénovat se Shawnem," řekla jsem a podívala se na něj.

„Proč?"

„Protože mi vyhovuje jeho výcvik a myslím, že v tomhle bys mi mohl vyhovět. Myslím, že za to co jsem pro vás vytrpěla a-"

„Tak dost! Uvědomuješ si ke komu mluvíš? Nejsi jediná, kdo podstupuje takovéhle věci a navíc, já tady rozhoduji, ne ty," řekl a střídavě se díval na mě a na Shawna.

„Ani nevíš, jaké máš štěstí, ale budiž, nechám tě tedy se Shawnem klidně i na delší dobu, pod podmínkou, že tě naučí řídit a že společně zvládnete akci, na kterou vás potřebuji."

„Cože?" zeptal se Shawn.

„S podrobnosti vás seznámím zítra," řekl a bez dalších poznámek odešel.

„Do prdele."

„Co?" zeptala jsem se.

„Nejsi připravená na nějakou další akci."

„Jsem," řekla jsem a snažila jsem se tím přesvědčit nás oba.

„Zvládnu to jen, když tam budeš se mnou," zašeptala jsem, tak aby to slyšel jenom on. Přikývl a pak jsem se pustila do střílení.

Omlouvám se za stále opakování slov, ale snad to tolik nevnímáte, jako já :) Navíc, tento díl mi přijde zvláštní, hlavně ten pohled Shawna. Příště to snad nějak vynahradím.

Děkuji Vám za všechno!!

K.