Srdce v kleci

Lehká změna

Vyčerpaně jsem si povzdechla. Seděla jsem na téhle židli už celou věčnost... Naivně jsem se nechala od Danielle přemluvit, abych si na večeři vzala něco víc princeznovského než obvykle. Proto jsem si oblékla fialové šaty až po zem. Musím říct že spodniček opravdu nebylo málo, ale královnině stylu se to přeci jen nevyrovná. Ell mi mezitím dělala složitý drdol a jako obvykle nechala dva neposlušné pramínky vepředu volně. I když se snažila je nějak k drdolu připevnit, vlasy se vždy nějak vykroutily.

A jak jednou řekla, nevypadá to zase tak špatně. Ell vytáhla ze šperkovnice sponu do vlasů s fialovými kamínky, ale já ji zastavila. ,,Dneska si vezmu tohle." Řekla jsem a podala jí stříbrnou korunku. Danielle s úsměvem přikývla a jemně mi ji nasadila do vlasů. Poté mi na krk připnula náhrdelník ze stejné sady a já si mezitím nasadila briliantové náušnice. 

Všechny tyto věci byly z jedné sady. Dárek od Jacka k mým narozeninám... Rukou jsem přejela po povrchu lesklého náhrdelníku a usmála se. Kdo by řekl že už je to skoro rok. Danielle se na mě usmála a pomohla mi se postavit. ,,Připravená?" zeptala se a já přikývla hlavou. ,,Uvidíš že se na té večeři všechno urovná, normálně si promluvíte a všechno bude v pořádku." Řekla a já přikývla hlavou. ,,Snad ano." Řekla jsem a s pocitem drobné nervozity jsem vyšla vstříc jídlu.

Je zvláštní, že ani nemám hlad... U oběda jsem toho moc nesnědla. Už jsem byla skoro v jídelně, když v tom se dostavily další bolesti hlavy. Chytila jsem se za hlavu a zavřela oči. Samozřejmě se to neobešlo bez závratě a tak jsem se raději opřela o stěnu a čekala až se mi přestane motat hlava. 

Doktor říkal že to je při těhotenství normální. Vyjmenoval mi dalších tucet příznaků, ale netuším kolik z nich mám. S povzdechem jsem otevřela oči. ,,Jste v pořádku?" Zeptal se mě nějaký mužský hlas a já se překvapeně otočila. Za mnou byl nějaký strážný, zřejmě nováček. Byl dost mladý a ještě jsem ho tu neviděla. Jeho uniforma mě potvrdila v tom, že je tu nový. ,,Jistě, děkuji." Řekla jsem a on mi věnoval starostlivý pohled. 

,,Nemám vás pro jistotu na večeři doprovodit vaše výsosti?" Zeptal se a já se pousmála. ,,To by bylo milé." Řekla jsem a přijala nabízenou ruku. ,,Jak se jmenuješ?" Zeptala jsem se ho a strážný znervózněl. ,,Omlouvám se, měl jsem se vám nejdřív přestavit... Jsem Edward." Řekl a já se usmála. Je celý nervózní chudák. ,,To ej v pořádku Edwarde, nemáš jako povinnost se představovat... Jen já tu mám podle královny takový špatný zlozvyk že chci od všech jména." Řekla jsem a Edward se pousmál. ,,Na to není nic špatného. " Řekl a pak zase znervózněl. ,?Ale samozřejmě tím nechci nějak zpochybňovat názor její výsosti královny,..." 

Pobaveně jsem se zasmála. ,,Neboj, bude to naše tajemství." Řekla jsem a Usmála se na něj. Vypadalo to, že se konečně trochu uvolnil. Chtěla jsem se ho ještě zeptat na pár věcí, ale před námi se objevily obrovské dveře, které vedly do jídelního sálu. Edward mi otevřel dveře a já se na něj znova usmála. ,,Už mi je mnohem lépe, děkuji za péči." Řekla jsem a on pochopil, že dál se mnou už jít nemusí. ,,Nemám tu na vás počkat?" Zeptal se a já se zavrtěla hlavou. ,,Je to od tebe milé, ale musím odmítnout, určitě máš spoustu povinností a já už se opravdu cítím mnohem lépe."

Edward se usmál. ,,Bylo mi ctí vaše výsosti." Řekl a uklonil se. ,,Mě taky." Přikývla jsem hlavou a věnovala mu drobný úsměv na rozloučenou. Edward za mnou zavřel dveře a já pokračovala k jídelnímu stolu. Královna i král už seděli na svých místech. Moje bylo naproti Jacka, který už tam taky seděl. Veškerá dobrá nálada ale vyprchala a já cítila, jak mi hrdlo svazuje nervozita. Jackův pohled byl jako vždy nečitelný. Nebylo v něm nic, žádné emoce...

Když jsem se posadila na své místo, přeci jen jsem něco v jeho pohledu zachytila. Když jsem si sedla a podívala se na něj, Jack se na chvíli zamračil. Vypadalo to, jako by ho snad moje přítomnost otravovala. Sklesle jsem se podívala na prázdný talíř, na který nám začali servírovat večeři. Když jsem opět zvedla hlavu, abych se na něj podívala, jeho pohled se upíral na můj krk. Přesněji na náhrdelník, který na něm byl. Jack si ho zkoumavě prohlížel a pak rychlím pohledem přejel i korunku a náušnice.