Mafia

23.

 „Zklamala jsi mě krásko," sykl mi ucha a přiložil mi hlaveň zbraně ke spánku. Do očí se mi vtlačily slzy a mé tělo ovládl strach. Nejhorší bylo, že jsem se nemohla bránit, protože jich tady bylo hodně.

„Pane, ta druhá dívka utekla, patří do Josephova gangu. Viděl jsem Codyho, Alexandru a pár dalších."

„Zasranej Joheseph, musí se srát všude! Rozdělte se a pokuste se najít tu holku a zabijte každého, kdo se vám postaví do cesty. Rodgere a Jeremmy, vy budete se mnou, jako ochrana, musíte mi pomoct dostat nás do auta," rozkázal a všichni tak udělali.

„A my zlatíčko, jdeme," strčil do mě a já se rozešla na chodbu. Ti dva muži šli za námi a já se modlila, abychom potkali někoho, z našeho oddílu. Vždycky tě najdu vybavila se mi další slova, co mi Shawn řekl. Snad se tak i stane. Když jsme zašli za roh, vykřikla jsem zděšením, protože několik mrtvých lidí leželo na zemi.

„Jdi," postrčil mě. Zhluboka jsem se nadechla a soustředila se na cestu přede mnou. Bylo mi mdlo z té krve kolem a můj obsah žaludku chtěl ven.

„Jestli se o něco pokusíš, vystřelím, jasné?!"

„A–ano," odpověděla jsem a vzlykla. Opět jsem zabočila a začala opatrně scházet schody. Declan mě silně přitiskl na jeho tělo, protože mé nohy se hodně klepaly. Dole mě chytil pod krkem a pistoli mi více připevnil ke spánku, bylo mi jasné, že mi připomíná, abych neudělala nic, co by se mu nelíbilo. Pár mužů se k nám přidalo a postavilo se kolem nás. Zbraně mířili kolem a snažili se najít někoho od nás. Lidi leželi na podlaze a taky jsem slyšela vzlyky žen. Najednou se ozval výstřel. Vykřikla jsem, a i přes silný stisk Declana jsem si zacpala uši. Podívala jsem se, od koho ten výstřel vyšel a spatřila jsem několik lidí, schovaných za sloupy. Přidali jsme do kroku a kolem se strhla přestřelka. Už jsme byli skoro u v chodu a mě bylo jasné, že mi už nikdo nepomůže. Ještě jsem se stihla otočit na všechny ty lidi, kteří se báli. Dokonce jsem několik metrů od sebe zaregistrovala Shawna, který mě s bolestí v očích sledoval. Opíral se o sloup a nic nedělal, vypadalo to, jako by s tím počítal, nechápala jsem to. Slíbil mi, že mi pomůže, ale teď nic nedělá. Se slzami v očích jsem ho sledovala a chtěla na něj zavolat, ale moje hlasivky mě  zklamaly.

Najednou jsem ucítila tupou ránu do hlavy, která mě omráčila.

Pohled Shawna

Od té doby, co jsem se rozdělil od Layly, jsem nebyl ve své kůži.

„Kámo, co ti je sakra? Je to normální akce," zeptal se nechápavě.

„Proč ona? Proč ne Tessa?"

„Joseph ji vybral, a navíc byla drzá, zaslouží si to," pokrčil rameny a já dostal chuť mu jednu vrazit.

„Dal jsi jí to?"

„Jo."

„Tak klid ne? Pak ji najdeme," poplácal mě po rameni.

„Jo," povzdechl jsem si.

„Tak jdeme," řekl a vystoupili jsme u zadního vchodu, kde na nás čekalo už pár lidí.

„Ostatní jsou uvnitř?" zeptal jsem se a Alec mi kývl mi v souhlas. Otevřeli jsme dveře a potichu zalezli dovnitř. Vyndal jsem si zbraň z pouzdra a pro jistotu ji odjistil. Musel jsem být připraven na cokoliv.

Podle domluvy jsme se rozestavěli na svá místa. S Codym jsme se postavili, tak abychom měli dobrý výhled na holky. Nelíbilo se mě, co jsem viděl, ale musel jsem to vydržet. Chtěl jsem odejít pryč a uklidnit se, protože ve mně všechno vřelo a bylo mi jasné, že musím být rudý vzteky.

„Co je to s tebou?" zasmál se můj společník.

„Sklapni!" sykl jsem po něm.

„Nežárlíš náhodou?" Jen jsem protočil očima a dál si ho nevšímal, protože jsem se snažil ovládnout, abych po něm nezačal střílet. Jen ten pohled na opilou Laylu ve mě vyvolával pocit ochránit ji, což jsem dneska udělat nemohl.

Když se konečně vydali do pokojů, ulevilo se mi, i když jsem věděl, že nastane to nejhorší, nemohl jsem se dívat, jak ji osahává. Nemohl jsem, protože to všechno jsem chtěl dělat já.

Podíval jsem se na ostatní, kteří byli dole v přestrojení a viděl, že všechno jde zatím podle plánu.

„Pokoje čtyřicet jedna a čtyřicet dva, Tess je ve čtyřicet dvojce," přečetl Cody zprávu a oba jsme se vydali zachránit Tessu. Naštěstí jsme do pokoje vtrhli přesně v tu chvíli, kdy jí chtěl uhodit. Cody ho, ale zastřelil dřív, než to udělal. Popadl Tessu a vyvlekl ji na chodbu. Za rohem ji pustil a ona šla vedle něj.

„Počkat a co Layla?" zeptala se a zastavila.

„Musíme jít," řekl jsem a popohnal ji.

„Nikam nejdu, musíme jí pomoct!" zakřičela Tessa a Cody ji chytil, aby neutekla. Ona se začala se vzpírat, a tak jí nasadil pouta a ona se na mě nevěřícně a zoufale podívala. Spoléhala na mě, spoléhala na to, že jí ochráním.

„Ty jeden bastarde!" vykřikla a Cody ji odtáhl k zadnímu vchodu. Já jsem se mezitím vydal do místa dění. Dole jsem se snažil někam ukrýt, protože mi bylo jasné, že půjdou tou samou cestou. Nechtěl jsem, aby mě Layla viděla. Neunesl bych to.

Všude bylo poměrně ticho a naši lidé se připravovali na nejhorší. Schoval jsem se za sloup, který byl nejblíže ke vchodu. Díky tomu jsem měl rozhled na celou místnost.

Když jsem si všiml, že přišli Declanovi muži, nabil jsem pistoli a jako první vystřelil. Kvůli mé přesné střele, jeden z nich zemřel na místě. Pro sebe jsem se usmál a pak už jen slyšel další a další výstřely. Když jsem si dobil zbraň a otočil se, zamrzl jsem v pohybu. Pár metrů ode mě stála ubrečená Layla se zbraní u hlavy. Neuvěřitelně mě zabolelo na hrudi. Ten strach a ublížení v jejích krásných očích mě ničili, bohužel můj rozkaz bylo jí nepomáhat a já musel poslechnout. Jediné, co mě uklidňovalo je, že jí zase uvidím, a bude to brzy.

Tady je další díl. Omlouvám se, že vydávám málo, ale vůbec nestíhám. A moc Vám děkuji za komentáře, hodně mě to těší!! :)
K.