Srdce v kleci

A je to tu

S úsměvem jsem držela Jackovu ruku a šla s ním na snídani. Jack s našima rukama lehce pohupoval. Šli jsme chodbou pro služebnictvo, a tak jsem se nemusela obávat, že nás někdo uvidí. Došli jsme až k jídelně, kde mě Jack pustil a otevřel mi dveře.

Důstojně jsme vešli do jídelny, kde byla dlouhá řada mých sester a jejich druhů. Postavili jsme se až nakonec řady a Jack mi nenápadně stiskl ruku. Nervózně jsem pootočila hlavu na moje sestry, ale ani jedna si nás nevšímala. Není divu, přišli jsme včas, nemají do čeho rýpat. 

S úsměvem, jsem se otočila na hlavní dveře, které se právě otevřely. Dovnitř vešel otec s neutrálním obličejem a ledovýma přísnýma očima. Pozorovala jsem jeho obličej. Přijde mi, že za tu dobu co jsme se neviděli se mu jemné vrásky mírně prohloubily. Ve světlých vlasech měl o pár šedých vlasů víc, ale vypadal stále stejně. Choval se stále stejně důstojně a stejně důstojně i chodil.

Přišel ke Chris, pozastavil se a ta udělala něžné pukrle. Její manžel se hned na to uklonil taktéž. ,,Dobé ráno otče." Řekli oba skoro stejně... ,,Tohle by ještě měli dopilovat." Řekl Jack tiše a já si přikryla ústa, aby nebylo slyšet jak jsem se uchechtla. ,,Nech toho." sykla jsem na něj pobaveně a Jack se jen nevinně pousmál. ,,Čeho?" Zeptal se tiše a já ho zpražila přísným pohledem. ,,Jestli ještě něco řekneš a já tu vyprsknu smíchy, tak ti ukážu." Sykla jsem a Jack se opět dotkl mé ruky. 

Palcem se zahákl o ten můj a nenápadně se ke mě naklonil. ,,Tak to bych moc rád viděl." Řekl a já ucítila jeho horký dech na mém uchu. Cítila jsem jak se mi do tváří nahrnula červená barva. Ani jsem si nevšimla, že otec byl už skoro u nás. Jack pustil mou ruku a nasadil svůj neutrální pohled. ,,Dobré ráno otče." Řekli jsme oba dva naráz a já se pousmála.

,,Dobré ráno děti." Odpověděl otec suše jako vždy. V jeho očích jsem ale zaregistrovala něco, co mi napovídalo o pravém opaku jeho tónu. Zkoumavě jsem naklonila hlavu na bok. Všimla jsem si, jak se otec na zlomek vteřiny pousmál. bylo to lehké zvednutí koutku na tak krátkou chvíli, že jsem přemýšlela, zda se mi to jen nezdálo. Před rokem bych tento pohyb ani nezaregistrovala, a kdyby ano, myslela bych si že se mi to jen zdálo.

Ale vzhledem k předešlým rozhovorům s otcem jsem tomu doopravdy věřila. Nepatrné pozvednutí koutku úst mi prozradilo že si zřejmě všiml jak jsme se s Jackem před chvílí bavili... já na rozdíl od něj jsem se usmála od ucha k uchu. Úsměv jsem držela celou dobu snídaně, do té doby, než se jsem zaslechla otázku mířenou na Jacka od mé milované nejstarší sestry.

,,Kdy se můžeme těšit na vaše potomstvo, Veličenstvo?" Zeptala se Chris a já vyprskla vodu co jsem měla v ústech zpět do poháru. Otec zvedl hlavu a mírně se zamračil. Jack pozvedl jedno obočí a podíval se přímo na Chris.  Řekla bych že to je poprvé za celý pobyt v Cornwallu co jí věnoval plnou pozornost. Ucítila jsem jemný dotek na koleni. 

Když jsem sklopila hlavu, uviděla jsem Jackovu ruku. Kdo jiný by mě taky dával ruku na koleno. Chris pochopila mé sklopení zraku po svém a lehce se pousmála. Všimla jsem si i nervózního pohledu Tiny, která byla krom otce jediná kdo o mém těhotenství věděl. ,,Myslím že to ještě chvíli potrvá... Ale nebojte se, hned jak se něco takového přihodí, vše vám prozradí denní tisk." Řekl a Chris úsměv zmizel z tváře.

Už už se nadechovala na další otázku a já se bála co z ní vypadne, ale naštěstí se do toho vložil otec. ,,Myslím že tohle není nejvhodnější téma ke společné snídani." Řekl otec rázně a Chris okamžitě sklopila hlavu. 

,,Což mě vede k přípitku, prosím povstaňte." Řekl otec a já překvapeně zvedla hlavu. Všichni se zvedli ze židlí a já poslušně udělala totéž. ,,Drahá rodino. Tato společná snídaně je speciální, díky přítomnosti vzácného hosta, Jeho Výsost princ Jack Sebastian Kyle." Řekl otec a pozvedl číši s vínem. Jack se mírně uklonil a stejně jako ostatní pozvedl pohár s tmavě rudou tekutinou. Jen já jsem měla čistou vodu, můžu jen doufat že si toho nikdo nevšiml.