Mafia

3.

S velkou bolestí hlavy jsem vstala a strávila alespoň půl hodiny úpravou mého opuchlého unaveného obličeje. Poté jsem zapila prášek na bolest hlavy a odešla rovnou do pekárny. Byla jsem tam dřív, než má společnice, a tak jsem si mezitím četla knížku, protože jsem měla ještě dobrou půl hodinu, než otevřu.

Když se neobjevila ani potom, rozhodla jsem se jí zavolat, ale místo jejího hlasu jsem uslyšela operátora, který mi oznamoval, že je nedostupná. Pokrčila jsem rameny a moc se tím nezabývala. Určitě jen vyspávala kocovinu.

Po celou dobu, co jsem pracovala jsem od ní nedostala žádný vzkaz nebo omluvu. Začala jsem být trošku nervózní, ale pořád jsem si vymýšlela smyslné důvody, proč nepřišla. Zkusila jsem zavolat klukům, ale ani jeden mi to nezvedl. Začínala jsem mít strach, že se něco špatného stalo.

Po směně jsem uklidila a v mém pohybu mě zastavilo rozlítnutí dveří. Dovnitř vtrhl vysoký kluk a černými brýlemi na nose.

„Ehm, ahoj," řekl trochu dezorientovaně.

„Právě zavíráme," oznámila jsem mu klidně, i přes to, že jsem ho chtěla vyhodit a co nejdříve se vydat za Tessou.

„Aha," řekl a já se odešla přestrojit. Poté jsem zamkla šatnu a otočila se. Ten kluk tam stále stál a pozoroval mě, tentokrát se slunečními brýlemi v ruce. Vzbuzoval ve mně nepříjemný pocit, který mi působil husí kůži.

„Potřebuješ něco?" Zamračila jsem se a založila si ruce na hrudníku.

„Jsi Layla?"

„Jo," odpověděla jsem váhavě, protože jsem neměla tušení odkud zná mé jméno.

„Znáš Joshe, že?"

„Ano, znám ho. Proč?" zeptala jsem se podezíravě.

„Jen tě chci varovat, že to není dobrý člověk. Být tebou držím se od něj co nejdál."

„Vypadni!" zvýšila jsem hlas a ukázala do dveří. V tuhle chvíli mě totálně vytočil. On si sem jen tak nakráčí a bude mi poroučet s kým se bavit? Co si o sobě sakra myslí? Že mi tady bude kecat nějaké nesmysly, kterým mám věřit? To těžko.

„Jen se ti snažím pomoct." Zvedl ruce v obranném gestu.

„Umím se o sebe postarat sama a nevím proč se vůbec obtěžuješ mi toto sdělovat. Nikdy jsme se neviděli a ani neuvidíme, takže se laskavě sbal a vypadni!"

„Ale-"

„Běž!" Ukázala jsem opět na dveře. Neznámý si povzdechl se svěšenou hlavou a odešel. Když se mi ztratil z dohledu, zamkla jsem a odešla navštívit Tessu.

Před dveřmi jejího bytu jsem se pozastavila. S nádechem jsem zaťukala a čekala až otevře. Po pár minutách jsem zabušila hlasitěji, ale opět bez odezvy. S nervozitou jsem se ohnula pro klíč, který byl ukrytý pod rohožkou. Nejistě jsem odemkla a zděsila se. Věci byly rozházené všude možně po podlaze a Tessa nikde. Rozutekla jsem se do ložnice, ale ta byla také prázdná. Mé ruce se začaly třást a slzy se mi draly do očí. Zkusila jsem jí ještě jednou zavolat, ale vyzvánění jsem uslyšela vedle sebe. Leknutím jsem s sebou trhla. Telefon ležel na zemi s prasklým displejem a moje naděje pomalu mizela. Byla pryč. Unesli jí, určitě jí unesli, co jiného by se mohlo stát? Neváhala jsem a vytočila číslo policii, která ihned zareagovala a vyjela ze stanice na danou adresu. Opřela jsem se o zeď, sjela po ní do sedu a pustila se do hysterického pláče. Plakala jsem do té doby, dokud jsem neuslyšela houkání sirén. Najednou dovnitř vtrhlo pět mužů. Jeden z nich si ke mně přisedl a začal mě uklidňovat.

„Slečno, potřebuji, abyste mi řekla nějaké informace o vaší kamarádce."

„D-dobře." Přikývla jsem.

„Jmenuje se Tessa Michaela Thomson. Její rodiče bydlí v Londýně. Nemá žádné sourozence, má krátké hnědé vlasy po ramena, hnědé oči, asi sto sedmdesát centimetrů a normální postavu. Pracuje v knihovně, ale momentálně spolu chodíme do pekárny, máme tam brigádu." Vzlykla jsem a setřela si další slzu z tváře.

„Dobře," řekl a zapsal si to všechno do bloku, který si stihl vytáhnout z kapsy.

„Měla nějaké nepřátele nebo přítele?"

„Pokud vím, tak ne."

„Stýkala se s někým? Nějaké kamarády nebo tak?"

„Před dvěma dny se seznámila klukem jménem Tyler. Byla s ním na večeři a prý byl moc hodný. Dokonce jsem ho i sama stihla trochu poznala, ale ten by jí nikdy neublížil. Také jsem byla s Joshem a dneska za mnou přišel nějaký cizinec, který mě znal."

„Kdy jste se potkala s Tylerem?"

„Včera, byli jsme v klubu."

„Popíšete mi všechny osoby, prosím?" Co nejlépe jsem se snažila vystihnout jejich vzhled a nabídla jim i telefonní čísla. Ten, co mě vyslýchal, Anthony, nadiktoval čísla druhému policistovi.

„Víte jejich příjmení?" Záporně jsem zakroutila hlavou a nemohla uvěřit tomu, že to vážně nevím. Jak mi tento detail mohl uniknout?

„Kdy jste ji viděla naposledy?" Obrátil se zpátky na mě.

„Kolem jedné hodiny ranní, když jsme odjížděli taxíkem domů."

„Anthony?" zeptal se ho o pár let mladší kolega.

„Ano?"

„Můžeš na chvíli?" zeptal se a on vstal. Zavřela jsem oči a snažila se soustředit na to co ti dva říkají.

„Ta čísla neexistují. Nevím, jestli nám je řekla špatně, nebo jestli je vymyslela."

„Nevymyslela!" Postavila jsem se na zesláblé nohy.

„Slečno, to nikdo netvrdí, ta čísla mohla být smazána, nebo si je mohli zabezpečit," řekl klidně Anthony.

„Ale on to tvrdí." Ukázala jsem na toho muže, který se na mě nenávistně koukal.

„Je začátečník, takže ho omluvte," usmál se lehce a položil mi ruku na rameno.

„Prozatím to bude vše. Budeme vás kontaktovat, kdyby se něco stalo, ale teď, jestli dovolíte, tak vás odvezu domů."

„Dobře," odsouhlasila jsem a odešla s ním k autu, do kterého jsem následně nastoupila. Nadiktovala jsem mu svou adresu, kterou zadal do GPS a vyjeli jsme.

„Co budete dělat?" zeptala jsem se zvědavě a utřela si další slzy, které mi stékaly po tvářích.

„Zavoláme jejím rodičům a pořádně prohledáme byt. Také vyslechneme sousedy a blízké a pokusíme se najít někoho podobného z toho popisu, co jste nám dala."

„Najdete ji?" zeptala jsem se nadějně.

„Uděláme vše, co bude v našich silách."

Po zbytek cesty už bylo ticho. Doufala jsem, že si doma lehnu, probudím se a všechno bude v pořádku. Nechtělo se mi věřit, že se něco takového stalo. Nikdy mě nenapadlo, že by jí chtěl někdo ublížit. Musela jsem ji najít a taky najdu, ať to stojí cokoliv.

Tento díl se mi zamlouvá víc než ty předchozí. Začíná se to trochu rozvíjet, jak jste si mohli všimnout. Snad se Vám líbí, budu moc ráda za vaše jakékoliv ohlasy :)

K.