Srdce v kleci

Druhý krok

Místo krásných slunečních paprsků a vůně chladného podzimu mě probudil otravný hlas královského hosta, který už naštěstí dnes odjíždí. Je to už tři dny co jsem jí polila vodou, od té doby máme s Jackem relativně klid. Pomalu jsem se zvedla z postele a šla se obléknout do šatů, když v tom mě zarazila věta, která se týkala mě. No to snad ne. Ona mě za dveřmi pokoje kde spím začne pomlouvat?

Už už jsem chtěla vystartovat v noční košili ven, abych jí (klidně i násilím) zavřela tu špinavou pusu, když v tom jsem uslyšela druhý hlas, který mě donutil zastavit se a zůstat stát, jako kdyby mě někdo přikoval k podlaze. Jack? 

S úsměvem jsem si založila ruce na hrudníku a čekala, co jí na to řekne. ,,Já to prostě nechápu, jak jí můžeš dávat přednost přede mnou?" Ozvala se baronka a i přes silné dveře jsem slyšela, jak si Jack hlasitě povzdechl. 

,,Vysvětli mi to Jacku, vždyť nosí krátké šaty, i když je vdaná, má rozpuštěné vlasy jako nějaká divoženka, vždyť ta ubožačka ani neví, co to je etiketa! Nenosí ani snubní prstýnek, vždyť ona se ti přímo vysmívá." Zafuněla uraženě a já cítila, jak mě polil studený pot. Prstýnek...

Hlavou mi probleskla vzpomínka, jak jsem ho Jackovi strčila do kalhot, když mi vyčetl, že se neoblékám jako vdaná žena... Smutně jsem zvedla ruku a zadívala se na obyčejný prsteníček, kolem kterého žádný zlatý kroužek nebyl. V tomhle má docela pravdu... Samozřejmě se Jackovi nevysmívám... Jen asi nejsem vhodný typ pro ozdobu budoucího krále... Ale varovala jsem je.

,,Jacku, ty, já, a ona, jsme na naprosto jiné úrovni." Řekla. Pomalu jsem došla ke dveřím, abych slyšela co Jack odpoví. Proklínám tu svoji zvědavost, připadám si jako nějaká bába na trhu, co odposlouchává cizí rozhovory... Ale tenhle se týká mě, takže... Takže to vlastně nic špatného není. 

,,Víš co, vlastně máš pravdu." Řekl Jack a já se zarazila. To je to se mnou opravdu tak špatné? ,,Jste na jiné úrovni... Ale pořád ji můžeš dohnat." Řekl a hned na to otevřel dveře. Naše pohledy se střetly. Oba jsme vypadali stejně překvapeně. On z toho, že stojím kousek ode dveří a já z toho, co řekl. 

Jack si mě zaraženě prohlížel, nakonec za sebou zavřel dveře, aby Scarlett neslyšela o čem se bavíme a sedl si na postel. Naštěstí pro nás totiž z komnaty nic slyše nebylo, ani kdyby se někdo nalepil na dveře... I když, to by možná něco zaslechl. ,,Ty jsi nás slyšela?" Zeptal se a já pomalu přikývla. ,,Ta ženská mluvila tak nahlas že se to nedalo přeslechnout... " Řekla jsem a Jack se pousmál. ,,Fajn, alespoň už víš že nemusíš žárlit." Usmál se a já si sedla na postel vedle něj. ,,Já už přece dlouho nežárlím." 

Odpověděla jsem a dala mu krátkou pusu na tvář. ,,Jak se dneska cítíš?" Zeptal se mě Jack a já se zamyslela. ,,Hmm.... Dneska mi je celkem fajn. Už mě ani moc nebolí hlava." Usmála jsem se a posadila se k němu na klín. Opřela jsem si hlavu o jeho hrudník a nechala ho, aby si pohrával s mými vlasy.

,,Hrozně ráda bych si vyjela na koni." Řekla jsem z ničeho nic a zalitovala, že jsem k Jackovi zády, takže nemůžu vidět jeho obličej. Jack mě stále hladil po vlasech, ale nic neříkal. ,,Když odejde ta fuchtle, tak bychom konečně mohli být celý den spolu." Řekla jsem a Jack mě jemně políbil do vlasů. ,,To bychom mohli." Řekl a já z jeho hlasu poznala, že se usmívá.

,,Vážně?" Zeptala jsem se překvapeně a trochu se napřímila. Zvedla jsem hlavu a otočila ji na něj, abych se mu mohla podívat do očí. ,,Jo, vážně." Řekl s úsměvem od ucha k uchu a pokynul mi rukou, ať slezu. Uvelebila jsem se vedle něj na postel a čekala co udělá. Jack vstal, podíval se na hodiny a usmál se.