Mafia

77.

Seděli jsme v obýváku a snažili se přijít na nějaký plán. Jediné, co jsme vymysleli bylo, že bychom jeli do Toronta, jak bylo původně v plánu. Bohužel jsem si teď nebyla jistá, zda je to to nejlepší, co můžeme udělat. Pořád nás někdo může sledovat. Zavřela jsem oči a trochu se uvolnila. Seděla jsem na zemi mezi Shawanovými koleny a on měl ruce zapletené v mých vlasech.

„Stejně bude nejlepší jet k vašim," pronesl Cody po několika minutovém tichu.

„Souhlasím," přitakala Zita.
„Já taky," uslyšela jsem Shawnův hlas společně s Deanem. Pak se čekalo jenom na můj názor. Všechny páry očí v místnosti se stočily na mě.

„Od tebe bych čekal odezvu jako první Laylo."

„Já vím." Povzdechla jsem si a začala nervózně otáčet prstýnkem. „Jenom prostě nechci, aby se někomu něco přihodilo. To, co se stalo dnes se nesmí opakovat v Torontu."

„Můj otec je dost zabezpečený. Když jsem se stal součástí gangu, poslal jsem rodiče, co nejdál a taky jsem jim sehnal zbraně, aby se mohli chránit. Od té doby otec palebnou sílu ztrojnásobil, a dokonce má v práci ochranku, která mu pomáhá chránit naši rodinu, jak nejlépe to jde. Myslím, že když tam jsou i tvoji rodiče a s tím co se děje, tak jsou všichni v bezpečí. Vím, že předtím, jsem říkal, že je to nebezpečné, ale teď když Josephův gang není tak početný, bude asi nejlepší jet za nimi." Odsouhlasila jsem tedy náš nový plán a připravili jsme se na cestu. Naštěstí jsme si tady nechali jednoho Forda od těch lidí.

„Máme docela hezkou káru, co?" Poklepal na kapotu Cody a otevřel kufr a Shawn nad tím pokroutil hlavou. Shawn zvedl tašku s kufrem a chtěl je dát do auta, ale Cody je vytrhl z jeho sevření a dal je tam sám. I když jsme je neslyšela vyjadřovat jakékoliv city, které k sobě chovají, bylo vidět, že jim na sobě záleží. Občas se chovali jako bratři a myslím, že se tak možná i berou. V gangu spolu vyrůstali, museli si věřit, kryli si záda a tím se jejich vztah musel hodně ucelit. Když se Cody usmál na Zitu, hned se mi vybavila Tessa. Usmíval se na ni podobně. Zajímalo by mě, jak by to všechno vypadalo, kdyby nás neunesly. Vždycky jsem chtěla zažít nějaký adrenalin, ale za tuhle cenu? Vím, že je nesmyslné přemýšlet nad tím co kdyby. Prostě musíme jít dál a moc se neohlížet do minulosti, protože když to udělám, cítím se na dně. Ale každá věc, ať už špatná nebo dobrá má své kouzlo, ne?

Celé čtyři hodiny jsem měla stažený žaludek. Čím blíž jsme byli, tím víc jsem byla nervózní, ale na druhou stranu jsme se nemohla dočkat. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mamku s Derekem opět uvidím, přišlo mi to jako věčnost. Cestou mi došlo, že budu muset čeli Shawnovým rodičům a jeho sestře. Co si o mně řeknou? Takže má nervozita přešla do stresu. Myslela jsem si, že se třeba trochu vyspím, ale nemohla jsem zavřít oči na déle než deset minut. Pořád jsem si sahala na krk a přejížděla přes modřiny. Snažila jsem se odreagovat konverzací, ale to mi moc nepomohlo, takže jsem pak jenom mlčky sledovala okolí.

„jsme tady," řekl Shawn, když jsme zpomalili. Zvedla jsem hlavu od mých rukou a podívala se z okna. Stavěli jsme na příjezdové cestě.

„Co? Už?" Začala jsem se kolem sebe rozhlížet a lehce propadat panice. Nebyla jsem připravená. Všichni vystoupili z auta a začali vyndávat věci z kufru. Já jsme pořád seděla jako opařená.

Vzchop se! Byla jsi v mnohem horších situací, než je tahle! Okřikla jsem se v duchu a vystoupila. Mé nohy mi přišli jako želé. Opřela jsem se o auto a vzala svůj kufr do ruky. Shawn mě trochu odstrčil od auta a propletl si se mnou prsty. Před námi stál velký dům s béžovou fasádou okolo nás, a i hlavní brány byli muži se zbraněmi za opaskem. Vypadalo to, že peněz měli dost. Navázala jsem s Shawnem oční kontakt a snažila se vyčíst nějakou známku nejistoty. On se povzbudivě usmál a my se pomalu blížili ke dveřím. Pod nohama nám křupal štěrk a já se ohlédla přes rameno na ostatní, kteří se na mě posměšně šklebili. Moc dobře věděli, že mě čeká seznamování. Trochu jsem pokulhávala a opatrně vystoupla tři schody, které vedly k velkým dřevěným dveřím. Nejednou se otevřeli a já strnula. Před námi stála postarší žena, která byla stejné výšky jako já. Tmavě blonďaté vlasy měla svázané do drdolu a její čokoládové oči nás skenovaly. Vypadalo to, že ona taky nemohla věřit, že tady stojíme před ní. Široce se usmála a kolem očí se jí udělaly malé vrásky.

„panebože, mé dítě je doma!" Padla mu kolem krku a já vymanila svou ruku, která se potila, z té jeho, aby svou mamku mohl pořádně obejmout.

„Manueli! Všichni sem! Děti se nám vrátily!" zakřičela do domu a podívala se na mě skleným pohledem.

„Ty budeš Layla, že ano? Moc ráda tě poznávám! Já jsme Karen," vyhrkla ze sebe a já jí podala ruku. Ona pokroutila hlavou a místo toho mě vtáhla do obětí. Chvíli mi trvalo, než jsme jí objetí opětovala, ale nakonec jsem obmotala ruce okolo jejího těla a vdechla její květinovou vůni. Po chvilce jsem se odtáhla a já mohla zpozorovat dvě velice důležité osoby mého života. Neváhala jsem a kulhavě jsem se rozeběhla do náruče mé matky, které tekly po tvářích slané potůčky.

„Mami!" vykřikla jsem radostně a padla jí do náruče. Slzy se mi řinuly z očí a já jí mačkala v objetí, jako by měla každou chvilkou zmizet.

„Holčičko moje, tak moc jsem se o tebe bála!" Vzlykla a trochu se ode mě odtáhla, aby si mohla vzít můj obličej do rukou. Palci mi utírala tváře a svýma očima přejížděla po mém obličeji. Vím, že jsem se za tu dobu trochu změnila a ona taky. Vypadala unaveně a strhaně, také zhubla pár kil. Její hnědé vlasy byly volně rozpuštěné na ramenou, rty neopouštěly její úsměv a její oči zářily štěstím, tak jako ty mé.

„Chyběla jsi mi," řekla jsem a opět jí drtila v náruči. Po chvíli se odtáhla a vlepila mi pusu na líčko. Odstoupila jsem o ní a podívala se na Dereka, který zadržoval slzy. Vtáhl si mě do medvědího objetí a kolíbal se mnou ze strany na stranu. Políbil mě do vlasů a já se vyzdvihla na špičky abych mu mohla obejmout ruce okolo krku.

„Děkuji, že ses o ní postaral," zašeptala jsem mu do ucha.

„O vás se budu starat vždycky," odpověděl a já se nemohla cítit šťastnější.

Trochu dojemnější kapitola. Snad se líbila!

K.