Mafia

43.

V tichosti jsem lžičkou míchala jogurt, na který jsem neměla vůbec chuť. Ostatní měli své tácy prázdné a bavili se mezi sebou, až na Shawna a na mě. Hluboce jsem se nadechla a zase vydechla. Snažila jsem se uklidnit, jak nejlépe jsem uměla, ale stále jsem měla strach z řízení. Bolelo mě břicho a obsypávala mě husí kůže.

„Jdeme?" zeptal se a vstal od stolu. Zvedla jsem hlavu a podívala se mu do tváře.

„Musím?"

„Vstávej," ušklíbl se nad mou rozpačitostí.

„Fajn," odpověděla jsem a rozloučila se s ostatními.

„A co já?"

„Pojď s námi," odpověděl Tesse a všichni jsme si odnesli tác. Poté jsme šli rovnou do garáže.

„Tess?" zatáhla jsem jí za ruku k sobě.

„Studíš!" vyjekla a já ji pustila.

„Já nemůžu řídit," šeptla jsem a schovala si ruce do rukávů.

„Lay, už je to dlouho, zvládneš to a bude tam s tebou Shawn, nebude to problém."

„Bude to problém. Víš přeci, proč jsem neudělala autoškolu. Málem jsem nás zabila, kvůli té mé "halucinaci"," řekla jsem a naznačila ve vzduchu uvozovky.

„Stalo se to jenom jednou, třeba to už bude v pořádku a taky jsi byla nevyspalá. Ale být tebou, tak mu to řeknu, aby počítal s tím, že tě má zastavit, nebo něco. Už tak nejsi úplně v pořádku a nepotřebuji tě vidět v kómatu."

„Nechci mu to říkat."

„Myslím, že budeš muset, pro vaše dobro."

„Dobře," odsouhlasila jsem.

„Co vám tak trvalo?" zeptal se netrpělivě Cody, který stál opřený o nádherný lesklý červený Lexus. Ano, vyznala jsem se ve značkách, protože závodní auta se mi vždycky líbila. Vím, že taťka do nich byl blázen a měl jich doma celou kolekci. Po jeho smrti jsem se tomu chvíli věnovala, ale časem mě to přestalo bavit.

„Snídali jsme," odvětil Shawn.

„Jo a Cody, s tvým miláčkem nikam nejdeš, máme si vzít tyhle," řekl Shawn a ukázal na dvě BMW.

„Ježiš," protočil očima.

„Fajn, tak hodně zdaru," dodal a s Tessou si nasedli do auta. My je napodobili a vyjeli za nimi pryč z garáže.

„Kam jedeme?"

„Na jednu závodní dráhu."

„Aha," zamumlala jsem a podívala se z okýnka. Opřela jsem hlavu o opěrku a přemýšlela nad domovem.

„Shawne?"

„No?"

„Nemohla bych alespoň zavolat mamce a říct jí, že jsem v pořádku a ať mě nehledá?"

„Zbláznila jsi se?! Absolutně ne!"

„Proč? Skryté číslo máš ne? A vsadím se, že tě ani nedokážou vystopovat, tak v čem je problém? Jenom chci, aby se netrápila."

„Řekl jsem, že ne."

„Ty jsi tak necitlivý!" křikla jsem po něm.

„Nekřič po mě! Jestli mě budeš srát, zastřelím tě."

„Fajn, tak mě zastřel! Uděláš mi tím laskavost!"

„Lay, nechtěl jsem-" povzdechl si vysíleně a promnul si čelo.

„Co? Shawne, sakra ty jsi jediný, komu tady věřím, mám pocit, že jsem s tebou v bezpečí a ty mi tady říkáš, že bys mě klidně zabil. Někdy jsi naštvaný a nedostupný a někdy seš se mnou bez řečí, objímáš mě a jsi hodný. Vím, že to třeba něčím poseru, ale musíš se trochu vcítit ty do mě. Je mi zle z toho, co jsem musela udělat, i když mi nic jiného nezbývalo. Navíc ses ode mě chtěl držet dál a teď podstupujeme akci, která vede k tomu, abych s tebou mohla mít osobní tréninky. Takže proč? Proč tohle dovolujeme, proč mám pocit, že všechno, co děláme je špatně?"

„Laylo, já se snažím udržet si mezi námi čistý vztah," řekl a zastavil v koloně, která stála na červenou.

„Stejně není, víme to oba," řekla jsem a on se na mě podíval. Očima kmital po mém obličeji a snažil se něco vyvodit z mého výrazu. Pak se zastavil na mých rtech a v tu chvilku jsem ucítila zvláštní pocit v žaludku. Poté jsme spolu navázali opět oční kontakt.

„Víš, měl bys něco vědět, než mě pustíš za volant. Možná to víš, možná ne, ale můj otec zemřel při autonehodě. Když jsem byla malá, měla jsem noční můry s různými scénáři tátovi smrti, poté to přešlo, ale když mi začala autoškola, začalo se to vracet. Někdy jsem měla sen o tom, že jsem já byla ten člověk, co tu nehodu způsobil. Když jsem měla poslední jízdu, vybavil se mi ten sen před očima, jako by byl reálný a málem jsem nám způsobila smrt. Ten inspektor mi musel šlápnou na brzdu. Poté mě seřval a od té doby jsem si nedovolila vlézt za volant. Pořád to vidím před očima. Nedokážu se toho zbavit," odvyprávěla jsem a on mě jenom sledoval.

„Řekni něco, prosím," zaprosila jsem zoufale, ale on se jenom naklonil a položil dlaň na můj zátylek. Přitáhl si mě k sobě a spojil naše rty. Chvíli jsme takhle nehnutě seděli a já si užívala ten nádherný pocit, který se mi rozléval po těle. Najednou svými rty pohnul a já nevědomky začala spolupracovat. Nevím, jak dlouho to trvalo, ale přerušilo nás troubení aut za námi. Shawn se rychle odtáhl a šlápl na plyn. Já jsem se odklonila, aby neviděl mé červené tváře a snažila se klidně dýchat, ale nešlo to, můj tep byl strašně rychlý a bylo mi nehorázné teplo. Věděla jsem, že to teď mezi námi bude divné, ale tohle za to stálo, protože to bylo úžasné, on je úžasný.

Snad jste se konečně dočkali!! Na první pusu, je to celkem obyčejné, ale už jsem to chtěla napsat, tak snad se vám to líbí.
K.