Srdce v kleci

Chorý duševní stav

James se usmíval. Díval se jí do jasně modrých očí, které mu připomínaly dvě studánky s čistou a průzračnou vodou. Natáhl k ní ruku a pousmál se. ,,Smím prosit?" zeptal se a Lili se usmála. Pocítila, jak se jí žene ruměnec do tváří. Nesměle se dotkla jeho nabízené ruky. James si ji k sobě přitáhl, jedu ruku jí jemně položil kolem štíhlého pasu a druhou měl spojenou s tou její. Lili si opřela hlavu o jeho hruď a začali tančit. V naprostém tichu se po sametové trávě pohybovaly dva páry bosých noh.

Někdo by si řekl, že jsou to dva blázni, kteří tančí na louce bez bot a bez orchestru. Ale pro nás, jsou blázni ti, co nevidí že jejich hudbou je pravá láska...

S úsměvem jsem otočila na další stranu a chtěla číst další kapitolu, ale zastavilo mě zašustění látky. Podívala jsem se doleva a zpozorovala královnu, jak jde s úsměvem na tváři ke mě. Její šaty (Jako vždy větší než celý korunní sál) se kolem ní vlnily jako nekonečné vlny šifonu a krajek.

,,Tady jsi" usmála se na mě a sedla si ke mě. ,,Jack tě všude hledá" řekla a já jsem se jen ušklíbla. ,,To není moc těžké vzhledem k tomu že jsem na lavičce, na kterou jde vidět snad ze všech oken v zámku" řekla jsem, ale pak jsem si uvědomila s kým mluvím a další poznámky raději spolkla. Královna se pousmála a řekla ,,Jack pro tebe má skvělou novinku" řekla tajemně a já dělala že mě to alespoň trochu zajímá. ,,Tak já jdu za ním, aby to do té doby než mě v téhle skrýši najde nezapomněl" řekla jsem a nechala tam královnu sedět na lavičce.

Co po mě chce? Jestli je ta novinka že mi spálil všechno oblečení abych nemohla nosit krátké šaty tak to ať se přede mou raději ani neukazuje. Zamyšleně jsem kráčela po schodišti nahoru a pak zabočila vlevo. Jeho komnata je myslím ta třetí, ale nejsem si jistá. 

Došla jsem až ke třetím dveřím a opatrně na ně zaklepala. ,,Dále" ozval se Jackův hlas a já se pousmála. Vešla jsem do pokoje a nevšímala si jeho káravého pohledu, kterým mi naznačoval že jsem se měla převléknout. ,,Copak pro mě máte za novinku?" zeptala jsem se a zvědavě po něm pokukovala. Jack odložil brk, kterým něco psal do nějakých papírů a odložil papír na hromádku již dopsaných listů.

,,Posaďte se" řekl a pokynul na židli, která stála u jeho pracovního stolu. Na chvíli jsem zaváhala, ale nakonec jsem k němu přišla a sedla si na židli. Jack se na mě podíval opět ledovým pohledem a řekl ,,Za tři měsíce bude dostavěný náš zámek, na který se pak přestěhujeme" řekl a já jsem přikývla...

Jack měl pracovní stůl hned pod oknem, kterým bylo vidět do parku. A i na tu lavičku. Když jsem se znova podívala na Jackův stůl, bylo mi ho trochu líto. Měl před sebou strašně moc práce, kterou bylo potřeba udělat. Jen hloupé papírování, které nikoho nebaví. ,,Dobře" přikývla jsem a podívala se na něj. ,,Nepotřebujete pomoct?" zeptala jsem se a Jack pozvedl obočí. ,,Jako s tímhle?" zeptal se a poukázal na papíry ležící na stole. 

,,Ano" přikývla jsem a pozorně ho sledovala. Jack se pobaveně uchechtl ,,Tomu nemůžete rozumět." Já jsem se zamračila. Jistě že ne, jsem přece jen malá hloupá holka, která má v hlavě jen módu. Lítost byla ta tam a já jsem se zvedla ze židle. ,,Dobře, tak si to užijte" řekla jsem s falešným úsměvem a chtěla se otočit a odejít, ale něco mě přímo praštilo do očí... 

Můj falešný úsměv se proměnil v pravý a já položila ukazováček na jeden z už vyplněných papírů. ,,Tady jste se zapomněl podepsat" řekla jsem a pak jsem se otočila a odešla. Když jsem zavírala dveře, nenápadně jsem se podívala na jeho zaražený výraz. Pomalu si vzal do ruky papír a opravdu se na něj ještě podepsal. Pak že tomu nerozumím. Nafoukanec jeden.