Srdce v kleci

Yellow fever

Jack přiložil ruku na čelo Rebeky a chvíli ho tam nechal. Pak jí jemně chytl bradu a pozdvihl její hlavu. Díval se jí do překvapených očí, které těkaly ze strany na stranu. Rebeka byla tak vyvedená z míry, že si dokonce přestala zahřívat ruce. ,,Má teplotu. Možná i horečku... Okamžitě ji přeneste do nějaké volné komnaty." Řekl Jack a já s na Rebeku lítostivě zadívala. ,,Lisa vám řekne kde je volno." Řekla jsem a stráže přikývli hlavou. Hrubě zvedli překvapenou Rebeku z nepohodlné studené lavice a chtěli ji odvést, ale Jack je zastavil. 

Chytil jednoho strážného za loket a přísně se na něj zadíval. ,,Řekl jsem odneste. Opatrně." Druhý strážný nasucho polkl a přikývl hlavou. Oba dva hned na to zasalutovali, jeden vzal ubohou Rebeku do náruče a s takovou jemností, jak to jen strážný žaláře umí ji odnesli do volné ložnice, kam je nasměřovala Lisa.

,,Jacku, to bylo od tebe vážně pěkné." Vydechla jsem a objala ho. Jack ale nic neudělal. Nehnul ani brvou, jen se díval na místo, kde před chvílí seděla Rebeka. Byl zamračený, ale  nic jiného jsem v jeho pohledu neviděla. Byl tajemný jako vždy, což mě v této chvíli trochu děsilo. ,,Jsi v pořádku?" Zeptala jsem se ho a přestala ho objímat. 

Jack jen přikývl hlavou a já ho chtěla chytit za ruku, ale než jsem to stihla, Jack se otočil k východu. ,,Neměla bys tu být tak dlouho, už půjdeme." Řekl a já mlčky přikývla hlavou. Přitáhla jsem si jeho kabát víc k tělu a povzdechla si. ,,Řekneš mi co se děje?" Zeptala jsem se ho když jsme vyšli ven. Jack se zastavil a prudce se na mě otočil. ,,Já..." Chtěl něco říct, ale pak se zarazil. ,,Promiň, zase se chovám jako hlupák..." Řekl a já v jeho očích konečně něco spatřila. ,,Jen vím že ona za to nemůže a chci vědět kdo se nás tu snaží zabít." Řekl a já přikývla hlavou. 

Tentokrát jsem ho už doopravdy chytla za ruku a usmála se na něj. ,,Já vím. Je to trochu... Netypická situace." Řekla jsem s úsměvem a Jack se pousmál. ,,Jo to je...  Ale je tu ještě jedna záležitost... Musím ti představit bratra." Řekl, krátce mi políbil rty a mrkl na mě.

Táhl mě za ruku směrem k domu a já ho s úsměvem následovala. ,,Takže jste se doopravdy usmířili?" Zeptala jsem se a Jack přikývl hlavou. ,,Myslím že hlavně díky tvojí cenné radě." Zazubil se na mě a já se uchechtla. ,,No vidíš." Jack jen pobaveně zavrtěl hlavou a ruku v ruce jsme šli dál.

Když jsme vcházeli dovnitř, uviděla jsem Chris. Jack okamžitě pustil mou ruku, ještě dříve než Christyn vůbec zaregistrovala že jsme vešli dovnitř. ,,Vaše Veličenstvo." Uklonila se a Jack nepřítomným pohledem přikývl hlavou. ,,Kam tak pospícháte, smím- li se ptát?" Řekla diplomaticky. Fakt že o mě ani nezavadila pohledem jsem přešla a jen čekala, co Jack odpoví. ,,Ubytovat se, vykonat potřebnou hygienu a spát." Řekl Jack prostě a Chris překvapeně zamrkala. Já jsem se doopravdy snažila udržet ten smích v sobě, málem se mi to ovšem nezdařilo.

,,Doprovodíte mne k mé komnatě drahá?" Zeptal se Jack a nabídl mi ruku. Já jsem se přestala kochat zahořklým pohledem Chris a ovinula ruku okolo nabízeného rámě. ,,Jistě, Vaše Výsosti." usmála jsem se na něj a Jack bez dalšího zdržování vyrazil vpřed.

když jsme šli po schodech a Chris byla dávno za námi, Jack si povzdechl. ,,Vadí mi že se musíme takhle schovávat." Řekl a já se na něj překvapeně podívala. ,,Vždyť se neschováváme." Řekla jsem a on zakroutil očima. ,,Vždyť víš jak to myslím. Místo toho, abych... " Jack se na chvíli odmlčel. Když jsem zvedla hlavu, všimla jsem si jeho pohledu a okamžitě zrudla. ,,Zkrátka musím předstírat že se máme rádi, ale ne natolik abych mohl udělat tohle." Řekl a znova se natiskl na moje rty.

Zastavil přímo uprostřed chodby a já bych se mileráda do polibku zapojila, kdyby to ovšem nebyla ta nejvíc rušná chodba v celém sídle. ,,Jacku.." Odtrhla jsem se od něj a rozhlédla se po chodbě. Až na pár strážných, kteří snad drby nesbírají tu naštěstí nikdo nebyl.