Mafia

16.

Dnešní trénink jsem strávila s Tess, protože kluci museli na nějakou poradu ohledně toho, jak všechno bude probíhat. Musela jsem říct, že jsem byla hodně nervózní, ale snažila jsem se to skrývat.

„Co myslíš, že řeší?" zeptala se Tessa a já se mezitím vyhnula její ráně.

„Myslím, že řeší kde, kdo bude mít jakou pozici, a tak, prostě jako ve filmech, víš ne?" usmála jsem se.

„Jasně."

„Kdy se tedy pokusíme utéct?" zašeptala.

„Nejlepší to bude hned po tom, když splníme náš úkol. Uvidíme nejdříve kolik nás pojede, poté to uděláme. Mohli bychom se pokusit vzít jim mobil a pak nějakým autem odjedeme."

„Fajn, ale obě, nenecháš mě tam," zeptala se nejistě.

„Jasně, že obě, nikdy bych tě tam s nimi nenechala!" ujistila jsem ji. Nechápu, že jí to vůbec napadlo. Jen úlevně vydechla a postavila se zase do obranné pozice.

„Zvládneme to," řekla jsem rozhodně, i přes to, že jsem si jistá nebyla. Měla jsem z toho nepříjemné pocity, které mi nechtěli dopřát klidný spánek. Když jsme si dali menší pauzu na pití, přidal se k nám Shawn s Codym.

„Tak fajn, dneska si sbalte nejpotřebnější věci, zítra v jedenáct dopoledne vyrážíme. Budeme tam několik dní," řekl Cody a kousl se do rtu. Věděla jsem, že to, co se mu právě honí v hlavě není nic hezkého, protože sledoval Tessu, která si ho nevšímala a upíjela z láhve. Protočila jsem nad ním oči. Shawn mě zabíjel pohledem a rukou mi naznačil, že mám jít s ním. Rozloučila jsem se a nimi, teda spíš jen s mou kamarádkou.

V mě pokoji za námi zavřel dveře a lehl si i s botami na postel. Udiveně jsem ho pozorovala a přemýšlela nad tím, co dělá.

„Nejspíš se pokusíte utéct," řekl.

„Cože?" zeptala jsem se nechápavě.

„Ten večer, kdy to všechno vypukne, nesmíte udělat nic nekalého, jasné?"

„Proč?" zeptala jsem se ze zvědavosti.

„Prostě ti to říkám, je to pro tvé dobro, když se jen pokusíš, nebo spíš pokusíte utéct, doserete tím úplně všechno."

„Jak to myslíš? My máme jenom svést ty muže a zavést je někam mimo společnost, to je vše."

„Ne, není."

„Jak to myslíš?"

„To ti nemůžu říct, ale předem tě varuji, že jestli něco chystáte, odložte to."

„Sakra nemůžeš mi to prostě říct?! Štve mě, že mluvíš v takových hádankách," zamračila jsem se a dupla si nohou, jako malé dítě.

„I když bych ti to rád řekl, nemůžu a být tebou, tak si začnu balit," pobídl mě a ukázal na skříň.

„Měla by tam být sportovní taška, tak do ní dej jen to nejnutnější."

„A to tady budeš jen tak ležet a čučet co si balím?" zeptala jsem se podrážděně.

„Jo," usmál se provokativně a já po něm hodila polštář, který byl vedle mě na křesle. On byl bohužel pohotovější a chytil ho. Jen jsem na něj ukázala prostředníček a naházela si věci na kupičku a poté je naskládala do té tašky. Shawn sledoval každý můj pohyb a tím mě deptal. Poslední dobou to bylo pořád, jen mě sledoval a nikdy k tomu nic neřekl.

Když jsem měla hotovo, únavou jsem si lehla vedle něj. Neřešila jsem, že je hned po mém boku a dívala se do stropu.

„Jestli to přežijete, pomůžu vám odtud," řekl a já se ihned posadila a nevěřícně ho pozorovala.