Srdce v kleci

Ďábelský plán

Stála jsem na tmavém koberci, který pokrýval část podlahy z kamene až k místu, kde stál vyvýšený trůn. Jindy mi ten rozdíl nepřipadal nijak velký, ale teď, když mě z té výšky pozorovala celá rada, došlo mi jak jsou vysoko. Z nejvyššího místa mě pozoroval sám král, pohled měl chladnější než ta podlaha co tu je. 

Cítila jsem stejné pohledy ze všech stran. Všude kolem mě byli lidé a všichni mě propalovali stejným pohledem. A úplně vzadu, až v rohu byla moje rodina. Když jsem vcházela do místnosti, viděla jsem, že i moje sestry mají v očích stejné pohrdání, jako celý sál. Jediný můj otec se na mě díval jinak. Jediný on mě sledoval pohledem, z kterého jsem nemohla rozluštit nic, ale věděla jsem, to pohrdání rozhodně není.

Poslouchala jsem, jak králův pobočník znuděně odříkává pořád dokola různé soudní dráze a občas mezi nimi zmíní můj titul, nebo mé jméno. Už jsem ani nevnímala, jestli v dobrém, nebo ve špatném světle. Zadívala jsem se na Jacka, který seděl přímo vedle krále. Na první pohled vypadal naprosto normálně, ale když jsem se na něj dívala pozorněji, všimla jsem si, jak se mu v očích odráží nenávist. Měl složené ruce na klíně. Jeho dlaň překrývala druhou ruku, která byla křečovitě sevřená v pěst. 

V tom jsem zaslechla něco, co ve mě vyvolalo náhlý zájem. ,,A tímto se princezna Charlotte Naomi Danielle provinila vůči koruně, a to prohřeškem v podobě cizoložství." Z řad lidí v místnosti se ozvalo znechucené zahučení. 

Zvedla jsem hlavu a zadívala se na králova pobočníka. ,,To není pr--" ,,Mluv pouze když jsi tázána" Řekl král dřív, než jsem vůbec domluvila. ,,A ty pokračuj,"
přikázal pobočníkovi.

,, Předvolávám svědka, je to ten smilník, se kterým zhřešila," řekl a já se zvědavě zadívala na dveře, které se pomalu otvíraly.

To jsem zvědavá, s kým jsem to vlastně Jacka podvedla. Když vešel do místnosti onen smilník, překvapením jsem otevřela pusu. Podívala jsem se na Jacka. Jeho bledý obličej se pomalu zbarvoval so jasné červené. Pěsti zaťal obě dvě. Všimla jsem si, jak se mu třesou vzteky.

Jack se nenávistně díval na právě příchozího svědka. ,,Williame Blancette, doznáváte se k odpornému činu, který jste spáchal se zde přítomnou obžalovanou?" William se na mě podíval.

,,Ano, doznávám," řekl nepřítomně. Stále jsem se na něj dívala jako kněze co žertuje na pohřbu. ,, Zbláznil ses?!" sykla jsem na něj. On se na mě podíval. Nechápala jsem, co ten jeho pohled znamenal, ale nějakým způsobem mi přišel jiný než obvykle.

,,Obžalovaná je vinna, za tento prohřešek čeká oba dva trest smrti, tímto je soud u konce." Řekl pobočník a já zmateně zvedla hlavu zpět k nim. ,,Moment!" Řekla jsem a Jack se rozčileně postavil. ,,Neměla ani šanci se obhájit!" Řekl, ale král mávl rukou. ,, Případ je u konce, tudíž je obhajba zbytečná." Řekl a dalším mávnutím ruky poslal stráže, kteří mě popadli, stejně jako Williama a vedli nás pryč z trůního sálu. Naposledy jsem se podívala na Jacka.

Vypadal nějak zvláštně klidně. To mě dost překvapilo. Sledovala jsem jeho profil, dokud se na mě neotočil celý. Když se naše pohledy střetly, Jack se nepatrně pousmál. Jen nepatrně, ale přesto jsem to stihla zaregistrovat... Bylo to něco jako povzbudivý úsměv. Co viděl, že je najednou tak klidný?

Ještě než mě stráže vyvedli ze sálu, podívala jsem se směrem ke králi. Ten se také usmál, ale úplně jinak.

Na chodbě jsem se naštvaně vytrhla strážím, kteří mě drželi za ruce. Když mě chtěli znovu chytit, zlostně jsem se na ně otočila.

,, Zvládnu to sama, díky za péči" odvětila jsem a oni se na sebe zmateně podívali. Jejich pohledů jsem si nevšímala a šla dál, hned za Willem.