Mafia

Epilog

Přes hlavu jsem si přetáhla hnědý svetr a na nohy jsem si natáhla modré džíny. Vzala jsme si na sebe volnější koženou bundu a odešla dolů za ostatníma. Náš dnešní plán měl být takový, že půjdeme bruslit, jako jedna velká rodina. Mamka před dvěma dny zavolala do Brooklynu na policejní stanici jednomu muži, myslím, že se jmenoval Brian, který měl na starost můj případ a naštěstí se v tom nějak nešťoural. Evidentně mají práce dost. Stála jsem u kuchyňské linky a Dean mi ještě podal nějaké vitamíny. Pak jsme se vydali ven a sedli si dozadu k Zitě. Shawn byl za volantem a vedle něj byl Cody. Zbytek jel druhým autem. Bylo mi řečeno, že s námi jede i ochranka, která bude dohlížet na to, abychom byli v bezpečí, takže se mi docela ulevilo.

Po dvaceti minutách jsme dorazili na určené místo. Zaplatili jsme si dvě hodiny na venkovním stadionu a zapůjčili si brusle. Paní mi podala mou velikost a já se na ní vděčně usmála. Posadila jsem se na dřevěnou lavičku a začala povolovat tkaničky, abych tam mohla nohu strčit. Pak jsem je zase postupně začala utahovat, ale tím, jak byly dlouhé, tak se mi na tkaničkách udělal uzel. Frustrovaně jsem vydechla a utřela si pot na čele. Nesnášela jsem zavazování bruslí. Když jsem uslyšela uchechtnutí vedle mého boku, vzhlédla jsem a Shawn vyprsknul smíchy. Musela jsem být rudá z toho, jak jsem byla naštvaná.

„Přijde ti na tom jako něco vtipného?" Založila jsem si ruce na hrudi.

„Možná?" Úsměv neopouštěl jeho tvář a přistoupil ke mně.

„tak prosím, posluž si." Poukázala jsem na svojí brusli a on se sklonil a pomohl mi. Vážně jsem mu byla vděčná, že se toho chopil. Navíc vím, že se zmiňoval o tom, že dříve bruslil často. Mně bylo jasné, že si tady natluču zadek, protože jsem na bruslích stála párkrát a čím starší jsem byla, tím víc jsem se bála. Shawn mi podal ruku a já se jí chopila. Postavila jsme se a přešla k brance, která byla otevřená a opatrně se postavila na led. Chytila jsem se hned mantinelu, protože jsem měla v plánu u něj i jezdit. Ostatní už byli na ledě a věčně se něčemu smáli. Hlavně teda Codymu, protože i přes Zity pomoct mu to nešlo. Alespoň nebudu sama.

„Chudák Cody."

„Jo, myslím, že je to poprvé, co je na ledě." Zasmál se Shawn a oddálil se ode mě. Celou dobu mě sledoval a já se odrazila levou nohou, abych popojela z místa. Shawn udělal menší otočku a přijel zpátky ke mně. Musel na mém výrazu vidět, že jsem nesvá. Držela jsem se ho pevně, když jsme se vzdálili od mantinelu. Shawn jezdil pozadu a já obdivovala jeho ladné pohyby. Já ani nedokázala zabrzdit bez pomoci. Vedle nás byla mamka s Karen a obě vybuchly smíchy, když Cody spadnul na kolena.

„Seru na to!" vykřikl a posadil se na zadek. Se Shawnem jsme za ním dojeli a pomohli mu na nohy, teda spíš Shawn, já bych jinak skončila hned vedle něj.

„Za chvíli si zvykneš." Ujistil ho Shawn a poplácal ho po rameni.

Po hodině jízdy jsme seděla na lavičce s Codym a odpočívali jsme, protože mě začala bolet noha a Cody toho měl plné zuby. Oba jsme sledovali, jak jsou všichni šťastní a uvolnění. Shawn jezdil se sestrou a dělali si srandu z rodičů, on se pořádně rozjel a držel svou mamku v pase. Tlačil jí před sebou a když nabral dostatečnou rychlost, tak jí pustil. Tcohu jsme se bála, ale její obličej nevykazoval ani známku strachu a když se otočila na svého syna, usmála se. Měli jsme štěstí, že tady nebylo ani moc lidí.

„Bolí to ještě hodně?" zeptal se Dean, který přijel k mantinelu.

„Ani ne, jenom jsme si potřebovala odpočnout," odpověděla jsem a dopila zbytek horké čokolády z kelímku.

„Kdyby něco, tak mi řekni." Mrkl na mě a odjel zpátky za Zitou. Postavila jsem se a otočila se na Codyho.

„Co je?" Nadzvedl tázavě obočí a já natáhla k němu ruku. Chtěla jsem, aby se dneska bavili všichni a nenechám ho tady sedět.