Srdce v kleci

Grrrrr!

Jack překvapeně zíral na cestu před námi. Nervózně jsem sledovala cestu, po které jsme jeli. Tmavý les, místo světlé louky. Vysoké stromy nám bránili k rozhledu, vůbec jsem netušila kam jsme to vjeli. ,,Jacku kde to jsme?" Zeptala jsem se, ale Jack neodpovídal. 

Mezi stromy se něco mihlo, než jsem ale rozpoznala co to bylo, bylo to pryč... ,,Co to--" Nestihla jsem ani říct celou větu, pusu jsem otevřela dokořán a vytřeštila oči na kočího. Ozvala se obří rána, jako z pistole a kočí viditelně nadskočil. ,,Kočí!" Křikl Jack, jenže místo odpovědi se ubohý sluha sesunul k zemi. Spadl na prašnou cestu. Ztuhla jsem když kočár přejel něco velkého, až celý nadskočil. 

,,Prosím že to byl kořen, prosím že to byl kořen, prosím..." Opakovala jsem větu stále dokola a pomalu se otočila na cestu za námi. Nebyl to kořen. Nebylo to ani nic co by se kořenu podobalo.... Na cestě leželo převálcované tělo kočího. Než jsem stačila vykřiknout, opět jsem spatřila něco se mihnout za stromy. Tentokrát jsem poznala co to je. 

Byl to člověk, později jsem zaregistrovala, že nebyl jeden. ,,Jacku pozor!" Křikla jsem a shodila ho ze sedačky. Dělo se tolik věcí najednou že jsem nevěděla, jestli mám zoufale řvát o pomoc nebo vyděšeně brečet.

Nakonec jsem ale nedělala ani jednu věc z toho. Byla jsem naprosto klidná... Až mě to samotnou děsilo. Hned jak jsem dopadla na zem k Jackovi, ozvala se další rána a kus dřeva, který tvořil opěradlo sedačky v kočáře ulétl na stranu. 

Jak někdo s tak velkou bambitkou může tak dobře mířit? Ptala jsem se sama sebe a podívala se na Jacka, který se pomalu škrábal na nohy. ,,Musím zastavit ten kočár." Řekl a já se na něj vyděšeně podívala. ,,Blázníš? Hned jak zvedneš hlavu tak tě zastřelí!" Vyjekla jsem, ale Jack jako by mě neslyšel.

,,Dívej, pistole mají jen tři, nedají se znova nabít." Řekl a já jsem přikývla. ,,Tak jo, ty odlákáš pozornost a já ty koně zklidním." Řekla jsem, ale Jack mě chytil za ruku. ,,Ne, je to moc nebezpečné." ,,To odlákávání pozornosti taky." Vytrhla jsem se mu a Jack se zamračil. 

Postavil se na nohy, ale hned na to zase spadl na zem. Nevím jestli to udělal schválně, nebo omylem, každopádně jsem za to byla ráda. Nad naší hlavou prosvištěla další kulka a urvala další kus kočáru. Postavila jsem se na nohy a dívala se na bandu, co se nás pokusila zabít. Jack měl pravdu, pistoli měli jen tři, nebo spíš, teď už ji neměl ani jeden. Střelné zbraně vyměnili za mače a šavle, luk ani kuše jsem naštěstí nikde neviděla. Hala jsem se dopředu jak jen to v kočáře s vyplašenými koni jde. 

,,Pozor!" Uslyšela jsem Jacka a těsně od mé nohy zasvištěl jeho stříbrný meč. Následoval skřek nějakého muže který se sápal na kočár. Jeho tělo tvrdě dopadlo na zem a skončil stejně jako nebohý kočí. ,,Kryju ti záda, pospěš." Řekl Jack a já se podívala na jeho zraněnou ruku. Byla to levá ruka, naštěstí... Kdyby to byla pravá, ve které právě držel meč, asi bych rovnou skočila z kočáru, to bychom neměli nejmenší šanci... Teď alespoň nějakou malou máme.

Přikývla jsem hlavou a přelezla kočár. Opatrně jsem se snažila balancovat na malém sedátku pro kočího, než jsem ale stihla popadnout otěže, ucítila jsem něčí ruku na svém kotníku. ,,AAA!" Vykřikla jsem jak jsem se lekla, ale hned na to jsem nohou začala neúprosně kopat. ,,Pusť mě!" Vykřikla jsem a konečně ucítila, jak stiskl povolil. 

Vítězoslavný úsměv mi ale nevydržel dlouho, protože na vůz vylezl další ničema. S úšklebkem ke mě natáhl ruku a já se připravila k dalšímu kopu, ale Jack zasáhl dříve. Rozmáchl se a mečem sekl přímo k ruce toho co po mě chňapal. Odvrátila jsem tvář, abych nemusela vidět to, jak jeho ruka dopadla na zem. Ten muž příšerně zařval a sekl po Jackovi něčím co měl v ruce, vypadalo to jako nějaká větší dýka, nebylo to ale tak velké jako meč.