Mafia

34.

Po vynikající snídani jsem usnula při čtení knížky. Nespala jsem, ale dlouho, protože jsem měla nepříjemný pocit, že mě někdo pozoruje. A měla jsem pravdu.

„Sláva, už jsem myslela, že se z tebe stala šípková Růženka," pronesla s protočením očí Tessa a já se opatrně posadila, abych ji mohla obejmout.

„Strašně jsi mi chyběla," zamumlala jsem ji do ramene.

„Ty mě taky," řekla a odtáhla se.

„Dneska jsem měla trénink s několika dalšími lidmi. Bylo too," odmlčela se „zvláštní."

„Jak to myslíš?" zamračila jsem se.

„No, začnu tím, že je to mnohem horší než s Codym. Přiřadili nám nějakého debila, který mi kouká na zadek a chtěl po mě nemožné a docela mě mrzí, že jsem Codyho dneska neviděla. Chtěla jsem mu říct, jestli by ho nemohl vyměnit za někoho jiného, a navíc jsem si na něj zvykla, musím přiznat, že mi chybí. Poslední dobou jsme spolu vycházeli."

„To je mi líto," pohladila jsem ji po rameni.

„To je v pořádku. Ale to není všechno. Jsem ve skupině s nějakými holkami. Teď už to není tak, že každá má svého trenéra, ale jsme ve skupinách a doufám, že se k nám pak přidáš. Každopádně ty holky se baví jenom spolu a já jsem tam, jako páté kolo u vozu. Musím říct, že se těším, až tam přijdeš. Jo a pořád se to všechno nějak střídá."

„Upřímně? Taky se těším, celou dobu jenom ležím, a to mě čeká ještě šest dní odpočinku."

„Já ti tak závidím."

„Nemusíš, ale ještě ti něco řeknu, včera jsem byla u Shawna, jedli jsme se a koukali na film. Na stole mu ležely nějaké papíry, a tak jsem se na ně podívala. Našla jsem tam naše složky. Bylo v nich všechno o nás a taky tam bylo i pár fotek. Divné, ale bylo, že měli složku i mého táty a nevím proč, když už nežije. Mamky tam nebyla, ale byly tam další tři jména holek a Joseph říkal, že s nimi budeme trénovat. Jsou unesené, tak jako my. Mohli by to být ty, s kterýma trénuješ."

„Myslíš?"

„Nevím, ale dávalo by to smysl. Nevíš jejich jména?"

„Ehm, ani ne, dneska jsem byla trochu mimo z toho všeho, ale za chvíli je uvidím, takže ti to přijdu říct ještě večer," usmála se.

„Jo a nevěřila bys, jak velkou tady mají jídelnu. Prej tam teď budeme chodit s ostatními."

„Bože, už chci domů," zaúpěla jsem.

„Já taky, a to už je co říct, protože mi chybí i škola."

„Přiznávám, že mě taky."

„Asi začínáme bláznit."

„Vypadá to tak."

„No, já půjdu, musím ještě do sprchy," vstala, naposledy mě objala a odešla. S povzdechem jsem se natáhla pro rozečtenou knížku a pustila se do čtení.

Pohled Shawna

„Cody?" zaťukal jsem po několikáté na dveře svého kámoše.

„Co otravuješ?" zeptal se nepříjemně.

„To jsi jako teď vstal?" zasmál jsem se a ignoroval jeho otázku.

„Mám na hlavě vrabčí hnízdo a jsem v trenkách, co jiného jsi čekal?"

„Nevím, třeba jsi se koukal na porno, nebo u tebe byla Serena. Vím, že jsi s ní dlouho nepíchal," řekl jsem krapet výsměšně a posadil se do křesla.

„Debile, se Serenou už nikdy spát nebudu a tobě po tom může být akorát tak hovno," zamrmlal a začal se převlékat.

„Proč bys s ní už nespal, vždycky jsi ji chválil."

„To není tvoje věc."

„Něco mi říká, že je to kvůli Tesse," řekl jsem pobaveně.

„Sklapni! A není to kvůli ní. Prostě na to nemám čas," řekl nevrle a já věděl, že jsem se trefil do černého.

„Ale no tak, snad mi nechceš říct, že jsi se zamiloval."

„Do prdele Shawne! Přestaň mě srát! A navíc, ty máš co říkat, protože ty a Layla k sobě máte blíž než jsem si myslel. Začíná to jít s vámi z kopce. Aby jsi se nezamiloval ty," řekl uštěpačně a já nestihl nic říct, protože mi položil otázku.

„Proč jsi vlastně tady?"

„Chtěl jsem vědět, kdy řekneme Josephovi o tom našem tajném sledování toho drogového spolku, kde máš sestru.

„Dneska za ní pojedu a pokusím se jí všechno vysvětlit a jestli to přijme, tak bych ji vzal k nám."

„A myslíš, že ti to projde? Myslím tím, že to tady pro ni bude nebezpečné."

„Možná ze začátku, ale cestou něco vymyslím. Joseph si ji maximálně tak otestuje v boji a dalších sračkách a přijme ji, tedy doufám. Ale sám jsi viděl, že má dobré schopnosti. Byl bych rád, kdybych ji mohl mít pod dohledem."

„Chápu, taky doufám, že to vyjde. Bylo by fajn ji poznat."

„Dobře, tak až se vrátíš, dej mi vědět."

„Neboj,"

„Dej si pozor a hodně štěstí," poplácal jsem ho po rameni a odešel do pokoje.

Po delší době nová kapitola!! Moc se omlouvám, že to trvalo tak dlouho, ale vůbec jsem nestíhala. Také se omlouvám, že je to takové nudné, ale příště se můžete těšit na pohled Codyho :)
Také neskutečně moc děkuji, za umístění ve FF!! Jste úžasní, jsem moc ráda, že tento příběh čtete! Ani nevíte, co pro mě psaní znamená, díky Vám si nepřijdu neviditelná!
K.