Srdce v kleci

Mnohem lepší

,,Tohle jsi mu řekla?" Zeptala se překvapeně Danielle a já přikývla hlavou. ,,Já vím že jsem to přehnala, ale bylo toho na mě prostě moc... " Povzdechla jsem si a Danielle mě pohladila po zádech. ,,Já to chápu... A princ Jack to určitě pochopí taky." Řekla a já zvedla hlavu. ,,Slyšela jsem od jeho pomocníka, že toho má teď opravdu hodně. Má teď spoustu starostí co jste se vrátili, myslím že mu ruply nervy stejně jako tobě." 

Já jsem se na ni usmála. ,,Děkuju... Že mě vždycky tak zvedneš náladu..." Řekla jsem a Ell se usmála. ,,Od toho tu přece jsem. " řekla a mrkla na mě. Pak se ale zarazila a zeširoka se usmála. ,,A slyšela jsem ještě jednu věc." Řekla a já se na ni podezřívavě podívala. Tenhle úsměv znám a nevěstí to nic dobrého... ,,Slyšela jsem... Že dneska bude další hon... A myslím že Que je určitě pozvaný." Řekla a já překvapeně zamrkala. 

,,Můžeš si s ním promluvit o jeho problémech jako Que a zabránit tak další hádce... A třeba pochopíš proč se choval tak jak se choval." Řekla a já jsem se na ni pochybovačně podívala. ,,Nejsem si jistá jestli je to zrovna dobrý nápad... Pořád jsem na něho naštvaná." Řekla jsem a zamračila se. ,,Já vím že to se mnou myslí dobře, ale kdybys viděla ten jeho obličej když říkal že nemůžu mít dítě... " Danielle mě se smutným úsměvem pohladila po tváři. ,,Musíš se vcítit do jeho situace, ani doktor nejdříve nevěřil tomu že jsi doopravdy těhotná. Nemůže vědět že to to dítě přežilo, když ani neví že vůbec nějaké bylo." Řekla a já jsem se zadívala do zrcadla přede mnou. 

Dívala jsem se na svoje pobledlé tváře a unavené oči. Sáhla jsem si na břicho a pokusila se o mírný úsměv. ,,Lott ty ho znáš ze všech nejlíp, kdyby je tušil co se děje nikdy by to neřekl... A ty teď hlavně musíš myslet na zdraví toho děťátka, pro něj i pro tebe bude nejlepší když se co nejdřív usmíříte." Řekla a já přikývla hlavou. ,,Jo, asi máš pravdu." Řekla jsem a Danielle se pousmála. ,,Já mám vždycky pravdu a teď už se obleč, nebo na snídani přijdeš zase pozdě." Řekla a já s úsměvem přikývla.

Nasoukala jsem se do zlatých šatů po kolena a kolem pasu si utáhla smetanovou stuhu. ,,Opatrně." Řekla Danielle vyčítavě a stuhu mi o kousek povolila. Já jsem se na ni usmála a vyběhla ven z ložnice. ,,Děkuji!" Křikla jsem ještě za ní a běžela do jídelny. Tentokrát jsem moudře zvolila smetanové baleríny bez podpatků, takže se mi ani nezvrtávaly nohy. Doběhla jsem do jídelny a celá udýchaná otevřela velké dveře právě akorát, abych se srazila s královnou. ,,Charlotte, mysleli jsme že se nedostavíš, král už odešel úplně." Řekla překvapeně a já se na ni pokusila usmát. ,,Ale dostavila jsem se..." Řekla jsem a prosmýkla se kolem ní ke stolu. Zaraženě jsem se zastavila, když jsem uviděla Jacka. 

Královna se za mnou zmateně otočila a vypadalo to, že chce něco říct, ale pak jen zavřela dveře a odešla. Jack bezmyšlenkovitě rýpal vidličkou do džemu který byl před ním a sledoval, jak červená hmota protéká mezi mezerami vidličky. Když si mě všiml, jeho pohled potemněl. Pustil vidličku, položil loket na stůl a podepřel si hlavu. Zkoumavě pozoroval, jak si sedám na své místo a nabírám si porci něčeho, co se zdálo být kaší.

,,Měli bychom si promluvit..." Řekla jsem a Jack zvedl hlavu, aby se mi podíval do očí. Jeho pohled se na zlomek vteřiny zasekl na mých rtech, pak se ale podíval do mých očí a přikývl hlavou. ,,To jsem včera zkoušel, ale moc to nevyšlo." Řekl a já jsem sklopila pohled. Pořád jsem na něho naštvaná... A pořád mě mrzí to co řekl... Ale Danielle měla pravdu. A pokud se neusmíříme teď, budu muset zkusit štěstí jako Que.

Už už jsem otevřela pusu, abych se mu omluvila, ale Jack mě předběhl. ,,teď na to nemám náladu, čeká mě hon... Promluvíme si až přijedu." Řekl a zvedl se do stolu. Překvapeně jsem ho pozorovala. Já jsem se chtěla omluvit a on prostě odejde? Zamračeně jsem se otočila zpátky ke své snídani a dál už si ho nevšímala.