Mafia

41.

Ráno se u mě stavil Dean, který mě měl dovést k Josephovi do kanceláře. Ale před tím, mi ještě zkontroloval stehy a prohmatal nažloutlé modřiny.

„Tvůj stav se den ode dne lepší, ale stále na sebe dávej pozor," vřele se usmál a pohladil mě po rameni.

„Neboj se" oplatila jsem mu úsměv a navlékla si mikinu. Vyšla jsem z pokoje a cestou mu odvyprávěla to, co po nás Joseph chce.

„Myslíš, že to zvládnu?" zeptala jsem se ho váhavě.

„Laylo, jasně, že to zvládneš, jsi ta nejstatečnější dívka, co znám. Dokážeš cokoli."

„Děkuji, ale nejsem si jistá, zda to dokážu. Mám strach, po tom všem, co se stalo. Nevím jestli vůbec dokážu udělat něco správně. Akorát něco pokazím a někdo se zraní a-" přerušil mě a pevně mě objal.

„Já ti věřím," zašeptal a začal mě hladit po zádech.

„Mám tě ráda."

„Já tebe taky, jsi pro mě jako sestra."

„Čeká se jenom na tebe," řekl chladně Shawn, který se objevil ve dveřích. Odtáhla jsem se od Deana a ses klopenou hlavou kráčela dovnitř.

„Posaď se," kývl na mě Joseph a já poslechla.

„Jak jsem říkal, mám pro vás úkol," řekl a každému z nás podal složku, kterou jsem si položila do klína a rozložila ji.

„Lidé na první fotografii mají domluvený obchod s lidmi, kteří jsou na té druhé. Potřebuji, abyste tu jejich schůzku přerušili a ukradli jim ty zbraně, s kterými obchodují," řekl a já si prohlížela jejich neznámé tváře.

„Proč si je prostě nekoupíte?" zeptala jsem se.

„Protože, má milá, jeden gang mě stále ohrožuje. Nepřistupuje na naší stranu a kupuje si ty nejkvalitnější zbraně, které nevyužije na nic jiného, než na nás a já chci, aby jste je ukradli, to je vše."

„Ale tohle mi nepřijde, jako nějaká lehká akce. Proč to neudělají tvoji vytrénovaní lidé?" zeptala jsem se, ale ani jeden z nich na moji otázku neopověděl.

„To nezvládneme dva, ani náhodou," pokroutil nad tím Shawn hlavou.

„Já věřím, že to zvládnete."

„Je to sebevražedná mise. Bude tam ochranka a bude to střežené. Potřebujeme odstřelovače a alespoň další dva, kteří by nás kryli," řekl Shawn a Joseph se na chvíli zamyslel. Sledovala jsem každý jeho pohyb a doufala, že poslechne Shawna. Už teď jsem z toho měla špatný pocit a to, že bychom na to měli být sami mi vůbec nepomáhalo.

„Mohl bych k vám přidat tu Rebeccu, alespoň by jsem ji otestoval."

„A Codyho," doplnil Shawn.

„A Tessu," řekla jsem a Joseph se zamračil.

„Prosím," zamumlala jsem.

„Fajn, zajdi pro ně," nařídil Shawnovi a on odešel. Mezitím jsem sklopila hlavu k těm fotkám a snažila si zapamatovat jejich obličeje. Prsem jsem přela po hlavě jednoho muže, který měl na krku velkou jizvu. Byl mi trochu povědomý, ale myslím, že tady není žádná pravděpodobnost, že bych ho viděla.

„To je Dave, boss," odpověděl mi Joseph na nevyřčenou otázku.

„Nepřijde mi to, jako nějaká lehká mise. Proč to neudělají tvoji lidé? Měl by jsi větší jistotu, že se to podaří."

„Já si můžu poslat koho chci a kam chci. Navíc taky k těm lidem patříš a už bez řečí," odpověděl pevně.

„Proč já a Tessa?" zeptala jsem z ničeho nic a navázala s ním oční kontakt. V tu chvíli se napjala jeho čelist a já se snažila zachovat vážnou tvář.

„Kluci si vás vybrali, říkal jsme ti to. Byli jste prostě po ruce."

„Declan říkala, že si nikdy nevybíráš někoho jen tak," řekla jsem a zdůraznila slovo nikdy.

„Declan je lhář!" vykřikl a vstal prudce ze židle, div se nepřevrhla.

„Je mrtvý! Rozumíš?! Vše, co ti řekl jsou pouze výmysly! Ty máš poslouchat mě! Já jsem tvůj šéf!" křičel a přešel ke mně.

„Už nikdy se neopovažuj takhle se mnou mluvit," sykl mi do obličeje a v tu chvíli se otevřeli dveře. On se odklonil a posadil se zpátky. Nejhorší bylo, že všichni viděli, že je naštvaný a ještě horší bylo, že to bylo kvůli mě.

Joseph se mezitím pustil do výkladu naší společné akce, ale já už ho nevnímala. Jen jsem v tichosti pozorovala toho muže s jizvou.

„Fajn, to je vše, můžete odejít," řekl a já se nemohla dočkat, až odsud odejdu.

„Vy dva počkejte," zastavil nás Joseph. A já za přítomnosti Shawna protočila očima a otočila se.

„Shawne, jestli se něco při té akci podělá, nech ji umřít," řekl a já zalapala po dechu.

„A jestli to přežije, tak ji nauč slušnému chovaní, protože jestli se jenom jedinkrát zeptá na něco, co mě naštve, vlastnoručně ji přede mnou zastřelíš," řekl pevně a já sevřela složku v rukách. On nic neodpověděl a pouze odešel.

„Do prdele, co jsi mu zase řekla?" vyjekl, když jsme se ocitli sami.

„Jenom jsem se zeptala, proč vybral mě a Tessu. Protože Declan říkal-"

„Chápu," skočil mi do řeči.

„Neměla jsem v plánu ho naštvat, on prostě, nevím," povzdechla jsem si a pokračovala v chůzi.

„Shawne?" zeptala jsem se ho, když jsme zastavili před mým pokojem.

„Hmm?" zeptal se nezaujatě.

„Dokázal bys mě zastřelit?" zeptala jsem se s obavami, ale on nic neřekl, otevřel mi dveře, natlačil mě do nich a s klapnutím zámku jsem tam dokázala jenom nehnutě stát se slzami v očích.

Další díl je tady!!
Vím, že je to delší doba, ale snad mi to prominete. Navíc si strašně vážím vašich komentářů, které mě nehorázně těší a také nedokážu uvěřit, že tento příběh je díky vám na 18. místě. Netuším, jak je to možné! DĚKUJI!!!!!!
K.