Srdce v kleci

Zachráněná situace

Když jsme vyšli ven z místnosti, něco tu bylo špatně. Rozhlédla jsem se po chodbě, kterou osvětlovaly svícny. ,,Ona už je tma?" Řekla jsem překvapeně a podívala se z okna, ze kterého nebylo nic vidět. Jack nahlédl hned po mě. ,,Mám takový pocit, že jsme na něco zapomněli..." Řekl zamyšleně. ,,Taky mám ten pocit." 

V tom mi to došlo. Vyděšeně jsem se podívala na Jacka, který zděšení sdílel se mnou. ,,Ten oběd!" Řekli jsme oba dva naráz a okamžitě jsme se rozběhli do jídelny. Doslova jsem vyrazila dveře. Rozhlíželi jsme se po prázdném sále. Už ani špinavé nádobí tam nebylo.

Otočila jsme se na Jacka. ,,No... Vypadá to že jdeme pozdě." Řekla jsem a Jack se na mě podíval. ,,No... Vypadá to tak." Utrousil a já se chtěl zasmát, ale fakt že ten oběd byl slavností mě veškerou chuť na smích sebral.

,,Co teď?" Zeptala jsem se a Jack pokrčil rameny. ,,No, přepokládám že večeře už to asi nenapraví." Řekl a já se ušklíbla. ,,Ani večeře a snídaně dohromady to nespraví." ,,Promiňte Vaše Veličenstvo... Ale zaslechla jsem váš rozhovor a musím vám s lítostí říct, že večeře už byla uklizena." Řekla jedna ze služebných, která se ani nevím jak ocitla kousek o d nás. 

Zděšeně jsem se podívala na Jacka. ,,Jak jsme tam mohli strávit celý den?" Zeptala jsem se ho a on pokrčil rameny. ,,Nepřišlo mi že bychom tam byli tak dlouho..." Řekl a já začala pomalu cítíte, jak na mě dopadá vlnu stresu. Co na to řekne otec? Zmeškáme slavností oběd a neukážeme se ani na společné večeři... Zrovna když jsme začali mít tak dobrý vztah.

Začala jsem zhluboka dýchat. Spíš rychle a zhluboka. Jack mě chvíli zmateně pozoroval a pak usoudil, zřejmě to nehraju a doopravdy začínám vyšilovat. ,,Lott, uklidni se prosím, vždyť se nic tak hrozného nestalo." Řekl a jemně mi položil ruku na rameno. ,,Že se nic nestalo? Vždyť to měl být slavnostní oběd! A ani na večeři jsme nebyli. Víš co je to za problém?!" Vykřikla jsem a Jack rukou ucukl. ,,Lott, dýchej, bude to dobrý ano?" Řekl klidně a já vytřeštila oči. 

,,Jak by to kruci mohlo být dobrý?!" Zakřičela jsem ještě hlasitěji a všimla si, že služebná opět vyklidila pole... ,,Lottie, jsi těhotná, zkus se uklidnit." Řekl tiše a já si všimla jak se zoufale začal rozhlížet po sále, jestli tu někdo není. ,,Uklidni se sám." Zafuněla jsem. ,,Ehm... omlouvám se že ruším, dáte si něco k té večeři?" Zeptala se služebná která vykoukla z kuchyně když jsem zrovna nekřičela po Jackovi. 

Jack mě nechal chvíli samotnou a šel ke kuchyni. ,,Dáme si to asi v pokoji." Usmál se na ni a já se zamračila. On s ní ještě snad  bude flirtovat nebo co? Služebná s úsměvem přikývla a zalezla zpět do kuchyně. Když přišel zase za mnou, nezapomněla jsem ho zpražit zlostným pohledem. ,,Příště se nezapomeň takhle usmát i na Penelope. Bude štěstím bez sebe." Řekla jsem naštvaně a odkráčela pryč z jídelny. 

,,Lott počkej." Řekl Jack klidně a já se na něj otočila. ,,A tu večeři si strč někam." Řekla jsem rozčíleně a pokračovala dál. Nevím, jestli mě štvalo víc to, že je tak v klidu, nebo to že nevím proč jsem naštvaná. Prostě jsem měla najednou chuť strašně řvát. 

A asi bych i začala, kdybych málem nevrazila do vysokého muže, co se přede mnou nějak objevil. Hned jsem na něj chtěla plivnout nějakou poznámku ať si dává pozor na cestu, ale když jsem zvedla hlavu, spatřila jsem otce s jedním obočím povytaženým vysoko v čele. ,,Charlotte?" Řekl udiveně a mě okamžitě veškerý vztek přešel. Spíše jsem dostala strach. ,,Otče..." Vydechla jsem tiše a sklopila zrak k zemi. 

,,Omlouvám se že jsme nebyli na tom obědě... Ani na večeři... Byli jsme--" ,,Já vím kde jste  byli." Řekl otec a jemně mě chytil za tvář. ,,Kolikrát jsem ti říkal, že se máš člověku dívat do očí když s ním mluvíš." Řekl a pozvedl mi hlavu. Když jsem se konečně odhodlala podívat se mu do očí, nic špatného jsem tam neviděla...