Srdce v kleci

I tak se to dá říct...

,,Nemáte cestu kolem hlavního města?" Zeptal se Jack stráží, kteří právě nasedali do železného vozu se zásobami. ,,Tento vůz je pouze pro strážné." Řekl nepříjemně muž v tmavé zbroji, kterému se na prsou hrdě tyčily hory s vycházejícím sluncem. Ve slunci byla silueta černého orla, který byl na každém meči hradní stráže a všech, co na to měli vysoké postavení... 

Jack unaveně přikývl hlavou. Šli jsme celou noc, a proto se mu nedivím, že vytáhl z pod kabátu svůj meč, na jehož rukojeti byl znak právě černého orla. Jako jediný meč v království měl však orel zlatou korunu. Ani králův meč tuhle korunu nemá. Dědí se z otce na syna vždy o patnáctých narozeninách. A ano, to vše jsem se dozvěděla za tuto noc.

Muž s velmi viditelným strništěm na bradě vyvalil zelené oči, které se skrývaly pod hustým obočím. Svaly na pravé ruce se mu napjaly, zatnul ji v pěst a zkřížil ji na prsou. Klesl na jedno koleno a hlavou trhl směrem k zemi. ,,Vaše výsosti!" Řekl hlubokým hlasem a opět zvedl hlavu, aby se na Jacka mohl lépe podívat.

,,Vyhlásili jsme po vás i po..." Než stihl doříct po vaší ženě, zmateně otočil hlavu ke mě. ,,Vaše výsosti..." Zopakoval, tentokrát však patřil pozdrav mě. ,,Vyhlásili jsme po vás pátrání, jsem rád že jste v pořádku. Omlouvám se, že jsem vás hned nepoznal." Řekl a já se nenápadně ušklíbla.

Tomuhle říká pátrání? Doslova jsme mu nakráčeli přímo před nos a on nás nepoznal... Doufám že až budu mít děti, nikdy se neztratí... Protože nechat pátrání na nich by vyšlo na stejno, jako kdyby měla pátrat jednotka slepých, hluchých a němých dohromady.

Jack přikývl hlavou, aby se už konečně přestal klanět. Vedoucí stráží nám otevřel těžké železné dveře vozu. Znova se poklonil a dveře nám podržel. Jack mi podal ruku, abych lépe vylezla do vyvýšeného prostoru.

Já jsem ho jemně chytla a s jeho pomocí se vyhoupla nahoru, přímo do nákladních prostor. Při tom pohybu mě nepříjemně bodlo v břiše. Bolestivě jsem zkřivila obličej. Jack se hned vyhoupl za mnou a když si všiml mého výrazu, ihned si sedl vedle mě. ,,Jsi v pořádku?" Zeptal se a já přikývla.

,,A co ten výraz před chvílí?" zeptal se, ale než jsem stihla odpovědět, stráže zavřeli dveře a Jack se naklonil k okýnku. ,,Jeďte opatrně, princezna je zraněná." Řekl a zvenku se ozvalo spousta mužských hlasů ,,Rozkaz vaše veličenstvo!"

,,Jen mě to trochu zabolelo..." Řekla jsem a Jack přikývl. Objal mě kolem ramen a přitiskl si mě k sobě. Ucítila jsem směsici jeho vůně a vůně, která byla po celém domě, kde jsme strávili naše prázdniny. Bylo to tím oblečením, které jsme dostali od Darlingů. Jack měl tmavý, skoro černý kabát s velkými stříbrnými sponami. Já jsem měla naopak světlý, bylo to něco mezi béžovou a bílou barvou. Namísto límce byl bílý kožíšek a spony byly maličké, ze světlého dřeva.

Hlavu jsem měla opřenou částečně o jeho rameno a částečně o jeho hruď. Jack se jemně dotkl nosem mých vlasů, a pak mě na to místo jemně políbil. Já se trochu přetočila, abych se mohla k jeho hrudi co nejvíc přitulit. ,,Jsi unavená?" Zeptal se mě unaveně Jack a já zavrtěla hlavou. ,,Ani trošičku." Řekla jsem a na potvrzení mých slov jsem hlasitě zívla. Moje víčka byly jako z olovo, sotva jsem pletla nohama, ale ne. Únava to určitě nebude.

,,Já taky ne. " Řekl Jack a zavřel oči. Řekla bych že je už měl taky pěkně těžké. ,,Co kdybychom si dali krátkého šlofíka, jen pro jistotu." ,,Jasně, jen abychom přeci jen neztratili tu energii co máme." Odpověděla jsem . ,,Přesně. " Vydechl Jack a já hned na to zavřela oči.

Jak já miluju spánek... Promiň lískooříškový kréme, vím že jsme měli chvíli pauzu... A vím že to, že jsme se se spánkem za tu dobu dost sblížili, je vůči tobě nefér... Ale hned jak se vrátíme, vrhnu se k tobě s horou palačinek a mísou šlehačky. ,,Sladké sny." Popřála jsem Jackovi, těsně před tím, než jsem usnula.