Srdce v kleci

Jedno slovo

S úsměvem jsem si broukala melodii mé oblíbené písničky a točila se s konví v ruce kolem barevných květinových záhonů, aby na každou květinu dopadlo pár kapek čisté vody. Modré šaty se kolem mě vlnily a stejně tak i bílé rukávy. Slunce svítilo jako divé, bylo krásné letní odpoledne.

Zastavila jsem se u záhonu s růžemi a pár jich utrhla. Jedna voněla jako tisíc takových, až se mi z toho zamotala hlava. Květy jsem dala k sobě a opatrně uchopila stonky, abych se nepopíchala o trny, které byly dost velké. Uklidila jsem konev a utíkala po schodech nahoru, abych si mohla květiny dát do vázy. Na schodech jsem se málem srazila s Jackem.

Překvapeně jsem se na něj podívala. Jack se na mě dlouze zadíval a pak se sehnul k zemi a podal mi růže, které mi vypadly z rukou. Už uplynulo pět dní od naší hádky, mezitím jsme spolu nemluvili. Já jsem většinu času trávila v zahradě a on v pracovně. ,,Ehm.- Děkuji" špitla jsem a růže si od něj vzala. Při tom jsem ale nedávala pozor a píchla se do prstu a jeden neposedný trn.

Jack vypadal že chce něco říct, ale pak si všiml jak jsem zatřásla rukou, na které jsem měla kapku krve. ,,Píchla jste se?" zeptal se a já jsem se jen pousmála. Myslím že je zbytečné aby mi vykal, stejně vždycky když se hádáme mi začne tykat. Asi si to neuvědomuje.. ,,No jen maličko" řekla jsem a otřela si kapku krve z prsteníčku. 

Jack přikývl a udělal dva kroky dopředu, ale pak se ještě zastavil a řekl ,,Mohla byste dnes prosím přijít k večeři?" řekl a mě málem znova růže vypadly. On mě poprosil? Slyším dobře? ,,Uvidíme" řekla jsem a nechala ho stát na schodech. Šla jsem do své komnaty, ale cestou se ještě zastavila v kuchyni, kde jsem si vypůjčila vázu. Neptejte se mě proč v kuchyni, sama nevím proč tam mají tolik váz.

Došla jsem do svého pokoje a když jsem vešla, čekalo mě tam překvapení. U stolu seděla Ell, která se na mě usmívala přes dort se zapálenými svíčkami, který držela v ruce. Voněl ořechy, karamelem a čerstvým marcipánem. ,,Ell?" Zeptala jsem se a s rukou na puse přišla až k ní. ,,Všechno nejlepší Lott" řekla a podala mi dort. 

,,Já.. Nevím co mám říct, děkuji!" řekla jsem, položila dort na stůl a pevně ji objala. ,,Ale jak jsi to věděla?" zeptala jsem se a pustila ji. Ell se usmála ještě víc a řekla ,,To já ne" a kývla směrem ke koupelně. Otočila jsem se ke dveřím, kde stála drobná osoba v cestovním plášti a košíkem, z kterého vyčuhovaly krabice obalené lesklým papírem a převázané mašlí.

,,Lisso?" vydechla jsem a rozběhla se k ní. ,,Lott!" řekla ona a pevně objala mě. Já ji objetí oplácela stejně pevně. Vdechla jsem tu krásnou vůni, která mi připomínala mé dětství, kdy jsem neřešila nějaké hloupé hádky a ještě hloupějšího manžela. ,,Chyběla jsi mi" řekla jsem a Lissa mě pohladila po hlavě. ,,Ty mě taky, ale teď si utíkej sfouknout svíčky na dortu, ať na něm nemáš vosk" řekla s úsměvem a já ji poslechla.

Ell nás zvesela pozorovala a když jsem se nahnula nad dort, řekla ,,Nezapomeň si něco přát." Já jsem se na ni tázavě otočila. ,,Proč?" zeptala jsem se a Ell se vyděsila. ,,U vás se to nedělá?" zeptala se a já pobaveně zavrtěla hlavou. ,,Když sfoukneš všechny svíčky zaráz, musíš si přát nějaké přání, které nikomu nesmíš říct, jinak se nevyplní" řekla a mrkla na mě. Já jsem se pousmála a zhluboka se nadechla.

Ze všech sil jsem sfoukla tolik svíček, kolik jsem jen mohla. Zavřela jsem oči a uslyšela jemné vypísknutí Ell. ,,Jsou všechny! Rychle si něco přej" řekla a já se ještě víc usmála. 

Přeji si, aby na mě byl otec alespoň jednou hrdý... Prosím...

,,Přála sis něco?" zeptala se Lissa společně s Ell a já jsem se smíchem přikývla. ,,Jdu si umýt ruce a pak ho můžeme rozkrájet" řekla jsem a odběhla do koupelny. Ruce špinavé od hlíny jsem si pořádně vydrhla voňavým mýdlem a vodou a vrátila se do pokoje. Nenápadně jsem si je otřela do šatů (nenápadně, protože Lissa to nesnáší) a rozkrájela dort na spoustu kusů.