Srdce v kleci

Yay

,,Tak tohle byla otrava." Zaúpěl Jack, když jsme vyšli z jednacího sálu a zůstali na chodbě sami. Já jsem jen přikývla a vzala si od něj polovinu z hromady papírů, kterou držel v ruce. ,,Celou dobu jsem se bála že skončím jako Hrabě Achyllo." Pousmála jsem se a Jack pobaveně přikývl. ,,Všiml jsem si že usnul, ale když začal chrápat, to mě vážně dorazilo." 

Já jsem se zasmála a nechala Jacka, aby otevřel dveře do jeho komnaty. Hromadu úředních záležitostí jsme odložili na okno a já si přitáhla židli, abych mu pomohla s tím co je na stole. ,,Poslal jsi někoho k tomu statkáři?" Zeptala jsem se a přemýšlela nad případem, který jsme včera řešili. Lakomý statkář co uspořádal tajnou zabijačku a zmizení prasete svedl na svého bratrance. ,,Hmm.." Zabručel Jack na znamení souhlasu a pročítal nějaké smlouvy. 

Pak najednou zvedl hlavu a zkoumavě se na mě zadíval. Ohlédl se na širokou postel a znova přesměroval svůj pohled na mě. Tázavě jsem pozdvihla obočí a sledovala, co zase chystá. ,,Nechtěla by ses sem přestěhovat?" Zeptal se mě a svojí otázkou mě dost zaskočil.

,,Jako k tobě?" Zeptala jsem se udiveně a Jack se ušklíbl. ,,Ne asi, do vězení." Uchechtl se a já ho praštila do ramene. Čekala jsem hodně věcí, ale že mi nabídne abych se přestěhovala do jeho komnaty, to mě nenapadlo. Byla jsem z toho... Dost vykolejená. Myslela jsem si že tento den nadejde, až mi bude táhnout tak na šedesát.

Jack si mé dlouhé mlčení vyložil tak, že si nejsem jistá. ,,Víš, stejně jsi tu pečená vařená, celý den mi pomáháš s prací a večer..." Jack se s úsměvem odmlčel. ,,Jo, vím co se děje večer." Uchechtla jsem se a přikývla. ,,No dobře, klidně se k tobě nastěhuju... Ale byl to tvůj nápad." Řekla jsem a Jack se na mě tázavě podíval. ,,Teď tě budu mít ještě víc pod dohledem, takže jestli tě uvidím v blízkosti nějaké konkubíny, věř mi že nedopadneš dobře." Pousmála jsem se výhružně a Jack pobaveně přikývl. ,,Pokusím se." zazubil se na mě a já jsem se usmála.

Z jeho nabídky jsem byla opravdu nadšená, i když se vlastně nic nezmění... Jack měl pravdu, jsem tu skoro celý den... A většinou i celou noc. S úsměvem jsem pozorovala, jak se ke mě sklání, ale než mě stačil políbit, někdo za dveřmi nás přerušil.

Ozvalo se klepání. ,,Vaše výsosti?" Ozval se mužský hlas a Jack si nespokojeně povzdechl. Jistě, máme tu málo papírů tak k nám posílají ještě další. ,,Dále." Zavrčel Jack a odstoupil ode mě. Dveře se otevřely a dovnitř vešel králův osobní sluha. ,,Omlouvám se že vyrušuji, ale král vám posílá vzkaz." Řekl tiše a předal Jackovi stříbrný podnos s ubrouskem, na kterém byl přeložený papír. 

Jack si od sluhy vzal vzkaz a mrzutě ho poslal pryč. Jeho oči přejížděly zleva doprava a já trpělivě čekala, až mi sdělí co je tam napsáno. Jackův mrzutý obličej se postupně měnil na překvapený a z překvapeného na lehce zděšený.

,,Co se tam píše?" Zeptala jsem se Jacka a chtěla se na vzkaz sama podívat, ale Jack ruku, ve které ho držel dal stranou. ,,Nic důležitého." Řekl nepřítomně a než jsem stačila cokoliv namítnout, byl pryč.

Stála jsem u jeho stolu a nevěřícně se dívala na dveře, které za sebou ani nezavřel. ,,No jistě." Povzdechla jsem si sama pro sebe a nespokojeně zakroutila hlavou. Tajnůstkář... Stejně se dřív nebo později dozvím co tam bylo, nevím proč mi to neřekne hned.

Nechtěla jsem být otravná manželka, co sleduje každý krok svého muže ( i když to nemá daleko od pravdy). A tak jsem se vydala do své komnaty a nechala jsem zavolat Danielle. 

,,Ahoj." Usmála jsme se na ni když vešla a objala ji. Poslední dobou jsme si ani pořádně nepopovídaly... Ani jsem si neuvědomila, jak mě společně s Jackem zahltila ta hromada práce... Měla bych ho někam vytáhnout... I když... Já vlastně nemusím...