You've changed.. But I still love u- |skephalo| FF

- eye-fuck -

Bad's pov.

Myslel jsem se, jako kdybych měl každou chvíli omdlít. Všechno kolem bylo rozmazané, bolela mě hlava a v puse jsem cítil nechutnou pachuť.

Už nikdy víc nebudu pít. Myslel jsem si, i když jsem tušil, že to z největší pravděpodobností nedodržím. Přesně tak, jak jsem si to slíbil pokaždé, co se něco podobného stalo. Ugh, kdyby tohle mí fanoušci zjistili, stal by se ze mě odpad twitteru.

Z okna jsem mohl slyšet, jak projíždí jednotlivá auta, jak bliká pouliční lampa, kterou opraváři nemíní opravit. Povzdychl jsem si a rozhodl se si ustlat postel, abych se cítil alespoň trochu při životě. Přitom jsem uslyšel, jak můj telefon zavibroval o dřevěný stůl. V ten moment jsem opravdu neměl náladu na čtení zpráv.

Z polo-otevřenýma očima jsem nemotorně sešel schody, div jsem nespadl a trochu mě vystrašil jejich konec, když jsem místo schodu došlápl na rovnou zem.

,,Rat?" Zakřičel jsem, vcházící dveřmi do kuchyně. Zpátky se nic neozvalo a začínal jsem se i trochu bát. Možná utekla.

Rychle jsem do kávovaru vhodil hrnek, abych si dopřál svůj raní příjem kofeinu. Z lednice jsem si chtěl vzít něco k snědku, ale hned jsem ji zase zavřel. Musím jít do obchodu.

Vzal jsem si svojí kávu a pomalu usrkl, abych se náhodou neopařil a rozhodl si zapnout televizi s touhou, že se nějak odlákám od sociálních sítí. Z druhé místnosti, která byla propojena širokým vstupem bez dveří s kuchyní, jsem uslyšel kňučení a slabé vrčení.

,,Rat??" Zavolal jsem podruhé, když jsem s kávou u úst vešel do obýváku. Šokem jsem málem veškerou tekutinu vyprskl. Na pohovce ležel kluk s mým pejskem v rukou. Rat se snažila dostat se z jeho sevření, proto tak vrčela. Pomalu se mi začal vybavovat včerejší večer. Zak pořád spal, bez deky nebo polštáře. Přesto ale vypadal, jako kdyby ležel na tom nejpohodlnějším gauči vůbec.

Rychle jsem vyběhl do pokoje. Cítil jsem se už lépe. Vzal jsem náhodnou přikrývku a běžel zpět do obýváku. Zaka jsem dekou přikryl a pod hlavu mu dal polštář ze sedačky vedle. Vypadal hrozně bezstarostně. Naposledy jsem pohladil bílého pejska a rozhodl se je oba nechat napokoji. Když jsem vcházel zpět do kuchyně, za mnou se ozvaly malé rozkošné ťapky.

,,Aww ahoj malá, máš hlad?" Zeptal jsem se sladkým tónem malého stvoření pode mnou a mé oči se rozzářily po tom, co na mě udělalo roztomilé oči. Moje jediná slabina. Usmál jsem se a z krabice vytáhl granule, které jsem nasypal do misky.
...

Nakoupil jsem pečivo, jídlo na vaření a ještě nějaké sladkosti, kterými bych se večer mohl přejídat do aleluja. Cestou jsem si všimnul automatu s plyšáky. Většinou bych si to nemohl dovolit, ale dnes jsem měl nějaké přebytečné drobné z nákupu. Peníze jsem vhodil dovnitř a hra začala. Neúspěch. Zachoval jsem chladnou hlavu. Alespoň vím, jak se to ovládá. Zkusil jsem to ještě jednou. Několikrát jsem do plechu praštil a z automatu vypadl béžový, trochu větší medvídek. Tiše jsem se zaradoval a výhru vhodil do tašky.

I přes kolonu v centru města, kterým jsem projížděl, jsem se dostal domů. Zaparkoval jsem auto a když jsem přicházel ke vstupu, zevnitř se ozývalo štěkání. Pousmál jsem se a dveře otevřel. Tašky jsem opřel o zeď a začal si sundávat boty. Vyrušila mě v tom Rat, která mi vesele probíhala mezi nohama.

,,Ahoj" slyšel jsem vydechnout osobu vedle sebe. Odvrátil jsem pohled od bot. Mé oči se jakoby spojily se Zakovými. Stál opřený o zeď asi tři metry ode mě.

,,Ahoj!" Usmál jsem se a odhodil botu na zem. On přerušil oční kontakt a upřeně se podíval na tři tašky u zdi. Bez přemýšlení se rozešel směrem k nim a připravil se vše tři naráz odnést do kuchyně.