Srdce v kleci

Vážně?

Doba oběda už pominula před dvěma hodinami, ale přesto jsme já, Jack, král s královnou a moje rodina obědvali. Všichni mlčky polykali výbornou nadívanou pečeni a občas si někdo lokl červeného vína, které služební dolévali do prázdných pohárů. Byla to opravdu veliká sešlost, všechny moje sestry s manžely zabraly celou polovinu stolu. Všimla jsem si, jak na mě Chris nenápadně kouká a vždycky když se na ni podívám, ihned sklopí pohled. To samé jsem viděla i u Nikol a Tiny.

Oběd byl rychlý, což se dalo čekat a hned po něm nás dámy odvolaly do hudebního salónku a pánové (mimochodem, i s královnou) se odebrali do obývacího pokoje. Jakmile se za námi zavřely dveře, všechny sestry (až na Christyn) se na mě seypaly s hordou otázek, jako nějací supi...

,,Tak co?" ,,Jaký je princ?" ,,Jak líbá?" ,,Už jste spolu byli v posteli?" ,,Hádáte se?" ,,Je opravdu tak vášnivý jak se o něm říká?" ,,Už jsi těhotná?" ,,Kolik máš služebných?" ,,Máš velkou komnatu?" ,,Jaké ti tam šijí šaty?" ,,Máš každý den nové?" ,,Tyhle jsou opravdu krásné!" ,,Kolik máš šatníků?" ,,Nebo máš snad pro šaty oddělenou místnost?" ,,A--"

,,Tak dost!" Řekla jsem hlasitě a dala ruce před sebe, aby se na mě přestaly lepit. ,,Nejsem těhotná, propána co si o mě myslíte?" Řekla jsem tiše a zpražila všechny tázavým pohledem. Než jsem stačila říct cokoliv dalšího, slovo přebrala Chris. ,,No jistě, naše malá Lott, která pořád básní o lásce... Jak bys mohla že?" Zeptala se s dost pohrdavým pohledem, který mi věnovala.

,,Nechápeš jaký je tvůj úkol?" zeptala se mě Christyn a přišla až ke mě. ,,Tohle není hra Charlotte, princ si tě vybral, protože mu máš dát potomka, ale pokud toho nejsi schopná, nediv se že to udělají konkubíny za tebe." Řekla s vážným tónem a já jsem se zamračila. ,,To vím, nemusíš mi pořád říkat co je moje povinnost." Sykla jsem uraženě a sledovala její chladný pohled. ,,Nepochopila jsi co se ti snažím říct." Zavrtěla hlavou, jako bych ji zklamala a přešla k velkému oknu, z kterého byla vidět příjezdová cesta. Pomalu začalo zapadat slunce. Zlatavé paprsky se dotýkaly špiček hor a mraky se zbarvily do oranžova.

,,Budeš ostuda naší rodiny, i královské rodiny když nezvládneš ani tak snadný úkol." Řekla, jako bychom mluvily o nějakém matematickém příkladu. Nevěřícně jsem na ni hleděla, ale než jsem stačila odpovědět, vložily se do toho ostatní. ,,Má pravdu Lott, přece nechceš aby ti tak krásnýho chlapa vyfoukla nějaká konkubína." Usmála se na mě Tina a Nikol s Elizabeth jen souhlasně přikyvovaly.

Udiveně jsem se na ně podívala a založila si ruce na hrudníku. ,,No to snad nemyslíte vážně." Uchechtla jsem se a nespokojeně zakroutila hlavou. ,,Mám se stát jen nějakou hloupou loutkou, která má porodit dědice trůnu a dělat ozdobu královskému dvoru?" Slova ze mě vytryskla jako vodotrysk v zahradní fontáně. ,,Když to takhle řekneš, nezní to úplně super... Ale vezmi si všechny ty výhody, žiješ na zámku, jsi princezna, dokonce budoucí královna, máš šatů kolik chceš, princ je pěkný kus chlapa a všechny dívky ti ho závidí!" Zasnila se Elizabeth a já jsem se zamračila.

,,Vy nechápete že já nic z toho nechci?" Řekla jsem naštvaně a Nikol se na mě překvapeně podívala. ,,Co to plácáš? Všechny dívky by si to s tebou bez váhání vyměnily, nechápeš jaké máš štěstí?" Při této větě se mi chtělo smát. Štěstí?

,,Vážně? Přijdu ti teď jako někdo, kdo z toho všeho má radost? Být jen ozdoba, nic neříkat, protože když řekneš svůj názor, už se na tebe všichni dívají jako na blázna a je z toho skandál! A abyste věděly, je mi putna kolik můžu mít šatů, stejně pořád nosím ty svoje, co mám z Cornwallu. Nikdy jsem nechtěla být princezna, a už vůbec ne budoucí královna. A když už jsem se tím stala, všichni se diví že chodím na jednání o politice... Řekněte mi jedno, proč se o to ženy nemají zajímat? Proč mě od toho všichni odrazují? Pro vás je to možná život z pohádky, ale pro mě ne.