Srdce v kleci

A už to začalo

James ji vášnivě políbil. Lili zamrzla samým překvapením. Když se od ní James odtrhl, jen se na ni usmál a řekl ,,Miluji tě"... Ta dvě slova stačila k tomu, aby Lily rozmrzla. Polila jí vlna štěstí a tak se na něj sladce usmála. ,,Já tebe taky" špitla a nechala se vtáhnout do dalšího polibku, který byl plný emocí. Bylo v něm něco neobyčejného. Něco, co jim bylo určeno. Byla v něm pravá láska.

Konec

S úsměvem jsem zavřela knihu. Přitiskla jsem si ji na hruď a zasněně se podívala na modré nebe, po kterém pluly obrovské bílé mraky. Pohled mi sjel na zelenou trávu, se kterou si pohrával lehký letní vánek. Představovala jsem si, jak bychom tu byli s Willem spolu. běželi po trávě jako James a Lili a pod velkou lípou si tak romanticky vyznali lásku...

,,Lott! Kde zase vězíš!" ozval se hlas mé starší sestry, který mě okamžitě vytrhl ze snění a já s leknutím nechala knihu dopadnout na zem. Podívala jsem se na nástěnné hodiny a zděsila se. ,,Už jdu!" křikla jsem nazpět a zvedla svou oblíbenou knihu. Otevřela jsem víko a pomalu se ze střechy spustila na svůj balkón. Rychle jsem za sebou víko zavřela, schovala lanový žebřík a zamkla dveře na balkon.

Spěšně jsem si v zrcadle upravila světle modré šaty po kolena a spravila bílou stužku kolem pasu. Nasoukala jsem se do jemných silonových punčocháčů a vklouzla do modrých lodiček. Knihu s názvem Pravá láska jsem láskyplně položila na svůj malý dřevěný noční stolek a rozběhla se dlouhou chodbou k jídelně.

Nenápadně jsem vklouzla do obrovského jídelního sálu dveřmi pro služebnictvo a stoupla si do řady dívek jako poslední, hned vedle Nicol. ,,Jdeš pozdě" špitla rozčíleně Nicol. ,,Jako vždy" řekla a já se na ni provinile usmála. Dál mi už nevěnovala pozornost. Její modré oči plné energie se upřely na dveře, kterými právě vcházel otec.

Důstojný muž, se sotva viditelnými vráskami na čele šel jako vždy majestátně a zastavil se naproti Christyn, mé nejstarší sestry. Jeho světlé blonďaté vlasy byly upraveny tak, že ani jeden vlas nevykukoval do stran. Občas se tu a tam objevil stříbrný pramen, který dokazoval otcovu moudrost.

Christyn udělala pukrle a její světle růžové šaty plné výšivek, volánků a krajek se kolem ní zavlnily, jako když se vítr prožene záhonem růží. ,,Dobré ráno otče" řekla a vrátila se do původní pozice. ,,Dobré ráno Christyn" řekl přísným tónem otec a jedním krokem se přesunul k Elizabeth, mé druhé nejstarší sestře. I ta udělala pukrle a přívětivým tónem řekla ,,Dobré ráno otče" a ten jí stejně odpověděl.

Stejně to proběhlo i u Tiny a Nicol... Pak se ovšem zastavil u mne, jeho nejmladší dcery. Udělala jsem pukrle, ale jak jsem byla rozrušená, aby nepoznal že jsem přišla pozdě, trochu jsem klopýtla, což mi na eleganci moc nepřidalo. ,,Dobré ráno otče" pípla jsem tiše a vyhýbala se jeho zkoumavému pohledu. ,,Dobré ráno Charlotte, kdes nechala korzet?" zeptal se a já ztuhla...

Úplně jsem na něj v tom spěchu zapomněla. ,,J-já--" vykoktala jsem, ale otec mě přerušil mávnutím ruky. ,,Byl bych rád, kdyby ses věnovala přípravě na snídani stejně jako tvé starší sestry" řekl a já pustila své šaty a narovnala se. Sklopila jsem hlavu a povzdechla si. ,,Ano otče" řekla jsem a dívala se při tom do země. ,,Když už nedbáš na čas, mohla by ses alespoň snažit co se týče vzhledu" řekl a vytáhl mi z vlasů malý úlomek z větvičky.

Ach, na vlasy jsem úplně zapomněla. ,,Jistě otče" vzdychla jsem a konečně se mu podívala do očí. ,,Zkus mě při obědě jako vždy nezklamat dcero" řekl a já pokorně přikývla. S pohledem opět upřeným na zem jsem následovala starší sestry a usedla na svou židli. ,,Měla by ses konečně vzpamatovat" sykla na mě Nicol a já se na ni provinile podívala. ,,Mrzí mě to" řekla jsem tiše. ,,No to by mělo" řekla a zlostně se jí blýskly oči. ,,Tak ji přeci nech, jen se trochu zasnila" zastala se mě Tina a já se na ni vděčně usmála.