Srdce v kleci

Ach jo...

Pohled Jacka:

Lott tak kde jsi? ,,Danielle, neviděla jsi Charlotte?" Zeptal jsem se jí, ale ona jen udiveně zavrtěla hlavou. ,,Ne vaše výsosti." Odpověděla a já jsem se zamračil. Říkala přece že přijde. Baronka je už ubytovaná, teď klábosí s Dianou... Ale kde je u všech všudy Lottie?

Rychlou chůzí jsem se přemístil do ložnice. Nejprve jsem pro jistotu zaklepal. ,,Lott? Jsi tam?" Zeptal jsem se, ale nic se neozývalo. Možná je v koupelně a neslyší mě... Otevřel jsem tmavé dveře a vešel dovnitř. Dveře do koupelny byly otevřené. ,,Lott?" Řekl jsem a udělal dva kroky dopředu, když v tom jsem ji spatřil. 

Ležela na podlaze, na tmavém koberci hned vedle postele. Její hnědé vlasy byly rozpuštěné a lemovaly její jemnou tvář. ,,Proboha!" Vykřikl jsem a přiběhl k ní. ,,Lott! Lottie probuď se!" Vzal jsem ji do náruče a položil ji na postel. Co se tu sakra stalo?

Oční víčka se jí lehce zachvěly. Chytil jsem jí za ruku a sedl si k ní na postel. Ještě že je tu ten koberec, jinak by spadla na tvrdou podlahu. Její obličej byl na rozdíl od normálu celý bledý. Vždy měla tak krásné růžové tváře, ale teď po nich nebylo ani památky. Její ruce byly studené, avšak hlava jí přímo hořela. Naklonil jsem se k ní, abych zkontroloval zda dýchá. Její hrudník se nenápadně pohyboval v pravidelných intervalech nahoru a dolů. Puls který jsem jí měřil na zápěstí byl slabý, ale byl.

Chvíli jsme si myslel že má moc utažený korzet, jenže pak jsem zjistil, že žádný nemá. Její vysušené rty se jemně pootevřely. ,,Lottie? Slyšíš mě?" Zeptal jsem se tiše a čekal až se probudí. ,,Jacku?" Vydechla tiše. Její hlas trochu zachraptěl. ,,Vydrž, donesu ti vodu." Řekl jsem a pustil její ruku. 

Vstal jsem z postele a do poháru, který pořád ležel na stole jsem napustil čerstvou vodu. Lott mezitím otevřela oči a zmateně se rozhlédla po pokoji. ,,Na, vypij to." Řekl jsem a podal jí pití. Jednou rukou jsem ji podepřel, aby se jí lépe pilo a druhou pro jistotu držel i ten pohár, protože její ruce se nekontrolovatelně třásly. 

,,Díky." Řekla tiše a pokusila se usmát. Výsledek se s jejím typickým úsměvem od ucha k uchu ovšem nedal porovnat. Jen nepatrně pozvedla koutky úst a já ji znovu jemně položil na postel. ,,Co se stalo?" Zeptal jsem se jí a položil jí ruku na tvář. Lott se znovu usmála, tentokrát se to už trochu úsměvu podobalo a znova zavřela oči. ,,Asi jsem omdlela." 

Řekla jednoduše. Její hlas byl velmi slabý, ale i tak jsem přesně věděl, jakým tónem na mě teď mluví. ,,No tak Lott, tohle není sranda, co se děje?" Zeptal jsem se a ona opět otevřela oči. ,,Řeknu ti to, ale až mi doneseš kýbl, jinak ta tvoje krásná uniforma neskončí dobře." Řekla a já pochopil, že se chystá zvracet. 

Rychle jsem vzal z koupelny velkou mísu, od lísko-oříškového krému, a podal jí Lott. ,,Otoč se, není moc gentlemanské sledovat dámu jak zvrací." Řekla slabým hlasem. Já jsem se ale neotočil. Pomohl jsem jí se posadit a když se předklonila k míse, přidržel jsem jí její husté kaštanové vlasy. ,,V tomhle asi úplně gentleman nejsem..." Odvětil jsem a hned na to položil mísu stranou. 

Lott se na mě uraženě podívala a já jí podal pohár, aby si mohla vypláchnout pusu. ,,Je to pěkně nechutný." Nakrčila nos a já jí za záda dal svůj polštář, aby mohla pohodlně sedět. ,,Nechutný by to bylo, kdyby to dělal kdokoliv jiný." Usmál jsem se na ni a ona se jen zamračila. Mísu jsem odnesl do koupelny, kde jsem ji vypláchl a pak ji dal zase k posteli, kdyby to na ni přišlo znova. 

,,Jdu pro doktora, vydržíš to tu sama?" Zeptal jsem se a Lott přikývla. ,,Tak špatně na tom nejsem." Zavrčela, ale já její nesouhlasná gesta a řeči ignoroval. Není v pořádku, jen doufám že to není nic vážného.