Srdce v kleci

Fantastická cesta

S ladností pytle plného brambor jsem se vyhoupla do kočáru a pro jistotou ignorovala Jackovi nemístné poznámky a nabízené ruce. ,,Máš pocit že je tu něco k smíchu?" Zeptala jsem se Jacka, který jen ztěžka zadržoval smích. ,,Ani v nejmenším." Zazubil se na mě a já ho praštila do ramene.

,,To bylo za co?" Zeptal se uraženě a já se na něj pousmála. ,,Však ty víš." Řekla jsem a pohladila ho po tváři, kterou jsem mu následně políbila. Jack vypadal spokojeně a nad tím jsem se musela znova pousmát. ,,Jak dlouho pojedeme?" Zeptala jsem se a Jack vytáhl z kapsy své královské uniformy drobné kulaté hodinky, které držely na zlatém řetízku. ,,No, řekl bych že tak tři a půl hodiny... Dorazíme kolem poledne."

S úsměvem jsem přikývla a propletla si s ním prsty. Opřela jsem si hlavu o jeho rameno a zavřela oči. ,,Víš, Danielle mi říkala, že se ptal ten její bratranec Que, na další hon..." Řekla jsem nenápadně a oči opět otevřela. Jack mi dal ruku kolem ramen a hrál si s mými vlasy, které byly v pevném drdolu, jen dva pramínky ve předu byly uvolněné. Jack si je střídavě namotával na prsty. ,,Nevím, teď se mi na žádný nechce." Řekl a já jsem chápavě přikývla hlavou.

,, A není to jen proto že chceš být se mnou?" Zeptala jsem se ho a Jack se pousmál. ,,Zase tak moc si nefandi... I když je to pravda." Řekl s pobaveným úsměvem a já jsem se zasmála. ,,Mě ale nevadí že jezdíš na hony... Taky se můžu projet na Hrdinovi." Řekla jsem a Jack přikývl hlavou.

,,Někdy bych tě rád vzal sebou... Ale tohle asi není nic pro-" Jack se zasekl. Ostražitě si mě prohlédl, jakoby vycítil že se právě pohybuje na hodně tenkém ledě. Pozdvihla jsem jedno obočí a zkoumavě si ho prohlédla. ,,Ehm ehm... Cože?" Odkašlala jsem si a Jack se pousmál.

,,Nic, někdy tě vezmu sebou." Usmál se na mě a já se pousmála. ,,No proto." Odfrkla jsem si a Jack mávl na kočího, abychom mohli vyrazit. Zamyšleně jsem pozorovala krajinu a trochu víc se natiskla k Jackovi. V hlavě se mi opět rozproudil vír myšlenek a otázek, které jsem chtěla vyslovit nahlas.

Zhluboka jsem se nadechla a trochu zdráhavě jsem přeci jen jednu otázku vyslovila. ,,Jacku?" ,,Jo?" Na chvíli jsem se odmlčela. ,,Víš... Tak mě napadlo..." Začala jsem opatrně a Jack zpozorněl. ,,Jak to máš s dětmi?" Zeptala jsem se a on si přestal hrát s mými vlasy. Zvedla jsem hlavu, abych se mu mohla podívat do obličeje a pozorně jsem se snažila přečíst jeho reakci.

,,S dětmi?" Zeptal se Jack zaraženě a já přikývla hlavou. ,,S tvým potomkem..." Jack se na mě pomalu podíval a jemně povytáhl obočí. ,,Ty bys chtěla děti?" Zeptal se mě a já pomalu přikývla hlavou. ,,Jistě že ano, ty bys pak mohl na trůn a... A tak." Řekla jsem zdráhavě. Nevěděla jsem jak s ním o tomto tématu mluvit.

Jack sebou mírně cukl když jsem tu větu vyslovila. ,,Ty bys chtěla děti jen proto abychom mohli být na trůnu?" Zeptal se ledovým hlasem a já se na něj podívala trochu překvapeně. V očích měl opět ten svůj ledový pohled, který mi naháněl hrůzu i normálně, ale teď obzvlášť, když jsme se bavili o dětech...

,,Ovšem že ne." Řekla jsem lehce vyvedená z míry. ,,Chtěla bych s tebou mít děti, protože tě miluju. A protože si myslím že jsme na to oba dva připraveni... Chci je vidět vyrůstat a hledat v nich naše rysy, vlastnosti. Kdybych je chtěla jen kvůli trůnu mluvila bych o jednom dítěti, ale.. Ale já bych jich chtěla víc."

Přiznala jsem nakonec a celou dobu jsem hleděla hluboko do Jackových očí. Bylo to jako dívat se do jarní krajiny, kde tají zbytky třpytivého čistého sněhu a probouzejí se barevné květiny a zelená tráva.

,,Lottie.." Řekl Jack tiše a položil mi ruku na tvář. Myslím že zrovna teď ani jeden z nás nevnímal to jak kočár příšerně drncá, nebo to, jak na nás hledí lidi, kteří bydlí ve vesnici kterou jsme právě projížděli.