Srdce v kleci

Blbec v lese

S povzdechem jsem si nasadila korzet. ,,Ale slečno, co tak smutná?" zeptala se Lisa a já jsem se na ni podívala. ,,Copak jsi to neslyšela? Budu se vdávat" odfrkla jsem si a Lisa se na mě usmála. ,,Ale not tak, hlavu vzhůru drahá, naděje umírá poslední" řekla a mrkla na mě. Myslela tím dopis, který jsem poslala Willovi. ,,Myslíš že přijde?" zeptala jsem se a Lisa se pousmála. ,,Jestli tě miluje, určitě ano" řekla a já se usmála. ,,Děkuju" řekla jsem a Lisa překvapeně zamrkala hustými řasami, které lemovaly přívětivé a jako vždy vstřícné zelené oči. ,,Za co drahoušku?" zeptala se a já jsem se k ní otočila celým tělem. Objala jsem ji a nasála její vůni... Lisa byla něco jako naše náhradní matka, pomáhala nám úplně se vším.

,,Přece za všechno" řekla jsem a ona mě objala nazpět. ,,Nechceš si to ještě rozmyslet?" řekla tiše a já poprvé začala litovat toho, co jsem do dopisu napsala. Přes všechny nepříjemnosti, co jsem tu každý den zažívala jsem otce měla ráda, i sestry... A nechtěla jsem od nich utíkat... Ale co jiného mi zbývá?

,,Nechci" řekla jsem a pustila ji. Lisa měla slzy na krajíčku. Leskly se jí oči a já jsem se na ni smutně pousmála. ,,Ale otec pozná že jsi mi pomohla" řekla jsem a Lisa se pousmála. ,,Já se z toho nějak vyvlíknu, ale ty teď nasaď svůj úsměv a jdi za vévodou, už na tebe čeká ty moje malá potvůrko" řekla a zastrčila mi neposedný pramen mých vlasů za ucho.

Už jen tři dny a zase uvidím Willa... Jen ta představa mě udržovala dobrou náladu. Vyšla jsem opatrně na chodbu a důstojným krokem jsem přišla do obýváku. Na sobě jsem měla tentokrát dlouhé, světle modré šaty, které měly všude vyšité bílou nití různé drobné květiny. Na hlavě jsem měla stříbrnou korunku a na uších se mi houpaly velké náušnice, které ladili s korunkou i náhrdelníkem, který překryl skoro celý můj dekolt.

Vkročila jsem do místnosti a udělala pukrle před vévodou, který už tam zřejmě dost dlouho čekal. Netrpělivě podupával svou nohou, ale když mě uviděl, zeširoka se usmál a poklonil se mi. ,,Je mi ctí se s vámi zase setkat" řekl a nabídl mi rámě. ,,Jistě, mě také" řekla jsem a snažila se aby to znělo co nejvíce upřímně. Podle jeho zmateného výrazu asi pochopil, že moc dobrá lhářka nejsem.

,,Projdeme se?" zeptal se a já pod otcovým přísným a jako vždy káravým pohledem rámě s povzdechem přijala. ,,Proč ne" řekla jsem suše a při tom se dívala na špičky svých bot. Vévoda se mnou pomalu kráčel chodbou, která vedla ke vchodovým dveřím. ,,Jste velice krásná" řekl a snažil se tak navázat konverzaci. ,,Děkuji" řekla jsem tiše, ale dál nepokračovala. ,,Řekněte, jak se vám v posledních dnech vedlo? Já myslel jen na vás drahá" řekl a já se s odporem otřásla...

,,Dařilo se mi skvěle" řekla jsem a vévoda se zastavil, aby mi mohl otevřít dveře. Já opět zdvořile poděkovala, ale měla jsem chuť mu ty dveře zavřít před tím jeho okurkovým frňákem a nechat ho tam.

,,Měla jste podobné myšlenky jako já?" zeptal se a zkoumavě si mě prohlédl. Já jsem se modlila aby jsme už tu procházku ukončili... I když jsme šli teprve ven ze dveří. ,,Obávám se že ne, nechala jsem se unést kouzlem jedné z mých oblíbených knih" řekla jsem a vévoda chápavě přikývl.

,,U mě na panství je obrovská knihovna, mohla byste tam trávit spoustu času" řekl a já jsem zakroutila hlavou. ,,Mám přeci jen radši tu svou" řekla jsem a vévoda opět přikývl. 

Sešli jsme po schodech a šli dál po pískové cestě, vedle které byly záhony s rozkvetlými květinami, které voněly jako ty nejkrásnější parfémy.

Došli jsme až k altánku, kde mě vévoda pustil a z ničeho nic mi políbil ruku. ,,Ach drahá, staňte se mojí ženou!" řekl a já se na něj překvapeně podívala. ,,EH" vyjelo ze mě a já si dala ruku před pusu. ,,O-omlouvám se, ale vaši nabídku přijmout nemohu" řekla jsem a podívala jsem se mu do očí. ,,Proč ne? Cožpak necítíte stejnou touhu jako já? Chci být jen s vámi" řekl a já jsem si políbenou ruku nenápadně otřela do šatů... Fujtajbl.