You've changed.. But I still love u- |skephalo| FF

-7-

Zak's pov.

Cítil jsem se v bezpečí. Tohle jsem dost dlouho nezažil...
Ležel jsem v posteli v Badově náručí. Snažil jsem se neudělat nějaký velký pohyb, co by ho mohl probudit. Chtěl jsem v té chvíli zůstat co nejdéle to šlo. Hlavu jsem měl položenou na jeho hrudi a bál jsem se ji zvednout, abych mohl poprvé po dlouhé době uvidět jeho obličej. Očima jsem si mezitím, co jsem přemýšlel prohlížel jeho pokoj. Zastavil jsem se u skříně, ve které jsem se kdysi schovával, když jsem chtěl Darryla vystrašit. Bylo super na tohle všechno vzpomínat, když jsem věděl, že teď mám šanci to prožít znovu. Jenže všechno se to zdálo jako jen sen. Nemohl jsem tomu uvěřit... Konečně jsem byl tam, kam jsem chtěl jet tak dlouho..

,,Zaku?" Zamumlal Bad rozespalým hlasem. Teď! Teď je ten moment, co se mu můžu podívat do obličeje!
Zvedl jsem hlavu. Najednou se naše oči střetly a já nemohl odtrhnout zrak. Mé rty se od sebe oddělily. Změnil se ale ne tak, abych ho nepoznal. Zvíraznily se mu křivky na obličeji a jeho vlasy byly rozcuchané. Prozkoumal jsem každičkou část jeho obličeje a ani jsem nepostřehl, že na mě mluví.
,,Uh.. Zaku slezeš ze mě?" Najednou jsem se blesku rychle zase vrátil do reality a uvědomil jsem si, co jsem dělal.
,,Jo, promiň" řekl jsem a posadil se.

,,Měl bych jít do práce ale nemůžu tě tady nechat samotného.. myslím, že nikomu neuškodí, když si vezmu den volna..." Přemýšlel, když vstával.
,,Jenom den? Co potom?"
,,Když jsi z ničeho nic usnul, trochu jsem si promýšlel, co udělám. Jestli chceš, můžeš tady chvíli zůstat než ti poletí letadlo zpátky. Může ti zaplatit i letenky, jestli chceš."
Ale ne.. Takhle to nemůže skončit.. Wendy si mě určitě někde na druhé straně najde a potom bude konec. Jenže Badovi o ní nic říkat nesmím ani kdybych chtěl..
,,Víš.. já se nemůžu vrátit. Doma jsem měl nějaké problémy a teď nemám kde žít. Tak jsem si říkal, že ty mi určitě nějak poradíš.."
Jsem dobrý v lhaní, jenže jsem trochu pochyboval o tom, že by mi to zrovna on uvěřil.

Bad se na mě otočil. Vypadal, že přemýšlel.
Hodně jsem doufal, aby mě u něj nechal alespoň na trochu delší dobu, abych měl čas ho nějak přivést za tou mrchou... Ne že bych chtěl..
,,Dobře. Déle jak čtrnáct dní tě tady ale nechat nemůžu. Snížilo by mi to šance v práci a už tak to bude hodně komplikovaný."
Řekl a rukou si prohrábl jeho rozcuchané vlasy.
Přikývl jsem. Nemám sice tušení, jestli budou dva týdny stačit ale udělám své nejlepší.. i když teda opravdu nechci, budu muset.

Bad odešel z pokoje s tím, že nám jde udělat něco na snídani. Já jsem si mezi tím skočil do koupelny. Ještě, že jsem si pořád pamatoval, kde je. Znechuceně jsem se na sebe podíval do zrcadla. Vypadal jsem, jako kdybych se měsíc nekoupal.
Nemám nic na sebe.. na to jsem předtím ani nepomyslel...
Trochu jsem si poupravil vlasy a potom seběhl po schodech do kuchyně.
,,Darryle?" Bad se na mě otočil. Zrovna něco hledal v lednici. ,,Nemáš nějaké náhradní oblečení? Nic jsem si nepřivezl." Řekl jsem. Cítil jsem se trochu trapně ale co se dalo dělat.
,,Jo, jasně. Vezmi si cokoli ze skříně, nevadí mi to." Přikývl jsem. On se nazpátek usmál a zase se otočil směrem k lednici."

,,Tak co tady má.." řekl jsem si pro sebe, když jsem otevíral skříň. Trička, tepláky...
Nakonec jsem si vzal jen nějaké čisté tričko a mikynu. Moje kalhoty to snad ještě pár dní přežijí.
V koupelně jsem se převlékl a musím říct, že jsem vypadal hned trochu víc jako člověk.

Najednou mi zavibroval telefon, který jsem měl položený na umyvadle. Oliver? Kde na mě vzal číslo?

-Jak to jde? Už jsi ho alespoň našel?-

Jen jsem si odfrkl, vypl mobil a vyšel z koupelny. Odepíšu mu později. Teď na něj nemám náladu a nechce se mi ani na žádnou sázku myslet. Ne teď, ne, když mám prázdný žaludek.
Znovu jsem sešel schody a šel za Badem. Ten zrovna dával misky se snídaní na stůl.
,,Většinou si připravím jen něco menšího ale protože jsi tu ty a mám více času tak udělám vyjímku." Trochu jsem se podivil, jak mě mohl vidět, když byl otočený zády.
,,Jak jsi věděl, že jsem tady?" Zeptal jsem se celý zvědavý. ,,Instinkt." Řekl.
Zasedl jsem za stůl. Byla na něm přichystaná miska s jogurtem a ovocem zamíchaným s něm. Vedle byla položena sklenice s džusem.
,,Tak co 'Skeppy'? Jaký měli tvoji rodiče důvod, že tě vyhodili z domu?" Řekl a sedl si naproti. Notak, vymysly něco...
,,No.. je tady hodně důvodů ale nejspíš hlavně kvůli mé orientaci."
,,Nemůžeš za to." Povzbudil mě.
,,Já vím ale podle nich to tak není." Řekl jsem. Popravdě jsem říkal z části pravdu. Táta mě doma už nedokázal dál snášet a tak jsem se prostě odstěhoval.

,,Co teď?" Zeptal se Bad, když jsme dojedli.
,,Nevím" řekl jsem zahleděný do mobilu. Měl jsem v plánu odepsat Oliverovi ale pokaždé, když jsem něco napsal, zprávu jsem hned smazal. Nemohl jsem přijít na nic chytrého.

-já myslel, že to víš když mě máš sledovat.-

,,Komu píšeš?"
Na židli jsem poskočil. Vylekal mě a já úplně
zapomněl, že tam byl.
,,Nikomu." Řekl jsem sebejistě a bez přemýšlení. Trochu mi nedošlo, že je hlava v nějakém gangu. On se na mě podíval podezřívavým obličejem.
,,Jenom projíždím Twitter-" dodal jsem, aby to nebylo tak divný.
Jenže on se mi pořád díval do očí. Nakonec svraštil obočí, došel ke mně a vytrhnul mi telefon z rukou. Nejdřív jsem byl vystrašený ale vzpomněl jsem si, že mám mobil zamčený heslem.
,,Co jsi tam dělal?" Řekl, když mi ho vracel.
,,Nedělej ze sebe detektiva, nic jsem tam nedělal." Uchechtnul jsem se a on protočil očima.
Uff
___________________
Veselé vánoce všem!!
Adios