Mafia

47.

O tři dny později

Seděla jsem v autě a sledovala přijíždějící auta. Mnula jsem si studené dlaně a snažila se uklidnit. Nesměla jsem se prozradit, protože na této misi záviseli naše životy. Podívala jsem se na Shawnův profil a lehce se usmála, byl tak klidný a trpělivý. Nevím, proč, ale snažila jsem se vyrýt do paměti každý detail jeho obličeje. Bála jsem se, že ho ztratím.

„Znervózňuješ mě," pronesl klidně a stále sledoval letištní parkoviště, kde se mělo všechno odehrát.

„Promiň," odpověděla jsem a poškrábala se pod parukou, kterou jsem byla nucena mít na hlavě. Měla jsem vlasy kousek pod ramena, což byl pro mě nezvyk. Vždycky jsem milovala své dlouhé vlasy, ale teď jsem to musela vydržet. Také jsem byla výrazně nalíčená. Shawn se dokonce musel trochu ostříhat a nalakovat si vlasy, aby neměl ty své roztomilé kudrlinky, tím dodal svému vzhledu na dospělosti. Také si vzal oblek, který podtrhával jeho svalnatou postavu. Já na době měla kostýmek, který k němu ladil. Měli jsme být spolu jako pár, který je velmi bohatý.

„Jsou tady," pronesl za chvíli a oba jsme sklonily hlavy.

„Zatím jsem jich napočítal dvanáct," oznámil.

„Zatím?!" sykla jsem.

„Snad to jsou všichni."

„Snad?!"

„Layo, sakra buď už ticho," napomenul mě a já zmlkla. Měl pravdu, musím se naučit držet jazyk za zuby.

„Slíbíš mi ještě něco, než tam půjdeme?" promluvila jsem do ticha a poškrábla si svědící místo za uchem.

„Co?"

„Kdyby se stalo cokoliv, zachráníš Tessu, ne mě."

„Lay, Tessu má pod ochranou Cody."

„Slib mi to," řekla jsem rozhodně.

„Slibuji," povzdychl si a dalekohledem se podíval na dvě skupinky lidí, kteří se dohadovali. Tři z nich položili obrovské kufry na zem a rozestoupili se kolem.

„Mají převahu, velkou převahu," objasnila jsem spíše pro sebe.

„A my máme zálohu, zvládneme to," řekl povzbudivě, ale moc mi to nepomohlo.

„Shawne, půjdeme tam jenom my dva," protočila jsem očima.

„Podej mi ten kufřík," řekl a ignoroval moje narážky. Poslechla jsem a natáhla se pro něj na zadní sedlo.

„Máš zbraň?" zeptal se těsně, než jsme vystoupili a já pouze souhlasně přikývla. Nenápadně jsem se ještě podívala po zbytku našeho malého týmu a vystoupila. Poupravila jsem si kostýmek a Shawn zase sako. Poté jsem se za něj zavěsila loktem a sebevědomě jsme se rozešli k nim. Nasadila jsem falešný úsměv a potlačovala nervozitu. Dělilo nás od nich pár metrů a já už slyšela o čem se baví. Najednou se rozezněl jejich hrdelní smích a v tu chvíli nás spatřili. Pár z nich se na nás natočilo se zbraněmi v rukou.

„Pánové, to nebude snad potřeba," usmál se Shawn.

„Chci se jen účastnit tohoto významného obchodu," řekl a kývl k boxům s obsahem.

„Kdo jste," vyřkl hluboce prodejce s nabitou AR–15. Zaměřila jsem na něj pohled a můj žaludek se stáhl.

„Já jsem Pan Smith a toto je moje manželka. Máme pro vás tři miliony dolarů za vaše zbraně," řekl a nadzvedl kufřík.

„Chci je vidět," řekl výsměšně a odjistil zbraň a já zpanikařila.

„Nejdříve chceme vidět ty zbraně," řekl a kývl ke kufrům. Zachovej si klidnou hlavu, opakovala jsem si pořád do kola. Ten muž kývl na svého poskoka a ten je otevřel. Nepříjemně jsem se ošila nad pohledem toho muže s jizvou, který zbraně měl údajně odkoupit.