Mafia

24.

Probudila jsem se na studené kovové židli s okovy na rukou a nohou. Protáhla jsem si ztuhlý krk a snažila se rozpoznat místnost, do které mě zavřeli. Bohužel mé oči byli unavené z pláče a viděla jsem rozmazaně. Bylo to velmi nepříjemné, a navíc tady byl chlad a zima, která obklopovala mé tělo.

„Je vzhůru," řekl někdo za dveřmi, které měli mřížové okénko a otevřel je. Dovnitř vstoupil Declan s mužem, který mi naháněl strach. Jeho prázdný pohled a úsměv na rtech ve mně vyvolával pocity, které jsem snad nikdy nezažila. Přišel mi jako psychopat, který utekl z blázince a chystá ze mě vymlátit duši.

„Zlato, chci, aby sis uvědomila, že mě tedy budeš poslouchat. Jestli teda nechceš, aby se ti něco stalo," usmál se a a naklonil se k mému obličeji.

„Jen tak mimochodem, bylo by tě škoda, takže radši mluv," zašeptal a dal mi pusu na čelo. Musela jsem se kousnout do jazyka, protože jsem chtělo pronést nějakou poznámku, která by se mu určitě nelíbila.

„Řekni mi, co zrovna ty, děláš u Josepha v gangu?" zeptal se a já na něj jen civěla. Nechtěla jsem prozradit nic, protože kdybych tak udělala, Joseph by se to dozvěděl a zabil mi rodinu, a to jsem nemohla dopustit.

„Mluv!" křikl a já s sebou cukla.

„J–já nevím, prej si nás vybrali náhodně," odpověděla jsem ze strachu, i když jsem nechtěla.

„Tak to těžko krásko, Joseph si vybírá lidi, kteří v sobě něco mají, čím ho zaujmou. Museli tě sledovat už delší dobu, jinak bys byla k ničemu," pronesl výsměšně a já nemohla uvěřit tomu co slyším. Protože kdyby mě sledovali delší dobu, poznala bych to, tedy myslím.

„Jaké je tvé pravé jméno?" zeptal se a já se rozhodla nadále nepromluvit.

„Michaeli, udělej mi laskavost," řekl znuděně a ten muž za ním se ke mně rozešel. Na mém krku se objevila jeho velká dlaň, která mě silně sevřela hrdlo. Oči se mi zaplnily slzami a lapala jsem po dechu.

„Mluv ty špíno," sykl mi do ucha a pustil mě. Nabrala jsem kyslík do plic a než jsem se stihla vzpamatovat vrazil mi facku. Se slzami na tvářích jsem sklopila hlavu do klína. Cítila jsem se neskutečně slabá a ztrapněná. Nevěděla jsem co dělat, protože z tohohle se jen tak nevyvléknu.

„No tak, už sis to rozmyslela?" zeptal se a já jen zakroutila záporně hlavou.

„Bože, ty jsi tvrdohlavá, už vím, proč si tě vybral, ale neboj, my zlomíme každého, hlavně tady Michael, myslím, že hodina s ním o samotě tě donutí změnit názor," řekl a já slyšela bouchnutí dveří. Pevně jsem stiskla víčka a myslela na hezké věci, protože tahle hodina bude peklo.

Pohled Tessy

Cody mě hodil na postel a zamkl za mnou, zůstala jsem sama. Pustila jsem se do tichého pláče a objala si nohy. Měla jsem starost o Laylu, chudák spoléhala na to, že ji Shawn ochrání, ale on se na ní vykašlal. Nechtělo se mi věřit, že jí neochránil, viděla jsem na něm, že jí na ní záleží, nedávalo to smysl.

„Tess?" vykoukla na mě Shawnova hlava ve dveřích.

„C-co chceš?!" vykřikla jsem na něj.

„Poslouchej mě, já vím, že jsi naštvaná, ale Layla bude v pořádku, dal jsem jí čip, který nám teď umožňuje vidět, kde se právě nachází. "

„Cože?! Jak? Proč jsi mi to neřekl? A Layla to ví? A–"

„Brzdi trochu, a ne, Layla to neví. Nemohli jsme vám to říct, byl to rozkaz. Teď potřebujeme jenom trochu času na přípravu, abychom mohli vniknout do jejich domu a pomstít se jim," lehce se usmál a sedl si ke mně na postel.

„Pomstít?"

„Joseph a Declan mají nevyřízené účty, využil Laylu, abychom se k nim mohli dostat," sklopil hlavu a já zalapala po dechu.

„A proč jsi nic neudělal?"

„Nemohl jsem, jasný?! Byl to rozkaz, musíme se držet našeho plánu!" vykřikl nervózně a začal přecházet po pokoji.

„Bude v pohodě, Layla je ta nejsilnější holka, co znám," zašeptal.

„Shawne, vidím že ti na ní záleží, tak si na nic nehraj," řekla jsem na rovinu.

„Nezáleží," ohradil se, ale i přes to jsem věděla, že lže.

„Měla by sis odpočnout, zítra máš trénink a mimochodem šéf s tebou bude chtít mluvit," řekl a postavil se.

„Shawne?"

„Hmm?" otočil se.

„Až jí pojedete zachránit, můžu jet s vámi?" zeptala jsem se nadějně.

„Je mi líto, ale to nepůjde."

„A slíbíš mi alespoň, že ji už vážně ochráníš?"

„Slibuji," kývl a odešel se zvukem klapajícího zámku.

Vím, je to po delší době a moc mě mrzí, že nevydávám častěji, ale vůbec nestíhám. Pokračování vidím tak na další týden, možná v úterý, ale nevím to jistě :(