Mafia

11.

O 2 dny později

„Kde je Shawn?" zeptala jsem se Joshe, který na mě čekal u ringu.

„Musel si zařídit nějaké věci, dneska budeš mít výcvik se mnou," usmál se provokativně.

„Změna ti prospěje," řekl a prolezl ringovými lany dovnitř. Udělala jsem to samé a natáhla se pro rukavice.

„Ale notak, to zvládneme i bez nich."

„Ale-"

„Nebuď trapná."

„To ti připadá jako trpné?!"

„Ehm...jo," řekl pobaveně.

Obrátila jsem se na něj a postavila se do bojové pozice. Brala jsem to jako možnost, oplatit mu to, co mi způsobil. Vyčkávala jsem úder, který nepřicházel, a proto jsem zaútočila první. Moje pěst narazila do jeho pevné čelisti. On jenom trochu pootočil hlavou a šibalsky se usmál. Věděl, že mě to nehorázně vytáčelo. Netrvalo ani minutu a už mi údery oplácel, sice silněji a bolestivěji, ale nenechla jsem se. Šikovně jsem se vyhýbala a chránila. Nejhorší bylo, že mě bolely klouby bez těch rukavic. Chvíli jsem mi všechno vycházelo, díky mé mrštnosti, ale stačilo mi jen jednou nevykrýt ránu a ležela jsem na zemi. Bylo to zrovna do žeber. Spadla jsem na kolena, ale rychle jsem se zvedla a snažila se vyhnout dalšímu úderu. Naštěstí se mi to povedlo. Zřejmě to nečekal, a tak jsem toho využila a zasadila mu ránu do nosu. I přes krev, která mu začala téct se nezastavil a oplatil mi to pěstí do tváře. V puse jsem ucítila krev, díky prokouslému rtu, která se mi nahromadila v ústech. Vyplivla jsem ji a usmála se. Nechtěla jsem, aby viděl, že se nechám jen tak složit.

„Hajzle," sykla jsem a tím jsem si vysloužila další ránu. Spadla jsem a poté se nechala vytáhnout na nohy. Věděla jsem, že kdyby to byl trénink, museli bychom přestat, ale mezi námi to bylo osobní. Když jsem ho chtěla udeřit, chytil mou pěst a bolestivě ji drtil. Vykřikla jsem a kopla ho do rozkroku. Využila jsem jeho chvíle nepozornosti a začala ho bít. Mé údery byly sice slabší, ale promyšlené.

„Ty malá mrcho!"

Když už jsem myslela, že bych ho mohla přeprat, odstrčil mě a já spadla na zem. Má hlava se setkala s tvrdou zemí a před očima se mi objevila černota. Párkrát jsem zamrkala, ale než jsem se stačila zorientovat, držel mě pod krkem. Postavil mě a vyzdvihl nad zem, nebylo to moc vysoko, protože jsem se špičkami tenisek dotýkala země, ale stejně se mi těžce dýchalo. On upevnil svůj stisk a já chytila jeho ruce. Lapala jsem po dechu jako ryba. Docházel mi kyslík a všechno se začalo točit. Jelikož mé reflexy byly opožděné a byla jsem bez energie, nemohla jsem se nijak bránit. Oči se mi začaly zavírat, myslela jsem si, že mě pustí, ale on se jen bavil na mém bolestivém výrazu ve tváři. Bylo mi z něj špatně.

„Dost!" rozlehlo se celým areálem. Josh mě pustil a já zase spadla na zem. Podívala jsem se na Shawna, který k nám kráčel. Jeho obličej byl rudý vzteky a svaly měl napjaté.

„Co doprdele děláš?!" přišel k němu s strčil do něj tak, že narazil do lan, které to tu celé ohraničovaly.

„Shawne," zachraptěla jsem. Bylo mi vážně hodně špatně a chtěla jsem do pokoje. Z posledních sil jsem se postavila a on se otočil, uděla jsem k němu krok, ale mé nohy mě zradily.

„Laylo!" vykřikl a chytil mě. Podebral mi nohy a jediné co jsem jsem ještě slyšela byl jeho hlas, který říkal, že vše bude dobré. Poté jsem omdlela bolestí.