Mafia

78.

Bylo něco okolo osmé večer a my seděli v obýváku a povídali si. Mamka se mi svěřila s tím, že po mně neustále pátrala a nutila policii, aby to nevzdávala, do té doby, než jsem jí poslala ten dopis. Byla jsem nezvěstná půl roku a vlastně stále i jsem. Také se mě vyptávala na život, který jsme vedla tam. Samozřejmě, jsme jí neřekla všechno, ale ujistila jsem ji, že jsme se neměla až tak špatně. Také jsem jí řekla o tom, co se nám přihodilo dnes, protože viděla, jak se všichni zotavujeme a jsme pomlácení.

„proč jsi unesl mou dceru?" zeptala se mamka Shawna po chvilce. Viděla jsem na ní, že je stále trochu naštvaná a zvědavá.

„Mami!" sykla jsem a podívala se mu do očí, abych mu nenápadně naznačila, že nemusí odpovídat. Oba víme, že to nebyl on.

„Ehm." Odkašlal si a pohodlněji se usadil, kvůli jeho bolavým žebrům.

„Já jsem nebyl ten, kdo Lay unesl paní Brownová. Jenom jsem jí dostal na starost a následně jí pomohl s útěkem."

„Ale proč ona?" zeptala se a Dean ji vzal za její ruku, která se klepala.

„Protože, ehm, já nevím, jestli to víte, ale váš manžel, tedy Layly otec byl součástí našeho gangu." V tu chvíli jsem zamrzla na místě. Mamka se začala smát, ale přešlo jí to, když viděla, že nežertuje.

„To není možné, musíš si to plést s někým jiným."
„Thomas Dan Brown, narozen dvacátého února roku tisíc devět set šedesát. Pocházel z Anglie, ale přestěhoval se do Brooklynu, kvůli vysoké škole, oženil se, měl jednu dceru, zemřel při autonehodě. Nikdy nezjistili, kdo byl ten, kdo do něj tehdy naboural," odříkal informace a já pootevřela ústa. Tohle věděl celou dobu, ale neřekl mi to. Proč mi to neřekl?!
„J-jak tohle víš?" zeptala jsem se stále v šoku a podívala se na mamku, která byla mimo.

„Měl jsem na stole tu jeho složku, pamatuješ?" Přikýval jsem, ale stále jsem nechtěla věřit jeho slovům. Můj táta byl hodný člověk, nemohl být v gangu.

„Thomas se vším skončil kvůli vám Amelie, chtěl mít rodinu a být s vámi, ale Joseph, jeho šéf, ho propustil. Po několika letech se mu ozval, aby mu udělal laskavost, ale on odmítl. Joseph se tedy rozhodl, že ho bude vydírat a vy dvě jste byli hlavním terčem. Nakonec svolil a odjel zpět na základnu, kde dostal za úkol s ostatními ukrást auta jednoho muže, který dlužil Josephovi hodně peněz. Chtěl tvého otce," podíval se na mě a poté na mamku, „vašeho manžela, protože v tom vynikal a bez něj by neměl stoprocentní šanci tohle zvládnout. Bohužel, když se vrátili po úspěšné akci na základnu, poškozený gang je sledoval a snažil se je dostat. Thomas se prakticky obětoval, aby zachránil jeho bývalého kamaráda, pak do něj nabourali a on zemřel."

„To není pravda! Proč by to dělal? Měl nás! Navíc nejel v ukradeném autě, jel v našem Chevroletu."

„nevím, co se vašemu otci honilo hlavou, ale můžeme si hrát s myšlenkou, že ho Joseph jasně upozornil na to, že pokud se mu auta nepodaří přepravit, něco se vám stane. Vždycky využíval rodinu, jako slabinu. Policajti byli buď podplacení nebo to byli lidi od Josepha a řeklo se jim přesně to, co se řeklo vám. Ututlali to a pak vás pár lidí sledovalo, aby se vědělo, jak se vám daří. Joseph měl Thomase docela rád, nebo alespoň mi to tak připadalo, protože ho jeho smrt zasáhla. Zmínil se mi jednou o tom, že byli staří známí a zalíbila ses mu Laylo. Připomínala jsi mu jeho starého přítele a chtěl tě mít u sebe. Chtěl vědět, jestli máš na to být v gangu a pomalu jsi mu dokázala, že ano. Říkal, že k věcem přistupuješ podobně jako on, že jsi občas tvrdohlavá a kdy ž bylo potřeba držet jazyk za zuby, stejně jsi byla schopna Josephovi odporovat. Dokázala jsi, že jsi loajální vůči gangu, proto chtěl, aby tě unesly. Chtěl si ověřit, co dokážeš, věděl, že tě potřebuje mít u sebe." Když to dořekl, všichni stále sledovali Shawna. Snažila jsem se všechno postupně zpracovat. Proč mi tohle sakra neřekl?! Takového času jsme měli. Proč by vůbec Joseph chtěl mou smrt?

„To nemůže být mamka." Vzlykla a schovala svůj obličej do svých rukou. Derek jí objal kolem ramen, ale nic neříkal, věděl, že na tohle se nic říct nedá. Otec jí lhal, lhal, ale aby nás zachránil. Chtěls. Tím skončit, kvůli nám.

„Co Tessa?" zeptala se z ničeho nic ubrečeným hlasem. Píchlo mě u srdce, nedokázala jsem se o tomhle teď bavit. Myslela jsem, že dnešní den bude alespoň trochu radostnější. Bohužel se to sesypalo jako domeček z karet.

„Kde vůbec je? Laylo?" Vzlykla. „Jak to, že není s vámi? Vždycky jste držely při sobě."

„M-Mami, já- " Nestihla jsem ani dojít do půlky věty a v krku se mi udělal velký knedlík.

„Ona to nezvládla," zašeptal jsem a snažila se zklidnit můj dech. Na tohle nejsem připravená. Vím, že slovo nezvládla, zní blbě, ale v tuhle chvilku jsem nechtěla říkat to slovo.

„Jak jako nezvládla?!" vykřikla a postavila se na nohy.

„J-je mrtvá," řekla jsem tichým hlasem a podívala se na ni. Její oči byly plné slz, které jí máčely obličej. Viděla jsem v nich smutek a zklamání vím, že měla Tessu moc ráda. Měla jsem se o ní postarat. Nejednou se mi začalo špatně dýchat, jako bych opět pocítila prsty toho muže okolo krku. Tlačilo mě na hrudi a ruce se mi třásly. Nechtěla jsem mamku nechávat samotnou, ale věděla jsem, že Derek pro ni bude lepší útěchou. Všichni na nás koukali, nevěděli, co říct. Nedivila jsem se jim, na takovou situaci se nelze připravit. Bolí to, hodně a bolet to i bude. Místnost se mi začala lehce točit. Postavila jsem se na nohy a bez jediného slova jsem odešla ven. Trhavě jsem se nadechla a chytila se okolo krku. Nikdo mě za něj nedržel. Podívala jsem se na nebe a přála si, aby tady byla Tessa se mnou. Dala bych cokoliv za to, aby tady mohla teď stát a já ji mohla obejmout. Chtěla jsem vidět její zářivý obličej a krásné modré oči. Nezasloužila si takovou smrt, měla celý život před sebou. Slzy mi nekontrovatelně tekly po tvářích a padaly na zem. Divila jsem se, že mám stále co brečet. Nemůžu uvěřit tomu, že zemřela kvůli nějakému pitomému gangu. Pořád jsem chodila tam a zpátky a naštvaně dupala do štěrku. Kopla jsem do auta, kterým jsme přijely a mou nohou projela ostrá bolest. I přes to jsem to udělal ještě jednou, potřebovala jsem cítit jinou bolest než tu, které okupovala mé srdce. Pěstí jsem bouchla do kapoty, a ještě jednou kopla do gumy. Mé nohy se podlomily a já spadla na zadek. Opřela jsem se o pneumatiku a prudce vydechla. Prsty jsem vjela do svých vlasů a zatahala za ně. Bolestně jsem vykřikla. Všechno mělo být lepší, proč to tak necítím? Proč je mi hůř? Nesnáším se, tak moc se nesnáším. Mohla jsem to být já, ne ona. Měla jsem víc bojovat, třeba by byla naživu, kdybych něco udělala.

„Laylo," uslyšela jsem chraplavý hlas plný soucitu. Ani jsme si nevšimla, že někdo přišel.

„Chci jí zpátky," řekla jsem do prázdna a pokrčila nohy, abych si o ně mohla opřít ruce. Shawnova vůně dolehla k mému tělu a jeho paše se obmotaly kolem mého třesoucího se těla. Věděl, že nemá cenu nic říkat a uklidňovat mě. Potřebovala jsem se pořádně vybrečet a slova v tuto chvíli neměly žádný smysl. Věděli jsme, že ta bolest nikdy nezmizí, i když se o to můžeme snažit sebevíc, vždycky s námi bude. 

Tak se konečně dozvídáme, jak to bylo s Layliným otcem. Snad jsem nikoho nezmátla, protože nevím, jestli jsem někde psala jména jejích rodičů. Snad se Vám kapitola líbila.
K.