Mafia

26.

Pohled Shawna

Před vilou, kde se mělo všechno odehrát, jsme stáli na svých pozicích. Dvojčata s holkama obešli kamerový systém a zneškodnili ochranku. My jsme je kryli z dálky. Já s Codym jsme se přiblížili k domu a sestřelili kamery. V tu chvíli jsme rozpoutali chaos. Z domu začali vybíhat Declanovi muži a začali znít první výstřely. Schoval jsem se za zeď a čekal na správnou možnost. Muž, který stál pár metrů ode mě, si mě všiml a namířil na mě zbraň, udělal jsem to samé, ale ve chvíli, kdy jsem chtěl vystřelit, mi došlo, že už nemám munici. Z kapsy jsem si vyndal další, ale nestihl jsem to, protože mě popadl za ruku a vyškubl mi ji z ruky. Zuřivě jsem se po něm ohnal volnou rukou a vrazil mu takovou pěstí, že se ode mě vzdálil na dva metry a revolver mu upadl na zem. Jeho obličej mi jasně ukázal, že se mu nelíbilo a vytáhl si nůž. Než ale udělal krok, schytal kulku do hrudi od Jessici.

„Nemáš zač!" zakřičela.

„Díky!" kývl jsem a sebral zbraň od toho mrtvého. Zkontroloval jsem, jestli je nabitá a vešel dovnitř za ostatníma.

„Já jdu pro Laylu, tak prohledejte obě patra a pokuste se najít Declana, Joseph ho chce živého, tak se snažte ho nezabít."

„Počkej, jdu s tebou. Je možné, že tam s ní někdo bude," přidal se ke mně Cody, za což jsem byl rád. Hodila se mi každá pomoc, ale on věděl, že bych si o ní neřekl.

Vydali jsme se do sklepa, kde by měla být. Když jsme byli skoro tam, zastavil nás Marcusův hlas v uchu.

„Počkejte, někdo tam je." Oba jsme se zastavili v pohybu a opřeli se o zeď.

„Tak fajn, jsou tam jen dvě tepelné stopy. Jsou v levém horním rohu, když to vezmu z výšky."

„Díky," odpověděl jsem a podíval se na dveře, které byly pootevřené. Kopl jsem do nich a Cody se postavil hned vedle mě. Namířil jsem pistoli na široká záda toho muže. On se otočil a mě došlo, že tohle není člověk. Jeho prázdný pohled mi připomínal akorát tak monstrum, které bylo stvořeno zabíjet. S úsměvem odstoupil do strany a tím mi odkryl pohled na pomlácenou Laylu. V tu chvíli jsem zamrzl. Nikdy jsem nechtěl dovolit, aby se něco takového stalo. Byla to moje vina.

Než jsem stihl zareagovat, ten magor po mě skočil a já omylem strhl Codyho s námi na tvrdou zem. Tím nárazem mi vypadla zbraň a on mě začal bít hlava nehlava. Nestíhal jsem se bránit, ale snažil jsem se uchránit alespoň obličej. Shodit ho ze sebe se mi nedařilo, protože byl až moc těžký. Zaregistroval jsem nabití pistole a následně výstřel, který ho trefil do ramene. Využil jsem situace a odkopl ho. Rychle jsem se vyšvihl na nohy a on mě napodobil s tím, že s Codym hodil na druhou stranu místnosti, aby ho nemohl střelit znova.

„Cody!" zakřičel jsem po něm, ale už mě nevnímal. Vyplivl jsem krev a on se ke mně těžkým krokem rozešel. Nezamlouvalo se mi, že byl o hlavu a něco vyšší a svalnatější. Akorát mi to mi přidávalo na nevýhodě v boji.

„Shawne, střelím ho, uhni!" uslyšel jsem Jessicu. Chtěl jsem jí poslechnout, ale on mi dal pěstí a ve svém zorném poli jsem viděl Layly tělo, které tam jen tak viselo. To mi dodalo sílu se pomstít za to, co jí udělal.

„Shawne, nemám čistej výhled!"

„Ser na to!" křikl jsem a rychlým pohybem se sklonil před jeho ránou a vytáhl dýku z bundy.

„Chcípni sráči!" sykl jsem zabodl mu ji do srdce a pořádně ji otočil. Zakřičel bolestí a upadl na kolena. Bodnul jsem ho ještě do ramene a poté ji otřel o jeho tričko a vrátil na původní místo. Jessica do něj ještě radši střelila a já přiběhl k Layle.

„Lay, moc se ti omlouvám, ale už jsem tady, všechno bude dobré, slibuji" zašeptal jsem, i přes to, že mě zřejmě neslyšela. Odpojil jsem řetěz ze stěny a rychle zachytil její tělo. Jess ke mně hodila klíčky a šla pomoct Codymu.

Když jsem ty pouta konečně rozklepanýma rukama rozdělal, zvedl jsem se sní a co nejrychleji šel k autu. Neotáčel jsem a nebral ohled na ostatní, prostě jsem jí musel dostat do bezpečí.

Nemotorně jsem otevřel dveře od auta a opatrně jí položil na sedačku a přikryl jí mnou koženou bundou. Připásal jsem ji a přeběhl na místo řidiče.

„Odjíždím," oznámil jsem do naslouchátka a Marcus s Codem bez protestů souhlasili. Nastartoval jsem a vyjel do nemocnice. Chytil jsem ji za ruku a nahmatal tep. Byl slabý, ale stále byla naživu, a to uspokojilo mé nervy. Bylo to pro mě nové, mít takové pocity. Nikdy jsem je neměl a nikdy jsem je ani nechtěl.

„Laylo?" zmáčkl jsem jí zlehka ruku. Potřeboval jsem, aby se probudila. Musel jsem vidět její krásné oči a úsměv.

„Prosím probuď se," zaškemral jsem.

Pohled Layly

V mé hlavě se začaly ozývat hlasy, dokonce jsem si myslela, že slyším i Shawna, ale vsadím se, že se mi to pouze zdálo, nebo jsem začala blouznit. Když jsem, ale ucítila stisk na mé ruce, donutilo mě to bojovat s únavou a otevřít oči. Šlo to těžce, ale po několika pokusech se mi to podařilo.

„Shawne?" zašeptala jsem.

„Lay?" řekl udiveně a já naklonila hlavu, abych ho viděla, protože jsem měla pocit, že jsem si ho smyslela.

„Vážně jsi tady?" zeptala jsem se nevěřícně.

„Ano, jsem a je mi strašně moc líto, že jsem ti v tom kasinu nepomohl, ale byl to rozkaz, který jsem nesměl porušit."

„To je v pořádku," usmála jsem se a rozkašlala se. Shawn ihned zastavil a vystoupil. Opřela jsem se o palubovku a snažila se to rozdýchat, bohužel to nepomohlo a on mě byl nucen vyndat z auta. Postavil mě na nohy a já se rozeběhla k trávníku a padla na kolena. Žaludek se mi stáhl a jeho obsah šel ven. Shawn mi přidržel vlasy a objal mě kolem zad.

„Panebože," zašeptal Shawn, když viděl tu krev, kterou jsem vyzvracela.

„Musíme si pospíšit," zamumlal a vstal se mnou.

„Bolí to," zavzlykla jsem.

„Co?" zeptal se se strachem v očích a já bez odpovědi upadla zase do tmy.

Taaak, tady máte záchrannou kapitolu!! Začínám litovat, že píšu o "mafii" , protože vůbec nedokážu popisovat takovéto akce, ale baví mě to :D

Omlouvám se za to, že to je tak pozdě, ale neměla jsem moc čas.

Děkuji Vám za umístění v FF, moc si toho vážím. Jste nejlepší!!

K.