Srdce v kleci

Uhranutí

Pohled Jacka:

Jedl jsem chleba se sádlem a škvarky a bedlivě pozoroval svého mladšího sourozence. ,,Pamatuješ si něco ze včera?" Zeptal jsem se ho a on s vlhkým ručníkem na hlavě zvedl hlavu. ,,Jo." Řekl a pak se na mě podíval, jakoby čekal že ještě něco řeknu. Mlčel jsem. ,,Ale no tak, nevěřím že mě nečeká žádná přednáška." Řekl a já se pousmál. ,,Takže si nic nepamatuješ." Řekl jsem a Richard se vymrštil z postele. ,,Pamatuju." Řekl, ale hned na to zalitoval svého činu a opět si raději lehl do postele.

,,Přinesu ti snídani ty ožralo." Řekl jsem a Richard po mě hodil jedním z polštářů. Bez problémů jsem ho chytil a ránu mu oplatil. Hned na to se zase chytl za hlavu a něco zakňučel. ,,Kdybys uměl pít, víš kdy máš dost." Řekl jsem a Richard se na mě vítězoslavně podíval. ,,Já věděl že něco řekneš!" Vykřikl a já se smíchem zabouchl dveře.

,,Paní hostinská, další chleba poprosím." Řekl jsem a hostinská se na mě s úsměvem otočila. ,,Doopravdy vám nemám připravit něco trochu slavnostnějšího?" Zeptala se a já zavrtěl hlavou. ,,Tak alespoň víno pro vaši družinu..." Řekla a já znova zavrtěl hlavou. ,,To už vůbec ne, pěkně chleba se sádlem, škvarky a vodu. Nic jiného nedostanou po tom co včera večer předvedli. Vždyť se na ně podívejte." Řekl jsem a ukázal na svou družinu. Všichni, do jednoho na tom byli ještě tucetkrát hůř než můj bratr. 

Hospodská je soucitně sledovala. Pak se otočila na patě a mířila do kuchyně, zřejmě aby mi podala další chleba. Někdo vešel dovnitř, ale dokud neotevřel ústa tak jsem mu žádnou pozornost nevěnoval. ,,Grétičko, mám tu pro někoho dopis!" Zvolala osoba ve dveřích a já ihned zvedl hlavu.

Hospodská se přihnala do místnosti, podala mi chleba, utřela si umaštěné ruce do zástěry a převzala dopis. ,,Prý to spěchá." Řekl muž a sedl si k prázdnému stolu. Hospodská Gréta se na mě podívala. ,,To je pro vás, vaše veličenstvo." Řekla a muž, který dopis dopravil se zakuckal pivem, které právě dostal.

,,Vaše veličenstvo." Řekl a uklonil se mi. Já jsem na něj jen letmo kývl hlavou a nedočkavě si dopis převzal. Vyběhl jsem schody po dvou a bez zaklepání vešel do pokoje Richarda. Bez toho, abych se na něj podíval jsem mu podal snídani a roztrhal obálku. ,,Ona ti fakt tak rychle odpověděla?" Zeptal se mě, ale já ho nevnímal.

Přejížděl jsem řádky očima a když jsem dočetl co mi psala, veškerá dobrá nálada z rychlé odpovědi byla pryč. Znova jsem projel dopis očima a kontroloval, zda je to doopravdy její rukopis. Zdá se že ano...

,,Co je? Úplně jsi zbledl." Řekl Richard a já se na něj podíval. ,,Musíme změnit trasu." Řekl jsem a on na mě nechápavě hleděl. ,,To jsi tak nedočkavej nebo co? Jestli chceš, můžem se tu ještě chvíli zdržet s nějakejma holkama." Řekl s úsměvem a já zavtěl hlavou. ,,Já nespěchám kvůli posteli ty troubo, musíme si pospíšit do Cornwallu. Lott je v nebezpečí." Řekl jsem naprosto vážně a Richard se přestal usmívat.

Vypadá to, že pochopil vážnost situace. ,,Co je v tom dopisu?" Zeptal se a já mu ho podal. ,,Přečti si to sám." Řekl jsem a Richard se na to podíval, ale pak mi to vrátil zpátky. ,,Přečti to nahlas, já se na to nemůžu soustředit jak mi je blbě." Řekl a já se pousmál. I přes vážnost situace jsem měl silné nutkání se mu vysmát, ale nakonec jsem si to rozmyslel. 

,,Můj nejdražší Jacku, .... To přeskočím... Tady to je.." Mluvil jsem tiše pro sebe a snažil se přeskakovat důvěrné části, které patřily jen mě. ,,Musíte se vydat cestou přímo do Cornwallu, k mému otci, kde jsem teď i já. Královna nastražila po vaší cestě past, nikdo by z toho nevyšel živý. Prosím, dostaň se sem co nejrychleji, nikdo teď není v bezpečí."