Mafia

28.

Pohled Shawna

Lalyla spala až do večera a Tessa, od té doby, co přišla brečela.

„Máme problém," vtrhl do pokoje Cody.

„Jakej?" zamračil jsem se.

„Volal Marcus, někdo zjistil, že holky jsou tady ve Vegas a je vyhlášeho pátrání."

„Sakra!" zaťal jsem zuby.

„C–co budeme dělat?" zavzlykala Tessa.

„Joseph říkal, že máme jet autem do Los Angeles a tam na letišti na nás bude čekat soukromé letadlo."

„Jak dlouho trvá ta cesta?" zeptal jsem se.

„Tak čtyři hodiny, když to zaokrouhlím."

„V kolik tam má být to letadlo?"

„O půl desáté a v tom případě musíme vyrazit už teď."

„A jak jako, když pořád spí?" zeptal jsem se nechápavě.

„Musíme jí dát adrenalin, zajdu pro doktora," řekl a zase zmizel za dveřmi.

„Nechceš mi říct, že v takovém stavu pojede v autě." Obrátila se na mě naštvaně Tessa.

„Taky se mi to nelíbí, ale bude muset," sklopil jsem hlavu.

„Shawne, mohli jste nás tady nechat. Policie by nás našla a mohly bysme domů, za rodinou, tak jak jsme to měli v plánu a nemusel bys nám pomáhat–"

„Ne!" skočil jsem jí do řeči. Nemohl jsem dopustit, abych bych ji teď ztratil.

„Proč? Přece–"

„Řekl jsem ne! Tak sklapni!" řekl jsem nevrle a ona zmlkla. Moje chování se jí zřejmě nezamlouvalo a mě také ne. Nechtěl jsem, aby se bála. Promnul jsem si čelo a vyčkával doktora.

Když konečně přišel, držel v ruce injekci. Hlasitě jsem polkl, protože nejsem moc velký fanoušek jehel a ustoupil stranou.

„Tesso, pojď půjdeme do auta," řekl Cody a vzal ji za ruku

„Ne, pojedu s nimi!" vytrhla se mu a dupla si nohou.

„Máš smůlu, jedeš se mnou. Shawne, počkáme v autě a na sedalo ti dám tašku s léky," řekl a já přikývl. Znova popadl Tessu za ruku, a i přes její protesty jí táhl ven.

„Tahle dávka by jí měla vzbudit do pěti minut," řekl doktor a píchl jí tu látku do hadičky, kterou měla napojenou na ruku. Když tak udělal, začal ji odpojovat od přístrojů.

„Shawne, je hodně brzo na to ji probouzet, ale jak vidíš, nedá se nic dělat. Je možné, že teď nebude moct usnout, ale pak bude muset hodně odpočívat, jestli chceš, aby přežila. Není to dobré takhle to uspěchávat."

„Rozumím, vím, čím vším si prošla," řekl jsem.

„Co to je?" zastavil jsem ho v pohybu, když jsem spatřil, jak vyndával z kapsy další injekci.

„V klidu, je to na otupení bolesti. Většinou to pacientům nedáváme, proto jsem to musel schovat."

„Aha," řekl jsem a nechal ho dělat jeho práci.

„Tak, teď budeme muset počkat a poté ji propašovat přes nemocnici. A nezapoměň, že se nesmí prudce pohybovat, mohli by jí jinak prasknout stehy," řekl ještě a odešel. Jen jsem protočil oči, protože jsem moc dobře věděl co dělat, když má někdo stehy. Taky mě tohle neminulo. S povzdechem jsem jí pohladil po ruce a čekal až se probere. Trhnul jsem s sebou při zvuku zvonícího mobilu a vyndal ho z kapsy.

„Koukni se ven," řekl Cody hned, jak jsem si přiložil mobil k uchu. Přistoupil jsem k velkému oknu a spatřil dva muže od policie.

„No to si ze mě, děláš prdel."

„Musíte jít zadním vchodem, čekáme tady s auty."

„Fajn, sejdeme se tam," řekl jsem a ukončil hovor. Nahmatal jsem zbraň za opaskem a zkontroloval munici, poté ji vrátil zpět na místo. Otočil jsem se na Laylu a přešel k posteli.

V tu chvíli se prudce posadila a zhluboka se nadechla. Dezorientovaně a vyděšně se otáčela a pak se zasekla uslzenýma očima na mě.

„Shawne?" vzlykla a se mi vrhla kolem krku. Pevně jsem jí objal a vdechoval její vůni.

„Musíme jít, přijela sem policie," zašeptal jsem a podal jí věci, které připravila Tessa. Ona se s mou pomocí převlékla a já ji následovně vlekl za sebou po chodbě k zadnímu východu. Všechno zatím probíhalo hladce.

Pomohl jsem nastoupit Layle do auta a pak sám usedl za volant. Natáhl jsem se přes ní, popadl bezpečností pás a zapnul ho. Musel jsem mít jistotu, že se jí už nic nestane. Pak už jsem jen nastartoval a vyjel za Codym.

Tak a máme tady nový díl!

Doufám, že si také užíváte menší volno, které máme a že jste spokojení s vysvědčením, tak jako já. Říkala jsem si, že budu psát, když mám ten čas, ale ukázalo se, že to nestíhám i tak. Celá já :)

Musím sem ještě napsat, že Vás mám moc ráda!!! Vaše podpora je pro mě strašně důležitá! Moc mi to pomáhá v psaní, jak jsem už psala, ale mám potřebu to psát znovu.

Vím, že jsem píši skoro to samé ke každé kapitole, ale je to tím, že nevím co sem psát :D

K.