Mafia

50.

Probudila jsem se do tmy a hlubokého ticha. Jediné, co jsem slyšela bylo slabé oddechování. Pootočila jsem hlavou a párkrát zamrkala, abych rozeznala osobu po mém boku. Po chvilce jsem spatřila jeho spojený obličej. Nechápala jsem, jak může někomu ublížit. Jak může být vůbec, tak necitlivý? Otočila jsme se na bok a hned bolestivě sykla. Jeho oči se v tu chvíli otevřeli a jeho ruka vystřelila k mému boku.

„Jsi v pořádku?" zeptal se starostlivě.

„Vážně se mě na to chceš ptát?" zachraptěla jsem.

„Promiň," sklopil hlavu a já rozsvítila lampičku na nočním stolku.

„Půjdu se vykoupat," oznámila jsme po pár minutách ticha.

„Lay, fakt promiň, nechtěl jsem-"

„Já vím," zarazila jsem ho a vzala si nové věci do náruče.

„Dojdu si k sobě a pak přijdu," řekl sklesle a odešel. S hlubokým nádechem jsem se přemístila do koupelny a svlékla ze sebe špinavé oblečení. Hodila jsem ho do koše a zírala na něj. V tu chvilku mi v hlavě proběhl záblesk Tessiiných prázdných očí. Mé oči se opět zalily slzami a začali padat na mé tváře. Nechtělo se mi věřit, že je pryč, že jí nikdy neuvidím se usmívat. Nebylo to spravedlivé, nikomu nikdy neublížila, nezasloužila si takovou smrt. Nemyslela jsem, že takovou prázdnotu ještě někdy zažiji. Hlasitě jsem vzlykla a stoupla si pod proud teplé vody. Byla jsem vysílená a jediné, co bych potřebovala je její hřejivé objetí.

Když jsem přestala brečet a byla kompletně umytá, vystoupila jsem z tepla a obmotala kolem sebe huňatý župan. Než jsem uvázala mašli kolem pasu, dlaní jsem si prohmatala několik modřin a škrábanců, které zdobily mé tělo. Dokonce mi přišlo, že jsem hodně zhubla. Mé lícní i klíční kosti byly o něco víc vystouplé a mé břicho bylo propadlejší, ani si nevzpomínám, kdy jsem naposledy něco snědla. Je pravda, že teď bych stejně nic nestrávila, ale měla bych se sebou začít něco dělat, nechci aby ze mě byla troska.

„Už budeš?" zaklepal na dveře a já leknutím nadskočila, zavázala jsem pevně župan a ještě si navlékla kalhotky, poté jsem otevřela.

„Potřebuji ti vyčistit ty rány na nohou," oznámil a já ho sjela pohledem. Vypadal odpočatě, tedy alespoň tak působil. Pouze jsem přikývla a posadila se na okraj vany.

„Hotovo," pronesl po deseti minutách pečlivé práce.

„Díky," řekla jsme a zívla si.

„Jdeme spát, pojď," natáhl ke mně ruku a já se jí chytila.

„Jenom se ještě převléknu a hned za tebou přijdu, teda jestli tady zůstaneš, nechci tě zatěžovat nebo něco, ale byla bych ráda, kdybys-"

„Nikam se nechystám, tak nepanikař," usmál se a pohladil mě po líci. S tichým poděkováním jsem čekala, až mě nechá samotnou a převlékla se do pyžama.

V pokoji bylo přítmí a byla tu cítit vlhkost. Shawn seděl na posteli a já se usadila hned naproti.

„Bolí to," řekla jsem neutrálně, ale při tom jsem se snažila před ním nesesypat. Nechtělo se mi už brečet. Nechtěla jsem nad tím vůbec přemýšlet, ale musel to vědět.

„Kde?" zeptal se nechápavě.

„Tady," zašeptala jsem a položila si dlaň na srdce. V tu ránu se ke mně natáhl, položil dlaně na mé tváře a políbil mě. Věděl, že mě tím trochu odreaguje, ale přišlo mi, že za tím bylo něco víc, jako by tu bolest chtěl sdílet se mnou. Přišlo mi, že chtěl, abych věděla, že nejsem sama. Líbal mě zoufale a vášnivě, jako by to bylo naposledy. Položila jsem mu ruce za krk a tlačila ho k sobě.

„Shawny?" zašeptala jsem mu oproti rtům a odtáhla se.

„Ano?"

„Nedokážu se přenést přes to, že přežili."

„Kdo?"

„Ti, co zabili Tess. Nezaslouží si nadále žít."

„Lay, to vyřešíme někdy jindy, teď bychom měli jít spát."

„Pomstíme se," řekla jsem rozhodně.

„Lay," povzdechl si.

„Nenechám je naživu! Nezaslouží si to."

„Fajn," svolil nechtěně.

„Jdeš do toho se mnou?" zeptala jsem se pro jistotu.

„Ano," usmál se a ještě mě políbil.

„Děkuji."

„Neděkuj pořád," zašeptal a dal mi pramen mokrých vlasů za ucho. Oba jsme si lehli a on si mě přitáhl na svoji hruď. Pevně mě objal a dal mi pusu do vlasů, po chvilce jsem nevěděla o světě.

Ze začátku se chci omluvit. Vím, že vydávám kapitolu po dlouhé době a navíc je krátká a moc mě to mrzí, ale vůbec jsem nevěděla co sem ještě napsat, tak snad vám to tolik nevadí a také si moc vážím vašich hezkých komentářů!
K.