You've changed.. But I still love u- |skephalo| FF

-20-

Takový pěkňoučký číslo UwU

??Kiss??

Bad's pov.

Probral jsem se ze svého tvrdého spánku asi po hodině. Zívl jsem a protřel si svoje rozespalé oči. Když jsem je otevřel chvíli jsem se divil kde je Zak, protože nebyl nikde v autě. Zvedl jsem se z místa, zamkl jsem auto a šel ho hledat někam ven. Chvíli jsem jen tak pochodoval po parkovišti a párkrát se zastavil, abych se mohl porozhlídnout kde je. Nakonec jsem ho našel sedět na lavičce co byla na druhé straně parkoviště než bylo naše auto. Ležel tam s očima k nebi a nejspíš přemýšlel. ,,Zaku?" lekl se mě a rychle se postavil, jakoby přede mnou něco skrýval. Ale naneštěstí se mu ze zbrklosti zamotala hlava a kdyby nebylo mě, tak by se rozsekal o zem. Opatrně jsem ho chytil za ramena, posadil ho zpátky na lavičku a sedl jsem si vedle něho. Nechci ho zatěžovat s otázkami- proč je v poslední době tak divnej a jestli přede mnou něco tají nebo ne. Ale musel jsem se zeptat. Hodně mi na něm záleží a nechci aby se mu něco stalo.(again) ,,Děje se něco?" ,,Hehe c-co? Co by se mělo dít?" bylo poznat, že lže. ,,Prosím řekni mi to.." podíval jsem se Zakovi do očí a on mně potom taky. ,,Je vidět, že máš něco těžkýho na srdci. Nikomu to neřeknu." nic neříkal. Najednou jsem uviděl jednu malinkou slzu v jeho oku. Z něj stekla přez tvář až na Zakovu bradu. ,,J-já.." už jsem se pro odpověď dál nesnažil. Přitáhl jsem si ho do dlouhého obětí a nepouštěl jsem ho. Zabořil mi hlavu do ramene a jenom jsem poslouchal jeho štěněcí fňukání. Už jsem začínal cítit mokré rameno od slz. Naše poloha ve které jsme se objímali nebyla moc pohodlná. Zak se posunul víc ke mně a sedl si mi obkročmo na stehna. Divil jsem se ale nechal jsem to být. Po dlouhé době jsem se trochu oddálil a zvedl jsem Zakovi hlavu. Byl celý uslzený a měl rudé oči jako po tom, co celý den nosíte roušku a žvýkáte při tom žvejku. Rukávem jsem mu utřel pár kapek z tváře. Už jsem to nemohl vydržet. Při pohledu na jeho měkoučké rty jsem po něm začal toužit ještě víc než předtím. Seděli jsme tam a dívali jsme se tomu druhému z očí na rty a zpátky. Ani jeden jsme nevěděli kdo udělá další krok v našem vztahu. Mám to udělat nebo ne? Naše přátelství je fakt silné a jen tak nemůžeme rozpojit naše cesty. Pořád bysme byli přátelé ale teď? Teď když to jeden z nás udělá... Co bude po tom když spolu začneme chodit, pohádáme se a rozejdeme se každý naším směrem? Už se nebudeme dál bavit a to by nás hodně mrzelo. Možná jsem to i oba dost dobře věděli ale vůbec se nemohli rozhodnout co dál. Potom jsem se ale rozhodl říct větu, která tohle přemýšlení na 99% ukončí. ,,Tak co? Řekneš mi to už?" najednou se stala věc, kterou rozhodně ani jeden z nás nečekal. Zak se usmál a zavřel oči.

Naše rty se spojily..

UwU sooo~ meghálně se nudím tak jsem si předepsala další tři kapitoly. Dneska možná výjde ještě jedna.
--------------------------------------------
Jestli chcete, napište nějaký vsuvky co bych v dalších kapitolách mohla v budoucnu přidat- celkem mi dochází nápady ngl. Ale tak cca vím, k čemu bych se chtěla dohrabat a pro jistotu si to píšu do sešitu, abych na to nezapomněla. Please držte mi palce, aby ho nenašel někdo z rodičů jinak budu dead :') tysm.