Srdce v kleci

Gram štěstí

Stála jsem před zrcadlem a snažila se popadnout dech, protože mi Lissa až moc utáhla korzet. Byl čistě bílý, stejně jako spousta spodniček, ve kterých jsem byla navlečená... Jsem ráda, že už nejsou v módě krinolíny, to bych asi umřela... Na posteli byly rozložené obrovské šaty, které se skládaly jen z bílého šifonu... Připadala jsem si v nich jako špatně udělaný dort. Možná to byl poslední výkřik Londýnské módy, ale to neznamená že se mi to líbí.

S povzdechem jsem se na Lissu otočila. Uslyšela jsem ťukání na dveře. ,,Lott? To jsem já" ozval se otcův hlas a já jsem přiběhla ke dveřím. ,,Co potřebuješ?" zeptala jsem se ledově a všimla si, že má otec něco zády...

,,Víš, přemýšlel jsem" řekl a vešel dovnitř. ,,A rozhodl jsem se že ti vyhovím" řekl a já jsem se na něj překvapeně podívala. ,,A v čem bys mi měl vyhovět?" zeptala jsem se opatrně... Pochybuji že by rušil svatbu, to by vyvolalo obrovský skandál... ,,Uvidíš" řekl tajuplně a podal mi velkou krabici, co držel za zády.

,,A nezapomeň být na všechny milá jasné?" řekl a odešel... Dveře se za ním pomalu zavřely a já se zkoumavě podívala na krabici. ,,Co myslíš že to bude?" zeptala jsem se Lissy a ta se na mě usmála. ,,To zjistíme až to otevřeš" řekla a já jsem pomalu odklopila víko... Lissa mi nakukovala přes rameno a když to uviděla, jen vzdychla.

Já jsem nevěřícně sáhla do krabice, jestli se mi to jen nezdá... ,,Jsou to opravdu-..." vydechla jsem a vytáhla bílé šaty, na které jsem se chodila dívat každý den. ,,Jsou to ony" řekla Lissa a pohladila jemnou látku.

Šaty neměly tolik spodniček, sukně byla bílá a na ní byl průsvitný závoj, ve kterém byly stříbrně vyšity velké květy lilií. Živůtek byl také bílý. Měl poněkud hlubší dekolt než jsme si pamatovala, ale to mi nevadilo. Měl tlustá ramínka, ze kterých pokračovaly rukávy z toho závoje, co je i na sukni. Končili kousek pod loktem... Někdo by možná řekl, že jsou moc jednoduché, ale v jednoduchosti je krása.. 

A navíc, mě jednoduché vůbec nepřipadaly... Byly jako pro princeznu. Chtěla jsem krabici zavřít, ale všimla jsem si že na dně je ještě něco. Vytáhla jsem malou krabičku pokrytou modrým sametem a zvědavě ji otevřela.

,,Ach Lisso" vydechla jsem a ukázala jí obsah malé krabičky. ,,To je nádhera" vzdychla Lissa a já jsem vytáhla šperky co v ní byly... Ty měla matka k těmto šatům...

Byl to jemný stříbrný řetízek, na kterém byla křišťálová lilie. Stejné náušnice a dokonce i čelenka. ,,Budeš překrásná" řekla Lissa a začala mě šněrovat do matčiných šatů. Opatrně, aby se jim nic nestalo jsem si nasadila náušnice a se stejnou opatrností jsem si dala i řetízek.

Lissa mi dělala složitý drdol, ze kterého jí vyklouzl jeden pramen, ale když ho chtěla dát zpět, všimla si mého odrazu v zrcadle. ,,Myslím, že takhle to bude vypadat lépe" usmála se na mě a začala do drdolu dávat různé pinetky, sponky a kdo ví co všechno za věcičky. Poslední věc, kterou mi nasadila do překrásného účesu byla stříbrná korunka, kterou tvořily opět lilie. 

Podala mi bílé střevíčky, které jsem si s ladností obula a postavila mě před zrcadlo. Zkoumavě jsem se dívala na svůj odraz. Zvýrazněné černé řasy lemovaly moje tmavě modré oči, na kterých byly naneseny jemné stříbrné stíny. Plné rty byly zvýrazněny rtěnkou, která měla světlou barvu. Dotkla jsem se zrcadla a usmála se. ,,Myslíš, že jsem jí podobná?" zeptala jsem se a otočila se na Lissu, které se po tváři kutálely nepatrné slzy. Chtěla jsem ji obejmout, ale Lissa si oči otřela a usmála se. ,,Vypadáš přesně jako ona" řekla a stoupla si vedle mě a dala mi ruce na ramena. ,,Vypadáš přesně jako Katherine kdysi, když si brala tvého otce" řekla a usmála se. ,,Chybí ti jen jedna věc" řekla a já se na ni otočila.