Srdce v kleci

Solný sloup

,,A co po tobě princ chtěl?" Zeptala jsem se s hranou zvědavostí a v duchu se škodolibě usmála nad mým plánem. ,,Myslím že je to všem jasné, ale pokud potřebujete speciální vysvětlení, vaše výsosti" řekla Penelope na obličeji se jí rozlil samolibý úsměv. ,,To samozřejmě nemusíš" zastavila jsem ji a vstala z postele.

,,Já si jen nejsem jistá, jestli na tebe bude mít princ ještě energii" Řekla jsem jakoby nic a pomalu šla k ní. Penelope nechápavě zamrkala a já se pousmála. ,,Nechci tě nějak urazit, ale zdá se... Že princ dal přednost přeci jen své manželce" řekla jsem a malinko poodkryla Jackovu uniformu, která odhalila mou holou kůži.

Penelope zmizel úsměv z obličeje a udělala krok dozadu. ,,To není možné! zavolal si přece mě!" vykřikla a sehnula se pro svůj plášť, který si dala do ruky. ,,Zřejmě si tě zavolal kvůli něčemu jinému" pokrčila jsem rameny a škodolibě, s jistým zadostiučiněním jsem sledovala, jak rozrazila dveře a běžela po chodbě, až někam po schodech dolů.

Zabouchla jsem dveře a stále se usmívala. ,,Jo" vydechla jsem vítězoslavně a pobaveně tleskla rukama. V tom se dveře znovu otevřely a vešel Jack. Prudce jsem se na něj otočila a uviděla jeho zamyšlený výraz. ,,Co se stalo té konkubíně? Běžela odtud jako splašená" řekl Jack a já jsem se zamračila. Mám se mu zpovídat za to, že jsem vyhodila konkubínu se kterou mě chtěl podvést? Ani nápad.

,,Ani nevím" Usmála jsem se nevinně. Jack nad tím jen zakroutil hlavou a posadil se do křesla. ,,Danielle ještě nepřišla?" Zeptal se, když uviděl jak na mě visí jeho oblečení. ,,Ne" řekla jsem a opět si uniformu přitáhla k tělu, protože mě odkrývala víc než jsem chtěla.

Oba jsme mlčeli. Já jsem seděla na posteli a dívala se na stěnu a Jack zase seděl v křesle a díval se do stropu. Co nejvíc nenápadně jsem oči odtrhla od stěny a svůj pohled přemístila na Jacka. On sebou cukl a dál zíral na strop. Nebyla jsem sama kdo se chtěl podívat na toho druhého.

Jen jsem se pousmála a zvedla hlavu. Co když je tu možnost... Že si ji sem Jack zavolal jen proto, abych žárlila? Když viděl mě a... Williama. ,,Jacku" začala jsem, jenže ve stejný moment zaznělo mé jméno, které vyslovil Jack. Krátce jsem se zasmála a Jack se pousmál. ,,Ehm, promiň, začni" řekl, ale já zavrtěla hlavou. ,,V klidu, jen začni ty." usmála jsem se a otočila se na něj celým tělem. 

Při pohledu na něj jsem se otřásla. Byl tak hrozně... Pěkný! Právě teď jsem na něj naštvaná, protože si zavolal tu blbou nánu, ale i tak když vidím ten jeho obličej, ty jeho tmavé oči co mě tak hypnotizují a ty rty, na které bych se ihned bez varování vrhla... Bylo hrozně těžké si nezačít namlouvat že to bylo kvůli něčemu jinému, než kvůli... Potomkům.

,,Chtěl jsem ti jen říct... To o té puse..." Začal Jack a já jsem strnula. No jo vlastně, vždyť o tom jsme se chtěli bavit. ,,No jo. No já myslím že.... Prostě budeme dělat že se nic nestalo" Řekla jsem a ani o tom moc nepřemýšlela. Něco hluboko uvnitř mě právě praštilo do hlavy a křičelo ,,Co to děláš?! Copak ty můžeš dělat že se nic nestalo? " 

Hlas jsem ignorovala a vykouzlila falešný úsměv. Jack se pousmál. ,,Jo, jsem rád že jsme si to vyjasnili" řekl a vstal. ,,Jdu do kuchyně, aby ti přinesli nějaké jídlo." Řekl a odešel. Nic jsem neřekla, je jsem seděla a čekala až se něco stane. 

Moje srdce bylo opět v propasti. Nebyla jsem vyděšená, nebo otřesená z toho co se stalo s Williamem. Byla jsem zdrcená z toho co jsem řekla. Neměla jsem ponětí co to ze mě vyjelo, ale nejhorší na tom je, že chci aby to tak bylo.

Chci ho nesnášet jako dřív, myslet si o něm že je pitomec, ale copak po tom všem můžu? Neměla jsem si ho brát. Možná že by byl lepší i ten slizoun s nosem jako okurka.