Mafia

74.

Na letišti všechno proběhlo dobře a před letem jsem spolkla jeden prášek. Vzbudila jsem se těsně před přistáním a než mi to došlo tak jsme vystupovali. Momentálně jsem seděla s Deanem na chodbě a čekali jsme na ostatní, až přijdou s kufry. Za tu dobu jsem mu stihla odvyprávět všechno, co jsme dělali od té doby, co jsme utekli. Dean mě zaujatě poslouchal a přikyvoval.

„Takže chápu dobře, že jste si vyznali lásku a chodíte spolu?" zeptal se zamyšleně.

„To je to jediné, co je zajímá?" Zasmála jsem se a pokroutila nad ním hlavou.

„Jo, protože to je to nejzajímavější." Zašklebil se a mé tváře lehce zčervenaly. Když se k nám připojili ostatní, tak jsme vyšli před prosklenou budovy. Opřela jsem své tělo na chvíli o šedý sloup, kterých tady bylo sedm. Zita nám přivolala taxi a my jsme následně dojeli na zamluvenou chatu na okraji Sudbury. Cody zaplatil za cestu a vystoupili jsme. Z dálky jsem mohla vidět muže, který na nás mává s klíči v ruce. Únavně jsem se svalila na pohovku v obýváku a Dean se Zitou do křesla. Kluci to tady celé prošli s majitelem, který byl velmi příjemný. Přišlo mi, že mé stehno bylo v ohni, strašně moc mě bolelo. Měla jsem zavřené oči, když jsem na svých rtech ucítila ty jeho horké. Pootevřela jsem oči, když se jeho tělo usadilo vedle mě. „Tak co bude k jídlu?" zeptala se Zita mezitím, co si sundávala paruku. Já jsem udělala to samé hned, jak se zabouchli dveře za majitelem.

„Můžu udělat palačinky." Navrhla jsem, protože jsem na ně dostala chuť. Navíc jsem se potřebovala zabavit, protože na jediné, co jsem dokázala myslet byli lidé, kteří zemřeli.

„Prosím tě, ty nic nedělej, já to zvládnu." Nabídl se Shawn, ale než stihl vstát, tak jsem mu zatlačila rukou na rameno. On se zabořil zpět do sedačky a já ho ujistila, že to zvládnu. Navíc palačinky nejsou nic těžkého. Naštěstí jsme základní suroviny v ledničce měli a já se tedy dala do práce. Shawn se ke mně pak připojil a pomohl mi. Nakonec jsem skončila na židli a sledovala ho při práci. Moc mu to slušelo, když vařil. Jeho svaly na rukách se pokaždé zpevnily, když otáčel těsto na pánvi. Ucítila jsem teplo mezi mýma nohama, proto jsem se na chvíli rozhodla dívat jinam.

„kdy pojedeme za rodiči?" zeptala jsem se, abych vyhnala momentálně nevhodné myšlenky z mé hlavy.

„Není to tak jednoduché Laylo." Povzdychl si a nalil těsto na pánev. Pak s ní začal otáčet nad sporákem, aby s něj vytvořil slabý plátek.

„Mně to přijde jednoduchý, stačí jenom sehnat auto," zamumlala jsem a podepřela si bradu rukou.
„Víš, jak to myslím, nemůžeme riskovat. Přece nechceš, abych je ohrozili.

„Když já je chci vidět," řekla jsem a sklopila pohled. Potřebovala jsem je, tak strašně moc. Shawnovy nohy se najednou objevili u mě. Dřepl si a vzal si mé ruce, do těch jeho.

„Já tě chápu, ale musíme to ještě chvíli vydržet." Políbil mě na hřbet ruky a vrátil se k vaření.

Druhý den jsem měla nakázáno ležet, protože po převazu nohy se mi neudělalo dobře a strašně mě bolela noha. Vzala jsem si nějaké prášky, které mi připravil Dean. Seděla jsem na pohovce a přes sklo se dívala na Zitu, Codyho, který konečně byl opět blonďatý a Shawna, jak trénují na zahradě. Dean stál opřený o berle a sledoval se zaujetím, tak jako já. Přiznám se, že bych se k nim nejradši hned přidala, abych se protáhla, protože to ležení mě fakt unavuje. Sledovala jsem Shawnovo tělo v bílém tílku, které se hbitě uhýbalo. Měl dané ruce v pěst, svůj postoj měl zpevněný a já ho hltala pohledem. Na čele se mu leskly kapky potu a já hlasitě polkla. Tak moc ráda, bych s ním teď byla v naší ložnici a – Vzpamatuj se! Okřikla jsem se v hlavě a kousla se do rtu. Nevím, jak dlouho jim to trvalo, ale dokázala bych ho sledovat celý den. Pak si dali sprchu a šli jsme hrát karty, které jsme tady našli. Upřímně mi to moc nešlo a Dean, který vyhrával se nám vysmíval.