Srdce v kleci

Wow...

Seděla jsem na Jackově židli a probírala se papíry, které mi Jack zakázal číst... Čím to že mě jeho zákazem začaly lákat ještě o něco víc? Staré vyhlášky, pár soudních příkazů, ale jinak nic zajímavého. 

Jeden soudní příkaz mě ale přeci jen zaujal. Nebyl vůbec vyplněný, nějací statkáři se hádali o prase, které zmizelo. Když jsem si to všechno pořádně pročetla, musela jsem se pousmát. Co všechno si ty lidi nevymyslí aby dostali peníze. Chápala bych to u nějakých rolníků, chudých lidí... Ale u těchhle sádelnatých hrabálků, co prostě pořád hrabou a hrabou penízky to nepochopím. K čemu jim jsou?

Oba dva vlastnili prase, ale jednomu se minulý týden ve čtvrtek ztratilo. Hned druhý den na to sousední statkář dělal velkou zabíjačku, která musela být (podle výpovědi toho prvního, kterému se prase ztratilo) alespoň ze dvou prasat. 

Proto první statkář tvrdí, že mu prase ten druhý ukradl... S pobaveným úsměvem jsem si četla spis obou mužů a kroutila nad tím hlavou. V tom se prudce otevřely dveře a já jsem spěšně zvedla hlavu, abych se přesvědčila kdo to je.. I když to bylo poměrně jasné vzhledem k tomu že jsem seděla u Jacka v pokoji.

Jack se na mě překvapeně podíval a potěšeně se usmál.  ,,Ale, nevěděl jsem že tě najdu zrovna tady." Řekl a o něco jemněji za sebou dveře zavřel. Já pokrčila rameny a podívala se na to, co drží v ruce. Nějaké další papíry, jako by jich už teď nebylo dost... Bylo jich tolik, že musely být po hromádkách na stole, protože šuplíky byly plné k prasknutí... A skříň bych raději neotvírala. Přeci jen mám ještě nějaký pud sebezáchovy.

Jack ke mě s úsměvem přišel a lehce mě políbil na čelo a poté mi dal ruce kolem ramen. ,,Co děláš?" Zeptal se a když si pročetl papíry, které jsem držela v ruce, povzdechl si. Nemusela jsem mu nic říkat, aby pochopil že dělám přesně to, co dělat nemám. ,,Neměl jsem ti to zakazovat co?" Zeptal se mě a já pobaveně zavrtěla hlavou. ,,To teda neměl... A mimochodem bys to měl nějak vyřešit." Řekla jsem a zamávala mu nevyřešeným případem před nosem. 

,,Hm... To se lehce řekne." Poznamenal mrzutě a přestal mě objímat kolem ramen. Opřel se naproti mě o stůl, aby mi viděl do obličeje a když uviděl můj široký úsměv, lehce pozvedl koutky a s nimi i jedno obočí. ,,Ale jak se na tebe tak dívám... Ty už jsi to dávno vyřešila co?" Řekl s úšklebkem a já přikývla hlavou. Podala jsem mu spis statkáře, kterému se údajně ztratilo prase. ,,Ten statkář, o kterém tvrdí že je zloděj... Je jeho bratranec." Řekla jsem jen tak mimochodem a Jack přikývl hlavou. ,,Jo, to je tu napsaný... Tak na co jsi přišla?"

Zeptal se nedočkavě a já se znova pousmála. Nakonec jsem se ale rozhodla, že ho nebudu dál trápit. ,,A podívej se pořádně, kdo zdědí statek když se tomu jeho bratranci něco stane?" Zeptala jsem se ho a Jackovi oči pečlivě pročítaly zažloutlý papír, na kterém byl tmavý inkoust v podobě úhledného písma. ,,Získá ho ten s tím ztraceným prasetem." Řekl Jack a v jeho tmavých očích začaly tančit nadšené plamínky. 

,,Ale to pořád nestačí jako důkaz, že jeho bratranec je nevinný." Řekl Jack a vypadal dost zamyšleně. ,,Hm... Ale ty bys mohl jeden určitý důkaz obstarat." Řekla jsem a podala mu další papír, kde byl rodokmen našeho podvodníčka, co chtěl oškubat vlastního bratrance. I když nemáme důkazy, jsem si tím naprosto jistá.

,,Co myslíš že udělali s tím prasetem?" Zeptala jsem se znova Jacka a ten si povzdechl. ,,Už nech těch svých her na otázky a odpovědi, připadám si jak úplný pako." Řekl a vytrhl mi papír z ruky. Já jsem popuzeně protočila oči a založila si ruce na hrudníku. ,,Vím že jsem si je neměla pročítat, ale to neznamená že se můžeš chovat jako.." Chtěla jsem ho nějak urazit, ale udělala jsem chybu v tom, že jsem zvedla hlavu a podívala se mu do očí.